JAK SE MI ŽIJE SE SOUROZENCI S AUTISMEM

S autistickými sourozenci se mi žije docela špatně. Někdy jsou úplně nesnesitelní a jindy zas celkem v pohodě. Například:
1.Můj bratr Jeník. Někdy se s ním dá povídat, kreslit si, dělat blbiny, zlobit se navzájem, dívat se spolu na pohádky, hrát si spolu atd. Ale někdy je to s ním hrozně zlé. Chvilku je v pohodě, ale pak dostane ,,záchvat" a začne dělat to jeho "hr, hr, hr" a má přitom ruku v puse. Začíná mě mlátit, co dělá? Proč mě bije? Proč mě kope? Co mu je? Co se to děje?,, Nech mě být, Honzo !!!" Začne brečet a ječet. Musím jít pryč. Po cestě do pokoje si opakuji, proč brečí, nic jsem mu přeci neudělala. Pak si uvědomím, že je to ,,autista" a začne mi ho být strašně moc líto. V duchu v pokoji se mu omlouvám: ,,promiň Jení."

 Za chvilku příjdu do obýváku za mamkou s tím, že potřebuji peníze na další den, ale on furt brečí a brečí. Po chvilce mě ta lítost ale přejde a já začnu být zlá: ,,Honzo, neřvi furt !!!"

 Zas začne ječet. Od něj - NIC neobvyklého. Musím jít zase pryč.

 Večer, když už konečně spí, tak tam zase příjdu... Ehm, no co dělat v pokoji když je tam nuda ??! Asi půl hodiny tam s mamkou kecáme o všem možném a pak jdu spát s dobrým pocitem, protože jsem se bráškovi zase v duchu omluvila: ,,Promiň Jení". Mám ho stejně moc ráda ( i přesto, že si o něm někdy myslím, že je to blbec). I přes tohle jeho nenaschválné chování, bych ho nevyměnila. Mám ho ráda takového, jaký je.

Večer, když jsem ho dávala spát, tak jsem mu řekla ,,Mám tě ráda, Jení." a on mi řekl ,, I já tě mám rád". Byla jsem tak šťastná, až jsem se radostí rozplakala. :')

 Jindy, mu vypadl zub a jájsem mu dělala Zoubkovou vílu a dala jsem mu opatrně a potichounku pod polštář Haribo bonbonky. Dívala jsem se stále na něj, a říkala si, jak krásně spí. Na tohohle roztomilého kluka snad nemohu být zlá, anebo jo? Chodí tu snad 2 takoví kluci u nás po bytě a večer,  když jde spát, tak se vymění ten otravný, za tohohle krásného, milého kloučka? 

Nevím, to je jen hádanka, jakou asi nerozluštím. Toť vše o mém bráškovi. :))

2. Moje sestra Eliška je NĚKDY docela v pohodě, ale NĚKDY (často), je to s ní něco hrozného. Když není uražená, naštvaná, nebo mě zrovna neotravuje, tak se s ní dá vydržet. Dělat kraviny, vymýšlet vylomeniny, dělat si ze sebe srandu, jít na pizzu,  a tak. 

Ale když v pohodě není, tak je přímo NEsnesitelná. Myslím v tu chvíli na to, jak je úplně blbá, a že je tohle nemůže být normální člověk !!!! 

Jednou jsem se jí zeptala, kolik chce nožiček párků? A ona že nechce žádné nohy, že chce párek!!

Pak jsem jí řekla: ,, Eli, hlídej si ty párky aby Ti nepraskly." "Proč je mám hlídat, vždyt mi neutečou, nemají nohy??!"

Já si o ní myslela, že je vážně úplně blbá, a že to nemá v hlavě v pořádku.

Co to dělá? Proč se tak divně chová?!

 Mamka jí po chvilce řekne, máš tu kartu v mobilu? (myšleno SIM-kartu, o které jsme předtím dlouho mluvily) ,,Jakou kartu, mně se tam nevejde." Jakto že nevejde, vždyť se tam vejde úplně normálně?!! - No mně ne, (donese čtvercovou kartu na které se vytrhla ta SIMkarta) "Podívej, že se tam nevejde." V tom momentě, se s mamkou chytnem na čele " ...vždyť myslíme SIMkartu a né celou tuhle kartu velkou, ne ten velký papír!!!!

 ,,Ale když mi řekneš, přines mi kartu, tak to může být třeba i karta na prší, ne?!!"

Zas ve stejném momentu se na sebe s mamkou podíváme a začneme se smát :D 

A já ,, Ona je fakt úplně blbá!!" Mamka mě utěšuje, tcc, ššt!! A já ztichnu a tiše se směji.

Pak odejdu do pokoje, protože Eliška řekne nějakou další kravinu. V pokoji si opakuji, co to mám proboha za sestru? To není normální, říkat, že Ti párek neuteče, že nemá nohy.

Jindy, když jsem na počítači a stahuji si písničku, kde je videoklip od PSY Gentleman a zrovna tam byly slečny v plavkách, (tam kde jsem ten klip zrovna stopla), tak ona běžela do obýváku, s tím že : "Mami, ona se tam kouká na nahý baby!!!!"

A já: " Co to meleš? Vždyť to je jen KLIP od PSY."  A mamka:,, Neboj Eli, nic se nestalo, to je jen klip k nějaké písničce, Šárka za to nemůže, že jsou tam polonahé slečny."

Ona fakt nic nechápe, vůbec. Musí se jí to VÍCE než 2x vysvětlit. Někdy desetkrát a ještě to nepochopí. Někdy mám chuť jí něco udělat, nebo tak, ale nemůžu. Jinak jí mám ale vcelku ráda. :-D
 No dál nic rozebírat nebudu, koho tohle zaujalo, tak napište mamce na blog. Tam totiž jsem ,,online"  vždy, když mám tu příležitost.
Hezký večer všem,
                                  Vaše  (Šárka) Julie. :))