Při nedávné rekonstrukci bytu měl Jenda možnost seznámit se s různými technickými vymoženostmi.
Nechtěl.
Držel se v uctivé vzdálenosti od všech řemeslníků a pokud možno za zavřenými dveřmi.
I tak jsem mu občas donesla "něco" ukázat.
Nejdřív nechtěl, dělal, že mě nevidí a díval se dál do iPadu nebo přivíral oči, ale pak se aspoň podíval.
Zaujalo ho na chvíli malé světýlko...
Zvuk vrtačky se mu nelíbil...
Sáhnout si na nic nechtěl...
...a zakončil to slovy, že je to "tlapný", ať jdu pryč.
A tak jsem mu alespoň řekla, co to je a jak se to používá, i když vypadal, že ho to vůbec nezajímá.
Někdy vnímá, i když si myslím, že je "mimo" a třeba v něm "něco" zůstane.
A možná jednou "druhý pokus" v seznamování se s technickými hračkami bude úspěšnější.
Přece jen už je bude "trochu" znát.
Třeba jen Jeníček není technický typ :-)) Ale stejně je to pokrok. Mám v živé paměti články, kdy v takovýchto situacích šel do afektu. :) Jdete dopředu a to je dobře!
OdpovědětVymazatTak tentokrát musím souhlasit s Jendou. Technické věci mě taky neberou, ale občas se hodí mít po ruce šikovného chlapa, který ví, jak na to.
OdpovědětVymazat