Nesahej na měěě!!!
....seš hnusná, tlapná, nechutnáá.
Máš si hladit někoho jinýho....
Nechci Tě.
Máš bydlet někde jinde...."
Tohle a podobné "věci" na mě křičí Jenda, pokud se pokusím přiblížit nebo ho pohladit.
Odstrkuje moje ruce a nadává mi.
Chybí mi doteky, chybí mi pohlazení, chybí mi objetí... lhala bych, kdybych tvrdila opak.
Chybí mi možnost přitisknout se k někomu, kdo mě má rád.
Můžu si stokrát opakovat, že mí autisté o doteky nestojí a že přes to jejich "příšerné" chování mě mají rádi, ALE....
Je těžké cítit lásku, když vám někdo nadává...
já mám se svým autistou jiné zkušenosti.
OdpovědětVymazatPeta se mazlil docela rád a ještě teď přijde a občas si na mě položí hlavu.
Je pravda, že občas dotyky nechce, ale vcelku mu nevadí a umí je i dávat.
Marci tak si vem na mazlení kočičáka. Kočičák krásně přede, přitiskne se k Tobě a hned je lépe.
Míša
To je fajn. Někteří asistenti jsou mazlící, ti mí ne.
VymazatTo mě mrzí! Je to tak jak píšeš. Kéž by se Jeník brzy zklidnil a cítil bezpečí i v tvém náručí!
OdpovědětVymazatTohle musí být, podle mě, snad to nejtěžší. Neodvedu si představit, že bych se nemohla mazlit se svými dětmi. Musí to být pro tebe moc těžké, i když víš, že tě děti milují. Třeba se to také časem zlepší, vím, že i v tomto směru dělá Jeníček velké pokroky. Držím palce!
OdpovědětVymazatTohle dokáže jen matka! Milovat bez nároků.
OdpovědětVymazatMoc na vás myslím a věřím, že jednou si láska cestu prodere! Ilona
Mě taky chybí objetí, dotyky....úplně tě chápu. Jsi silná žena a skvělá máma! Držím palce!
OdpovědětVymazatKdyž mě Štěpa hodně štve, myslím si, kdybys tak hochu tušil, že beze mě bys byl v háji, nebo spíš někde v ústavu, tak by ses jinak snažil. Ačkoliv, co my víme, třeba se snažej a prostě jim takovýhle věci nejdou. Kamarádka mě upozorňovala na nějakej krátkej záznam o holce s autismem, která se naučila používat klávesnici u pc a psala, jak jí je a tak. Na to, že na tom byla hodně blbě, psala souvisle a prý rodina koukala, jak to všechno prožívá a že jí to myslí naprosto ok. Psala jim, že by se chtěla chovat normálně a nejde jí to. Že repetitivní pohyby dělá, když je na ní okolo moc vjemů, aby to přehlušila. Že má někdy pocit, že jí hořej nohy...atd atd. Je to v angličtině, kamarádka slíbila přeložit, tak to nějak zapíšu a pak vrznu na blog...
OdpovědětVymazatMyslím, že se o ní zmiňovali na konferenci o autismu v Brně.
Vymazataha..já na podobný akce nejezdím :)
VymazatVypadl mu zoubek koukám :) u nás je veselo, Štěpa oddělal další přehrávač na dývka, nudí se a škodí...
OdpovědětVymazatTěch zničil několik, to už mu do ruky nepůjčuju, držím ho v uctivé vzdálenosti od techniky:-P
VymazatTy jo, to musí být opravdu moc těžké. Ale je jisté, že vás váš syn má moc rád, jen to prostě dává najevo jinak. Přeju hodně síly do dalších dní. Myslím, že jste úžasná máma.
OdpovědětVymazatVždycky až na tomhle blogu si uvědomuju, jak je fyzický kontakt pro některé důležitý. Já takový ten bližší nijak zvlášť nevyhledávám, přežiju ho, výjimečně ho i sama iniciuju, ale ve větší míře ho nemusím. Od spousty lidí mě vlastně šíleně rozčiluje a mám co dělat, abych na ně nezačala ječet, a pak je tu menšina, kterou u sebe strpím, ale ty doteky jsou strašně zřídkavý. Byla jsem taková odmala, nesnášela jsem objímání a hlazení od příbuzenstva, od všech jsem se odtahovala, ale nebylo to proto, že bych je neměla ráda. Až teď chápu, že to některým třeba i ubližuje, když je od sebe odstrčím. Např. babička už se mě ptala, jestli ji mám ráda, když se nenechám moc dlouze objímat.
OdpovědětVymazatKaždý má tu snášenlivost dotyků trochu jinde.
Přeju hodně trpělivosti. Autisté lásku dávají mnohdy najevo dost záhadným způsobem, ale o to krásnější je pocit, když člověk zjistí, že právě jeho nějaký autista má rád...