Magnetická čísla

Nedávno dostal Jenda balíček a v něm byly magnetky.

Byl z nich nadšený.

Máloco ho zaujme, ale magnetická čísla si ho získala na první pohled.

Chvíli jsem z nich měla radost i já.

Vypadalo to, že Jenda si je vyskládá na magnetickou tabulku a bude spokojený.

Chyba lávky.

Jenda si je klidně stokrát za odpoledne vyskládá na tabulku, ale chce, aby mu dudánek čísla přečetl...

A schválně jich za sebe dává co nejvíc.

Je mu úplně jedno, že vyloží na stůl miliardové číslo...hlavně když mu ho dudlík přečte.
Je v tom neúnavný a neodbytný.

Člověka to baví minutu, dvě, možná pět, ale po hodině už mi vstávají vlasy na hlavě.

Vůbec těm číslům nerozumí, ale přesto si vynucuje jejich další a další přečtení.

Když jsem další čtení dlouhých čísel odmítla, tak se asi půl hodiny schovával s pláčem v ložnici.

A tak jsem musela zavést pravidla...kolik čísel dudánek přečte a jak dlouhých...
Asi po dvou dnech to akceptoval.

...a teď to zrovna "chvíli" funguje.

Šárka Jůlie mi včera udělala radost. Sama od sebe chtěla povozit malou holčičku od "sousedky", která bydlí o dvě patra níž.
Dala jsem jí pár instrukcí, přece jen to bylo první hlídání cizího dítětě...tedy jakéhokoliv miminka....a super. Zvládla to v pohodě. A i když holčička cestou zpátky z procházky plakala, tak ji to neodradilo. Byla hodinu venku a dělala něco "smysluplného".
S Jendou jít ven nechce...a já to chápu a respektuji.