Po 9 měsících se mi podařilo dostat se s Jeníčkem zase do APLY na nácviky pracovního chování.
Dva měsíce byly tehdy letní prázdniny a posledních sedm měsíců to nešlo kvůli mým zdravotním potížím s nohou.
Poprvé v životě jsem tam viděla doslova narvané parkoviště.
Nenašla jsem místo a musela jsem vycouvat ven. Když už jsem si myslela, že budu muset jet pryč a vůbec jsem netušila, KDE bych vlastně měla zaparkovat, našla jsem jediné volné místečko "pro invalidy".
Normálně tohle místo nevyužívám, i když mám "postižené" dítě a tudíž na to mám nárok. Ale včera jsem za to místečko i za modrou kartičku byla moc vděčná.
Jenda mi ukazoval barvy tlačítek na parkovacím automatu.
Vzpomínala jsem.... s jakými potížemi jsme se do APLY dostávali LONI, ale tentokrát Jenda vůbec neprotestoval.
V první chvíli jsem si myslela, že po 9 měsících změním rituál a že půjdeme toho asi půl kilometru od auta do APLY pěšky, ale Jenda odmítal jít a chtěl golfky.
Vím, kočárek mu skýtá pocit jistoty a bezpečí.
Nakonec jsem mu vyhověla. S bídou chodím sama a představa, že bych náhodou měla nést půl kilometru ječící a zmítající se dítě, mě donutila kočárek z kufru vyndat.
Jenda byl na kočárku spokojený. Ruce si zachumlal do rukávů a zpočátku je nechtěl vyndat.
Ukazovala jsem mu kytičky a auta.
Sám od sebe si po 9 měsících vzpomněl, že mi vždycky ukazoval výfuky aut....
Paměť má jako slon, to se musí nechat.
Po schodech nahoru vyšel sám a vypadalo to, že se na úkoly s "tetou" těší.
Doma na úkolech pracujeme denně, je tedy zvyklý.
A "teta" z APLY to s ním umí.
Měla pro něj připravené přesně to, co děláme doma - modelínu, písmenka, barvy, tak se neměl čeho bát.
Zatímco pracoval, odešla jsem pro rohlíky. Když jsme ho před 2 lety ječícího učili jezdit do APLY, plnit úkoly a zůstávat chvíli bez maminky, bylo to takové zaklínadlo....
Pokaždé jsem mu zopakovala jednoduchou větu: "Maminka jde pro rohlíky", aby věděl, že nikam neuteču a že je to pokaždé stejné.
Pak už se sám ptal: "Maminka jde plo lohlíky?"
Dolů ze schodů už si nebyl jistý, tak jsem mu pomohla a podala jsem mu ruku.
Po 3 hodinách na nohách jsem zjistila, že ujet 70 km autem je zatím mé maximum.
35 km tam a 35 km zpátky.
Před jízdou jsem si musela vzít Paralen, abych vůbec sešlápla spojku. Po návratu domů jsem si brala okamžitě Tramal.
Byla to nejdelší trasa, jakou jsem sama za posledních 7 měsíců ujela.
Pořád je však řízení lepší než chůze. Při chůzi je noha zatěžována plně, při řízení si občas odpočine.
Zdá se, že delší cesty zatím sama nezvládnu.
Holt se panu doktorovi před 7 měsíci zákrok nepovedl a odnesla to moje noha.
To by nebylo to nejhorší. Člověk si zvykne i na neustálé bolesti.
Pan doktor však už neví, že tím značně omezil život a integraci jednoho autisty. Bez maminčiny funkční nohy totiž nic není tak, JAK by mělo být.....
Krásně pozitivní fotky :-) Super, že se Jeníkovi v Aple líbilo :-)
OdpovědětVymazata noha ... ach jo :-((
Marcí,,tak tohle vypadá na celkem pohodovou procházku a ještě Jeníček spolupracoval , super !
OdpovědětVymazatZvládli jste to oba dva na 1*
A snad i ta tvá bolavá noha jednoho dne přestane bolet !
Co možná nejklidnější víkend !
Jenda mega sikula. Fakt paradni jake dela pokroky. Klobouk dolu!!!:-)
OdpovědětVymazatDěkuji neznámému autorovi komentáře za pochvalu Jeníčka.
VymazatNení zač:-)Pochvala byla aji hlavně mamince jak skvěle ho vede a učí. Hodila by ses do speciální školky -jako jedna z mála by si věděla jak na ně!!!
VymazatJe skvělé, že si to v APLE Jeník užila vše se obešlo bez brečení a vyvádění. A gratuluji Tobě Marcelko, že jsi ujela sama takovou vzdálenost a všechno zvládla. :) Ať je vše dál skvělé..:)
OdpovědětVymazatDommie, děkuju. Já jsem to zvládla dopoledne a večer to na mě padlo a tak jsem si pořvala, ale už je to dobrý.
VymazatOno to z edisku jde stáhnout celkem snadno. Když se objeví okno pro stažení, tak levá část vyžaduje placenou sms pro rychlé premium stahování, v pravé části je tlačítko stáhnout pomalu - což znamená zdarma. ;)
OdpovědětVymazatMarci, je skvělé, že Jeníček dělá takové pokroky, mám z toho sama velkou radost. Jen mne mrzí ty Tvé stálé zdravotní potíže. To by přece nemělo být nastálo, ne? Jo a Tramal, ten dobře znám na moji páteř, bereme si ho s manželem oba. Tak ať nic nebolí a dál se Jeníčkovi daří!
OdpovědětVymazatNemělo by to být nastálo? Teoreticky ne, mělo se to lepšit. ALE prakticky? Ví Bůh. Já doufám, že TOHLE není napořád, ale kdyby bylo, nezbývá mi, než to tak brát.
VymazatNo vida, rok zde píšu, že bude líp a ono pomaloučku polehoučku lépe je. Jeník zvládl cestu, zvládl lidi i "tetu" a ještě má i novou čepici, další změna.
OdpovědětVymazatKéž by byla změna i u Tebe, respektive návrat k zdravotnímu normálu. A tak nezbývá než držet palce a psát: "Bude líp!" :) Kéž by a hodně brzy.
A příště na tu psychiatrii Jendovi pro léky na spaní,ju?;-) pa Hanka.
OdpovědětVymazatTohle je doufám MOJE věc. Za poslední 4 roky jsme vyzkoušeli všechno možné - od homeopatik, sirupů, bylinek, kapek na polštář i léků na spaní. S doktorkou psychiatrie jsem v kontaktu. Na ní záleží, jak ona rozhodne a co mu nasadí. Nemůžu za to, že na něj nic nezabírá. :-P
VymazatJeníček byl kliďas, to je super! Je mi líto, že to s Tvou nožkou není lepší. Pan doktor by zasloužil pár za uši. A to píšu slušně. Měj se co nejlíp. U nás už jsou na tom děti s chřipkou lepší. Já mám pořád horečky, ale snad zítra budu dobrá. Pa. Tina
OdpovědětVymazatJeník je šikula a ty jsi statečná.Obdivuju,jak to i přes přetrvávající bolesti zvládáš.A moc bych přála,aby ti bylo líp!
OdpovědětVymazatNěkdy to zvládám jen s vypětím sil a se slzami v očích, ale co nám, ženám, zbývá.
VymazatŽivot je někdy tak obtížný. Stále častěji sem chodím, prohlížím Tvé články a čtu ty útržky z Tvého a Jeníčkova života. Vždycky se mi jen honí hlavou, jak bych mohla pomoc a přispět i já...
OdpovědětVymazatJinak to Jeníček zvládl moc pěkně. :)
Jak pomoct? Každý komentář, moje milá, vykouzlí na chvíli úsměv na mé tváři a řekne mi, že to nedělám zbytečně. Děkuji Ti za každé písmenko na blogu, vážím si toho.
VymazatStejně jako já těch Tvých. :)
VymazatJeníček je teda úžasný! Vypadalo to naprosto bezproblémově. A Ty jsi dobrá, že jezdíš, já se bojím. Hlavně, aby Ti už bylo lépe. Lepší se to?
OdpovědětVymazatJá se taky bojím, pssssst. Ale nouze donutila Dalibora housti, to neznáš? :-)
VymazatAspon jezdis, ja som to dotiahla tak daleko ze sme si auto ani nekupili, ja sa bojim a tak radsej chodim autobusom, co je celkom v poho, byvame v meste a na zastavku je to od nas asi 10metrov. Ale tu to nikto nechape, dokonca mame v kazdej sprave napisane ze chodime autobusom(nieco ako "no a matka je prdla").
VymazatZuzana
tak to koukám jakej je Jeník šikulka po takové době :) až mi to vyčarovalo úsměv na tváři !! :)
OdpovědětVymazatZa každý úsměv jsme rádi, úsměv je lék.
VymazatObdivuji tě jak to všechno zvládáš... Jeníček vypadá hrozně spokoje a moc mu to sluší ;)
OdpovědětVymazatMám radost že měl radost :) a že byl usměvavý a měl zájem si hrát s "tetou". Vypadal najednou tak oživle a plný energie, jako by nikdy ničím netrpěl a byl naprosto spokojen, to je úžasné :)
OdpovědětVymazatS tou Vaší nohou mě to mrzí, že máte tolik povinností a ještě do toho bolest nohy, musí to být opravdu vyčerpávající, ale já prostě věřím, že zvládáte naprosto všechno a s přehledem, i když někdy je to opravdu těžké.
Martine, díky. Ty víš, jak mi udělat radost milým komentářem.
VymazatMarci, tak výlet byl úspěšný a Jeníkovi se cvičení líbilo:-). Tak teď už jen přát, ať se i noha zlepší a přestane tě zlobit, ať můžete zase žít naplno a podnikat i delší cesty;-). Jaká je vlastně prognóza? Zlepší se to i bez nějaké intervence nebo bude potřeba nějaké zákroky, je naděje na úplné odeznění problému nebo se s tím už budeš potýkat na pořád?
OdpovědětVymazatPrognóza je nejistá...zpočátku říkali měsíc až rok, teď rok, dva... Nevidím to moc růžově, ale naděje NIKDY neumírá, ne?
VymazatJenda, to je úžasný pokrok a odměna za tvojí obětavost!!! Jen ta noha je opravdu otrava, přeji Ti, ať se ti zdraví a tím i morálka vylepšuje:-D
OdpovědětVymazatUrčitě je vidět, že Jeníček dělá pokroky a to je velice povzbuzující.
OdpovědětVymazatJe to povzbuzující. :-)
Vymazatčtu si tvé články a brečím tady jako malé dítě. jsi tak úžasná! chtěla bych ti říct, že tě velmi obdivuji a vždy si na tebe vzpomenu v modlitbě, abys měla pořád dost lásky a trpělivosti - také sama se sebou. Když jsem já prožívala blíže nespecifikovanou životní krizi, pamatuji si, že jsem se byla schopna modlit jenom tuhle jednu větu - Bože, já trpím. Bože,já trpím... A drželo mně jenom vědomí toho, že to utrpení má i nějaký smysl. A mělo. Kdybych to období neprožila, nikdy by ze mně nebyl ten člověk, který jsem dnes. Bůh si nikdy nepřeje utrpení, ale má tu úžasnou schopnost proměnit utrpení v něco dobrého. Stejně jako to budeme prožívat příští týden. On si nepřál smrt svého Syna, ale tato smrt nám nakonec přinesla spásu a lásku v takové míře, že si to ani neumíme představit. Dnes, když se ohlédnu zpátky, vím také, že jsem v těch nejtěžších obdobích života byla Bohu nejblíže. Je to těžké popsat, člověk to cítí až zpětně. měj se krásně Amelie a děkuji ti i za komentáře na mém blogu! Soňa
OdpovědětVymazatAno, utrpení zušlechťuje duši. Děkuji Ti za nádherný komentář a za slova povzbuzení. Vím, že Bůh je se mnou v každé situaci. Díky Němu zvládám to, co zvládám. Díky němu jsem ještě neskončila na antidepresivech. Dává mi sílu k boji s mými autisty a dostatek lásky pro všechny.
VymazatKrásný víkend.
To je paráda, koukám, že výlet se zadařil. Jeník je šikula, že takhle vzorně pracoval. My parkujeme u vlakového nádraží (nebo naproti u úřadu). Podle fotky vy též :-).Pěšky je to bohužel dost daleko. Jinak se dá se parkovat i u Dvořáka v podzemních garážích, pak je to téměř naproti.
OdpovědětVymazatu Dvořáka v podzemních garážích? Vidíš, to ani nevím. Měla bych to okouknout, kdyby bylo příště zase narváno. Kolik se tam platí?
VymazatCena je 20,- Kč za první hodinu parkování, každá další započatá hodina 30,- Kč. Nebo 2 hodiny zdarma při nákupu nad 300,-.
VymazatAhojky, zdravím tě. Přeju pěkný večer. Jeníček je šikovnej. Amálko mě příjde jako prima kluk, máš to moc těžký opravdu moc, jsi silná. Jeníček má prostě svuj svět. Tak to je.
OdpovědětVymazatJinak příjde mi docela šikula. Nepřemýšlela si někdy o osobní asistenci? Od kaď jsi? V liberci poskytujeme , dala bych ti konkakt,
na bolesti se zvyknout v určité míře dál..ale psychicky je to vyčerpávající..
OdpovědětVymazatKdyby nebylo tve nemocne nohy, napsala bych, ze se "vylet" moc vydaril. Pro Jenika asi ano ale moc me mrzi, kdyz ctu, jak doktorovou nedbalosti stale trpis. Myslim na vas, preji at se nozka uzdravuje a zdravim, Monika.
OdpovědětVymazatS tou nohou mě to mrzí a stejně jako tady mnoho jiných přeji, ať mrška přestane brzy bolet. Jinak je aleradost pohledět, jak se Jeník naučil bez prostestu jezdit do APLY a jak naopak vypadá, že si tu cestu náramně užil, jak si pamatuje rohlíky, jak se dívá na kytičky a výfuky.
OdpovědětVymazatTak aťsedá brzy zasevše do pořádky a hezký víkend přeji!
Nevím sice, co jste měla s nohou původně, že jste musela na zákrok, ale nespravil by to další zákrok? Lépe asi s jiným chirurgem. Chápu, že by to bylo pro vás časově náročnější, ale pak by snad byl od nohy klid.
OdpovědětVymazatlíbí se mi tvoje fotopříběhy.noha už nebude nikdy v pořádku? nedá se nic dělat? a s tím místem pro invalidy: pro koho vlastně je? občas tam vidím mladé frajery, co se jim nechce zajet až dozadu...to je v pořádku?nepotřebují to.tak když můžeš, tak proč nevyužít, ne?
OdpovědětVymazat