Děda hlídá = aneb náš hyperaktiveček v praxi
Je to asi 14 dní, kdy nám v bytě dělali posuvné dveře, aby měl Jenda klid na spaní nebo abych měla já třeba večer klid na povídání s holkama.
Bylo třeba obývák trošku rozdělit.
Jenda moc nemusí cizí lidi, natož velký rámus, a tak jsem ho potřebovala někam "uklidit".
Maminka byla v té době na Moravě u babičky, tudíž hlídat nemohla, ale její manžel byl doma.
Chudák ani netušil, že bude skoro celý den hlídat Jeníčka.
Nemá mobil a nebylo mu to jak vzkázat.
A já jsem potřebovala odjet s Eliškou na kontrolu do pedagogicko-psychologické poradny.
Když jsme nezváni přišli, tak si zrovna prohlížel alba s vnoučaty.
Dědovi naše nečekaná návštěva nevadila. Jeníčka má rád.
A Jenda jeho taky.
Jeníček učí dědu pracovat s iPadem a připadá si při tom důležitě.
Tedy když zrovna nelítá s králíkem...
Před pár dny jsem se dozvěděla, že se děda cítí nevyužitý a méněcenný, protože nám nemohl pomoci v bytě.
Jaké bylo moje překvapení.
Nevyužitý? Méněcenný? Vždyť měl kolikrát na "práci" to nejdůležitější.
Kolikrát za poslední měsíc, kdy jsme se stěhovali a zařizovali, tak děda hlídal Jeníka...a to je úkol nejzáslužnější, nejdůležitější, ale i nejnáročnější.
Kolikrát při nošení krabic, vybalování pytlů a chození po schodech nahoru a dolů není člověk tak (psychicky) unavený jako z celodenního hlídání hyperaktivního autisty.
A tak bylo nutno dědovi sdělit, že jeho práce byla ta nejcennější, nejdůležitější a nejnáročnější a že si je PRÁCE MOC vážíme.
Klobouk dolů dědovi, který ani není pokrevním dědečkem a přesto svého vnuka miluje tak, jako by byl jeho vlastní....
Takovouhle máme úžasnou babičku nevlastní, pro ty naše hajzlíky by se rozčtvrtila....
OdpovědětVymazatMetál pro dědu:)
OdpovědětVymazatJe to legrační, jak si si lidé někdy přijdou nevyužití, ačkoliv dělají to nejdůležitější. Já pořád nemohu vysvětlit svojí mamince, že pohlídat mi děcko je mnohem důležitější než nám vyvářet. Asi je to tím, že výsledek toho jejich snažení není vidět....ikdyž pochopitelně je, v tom jak se na ně jejich vnoučata koukají, ale holt se to nedá nikam postavit, ukázat, není to hmatatelné.
s tím dědou to také známe. Můj druhý muž nevlastní děda vnoučka Samíčka je tisíckrát lepší děda než můj exmanžel. Ten nefunguje.
OdpovědětVymazatJinak mám radost, že už se vše uklidňuje.
S těmi posuvnými dveřmi to je výborný nápad.
Bude mít soukromí Jenda i Ty s děvčaty.
Míša
Jeníček, je asi tak trochu, jak živelná pohroma, ale hyperaktivita k němu prostě patří a je třeba to brát, jak to je a mít ho rád takového, jaký je. Babičce i dědovi se to daří a jsou to ti nejlepší prarodiče, jaké si lze přát...
OdpovědětVymazat..živelná pohroma - to je přesné označení:-)
VymazatAhoj,
OdpovědětVymazatděkuji za Tvé komentáře u mně.
Jinak dědu docela chápu. Chlap má potřebu vykonávat technické práce a ty, které jsou za ním vidět. Hlídání je taková podružná bokovka, byŤ je třeba veskutečnosti náročnější. Nech mu občas také něco opravit ;-)
A občas písni. Vše dobré.
Ahoj Míšo, jojo, ještě na něj čekají světla:-)
Vymazat