EMPATICKÁ NEDŮSLEDNOST ANEB JEDNA Z TECHNIK, JAK VYJÍT S DÍTĚTEM S PROBLÉMOVÝM CHOVÁNÍM

PhDr. Hynek Jůn, Ph.D.

Na terapiích se často setkávám s rodiči, kteří nejsou jednotní ve výchově dítěte s handicapem. Setkávám se také s rodiči, kteří již několikrát dostali radu: „kdybyste byli důslední, tak se vaše dítě chová úplně jinak!“. Rodiče dětí s handicapem se o důslednost ve výchově obvykle snaží a selhávají v ní stejně tak často jako rodiče dětí bez handicapu. Je jim to však obvykle více dáváno okolím za vinu. Jak se z ideální důslednosti, která je po rodičích dětí s handicapem požadována a zároveň je někdy nereálná, dostat do reálné výchovy? Jedním z kroků může být tzv. „empatická nedůslednost“. Její využití si ukážeme na následujícím příkladě.

Příklad:

Šimon je desetiletý chlapec s autismem. Chodí do 4 třídy základní školy. Ve výuce mu pomáhá asistent pedagoga. Doma standardně odmítá dělat domácí úkoly se slovy, že: „jsou stejně trapný a nebudu se přeci učit to, co pak nebudu potřebovat, až budu řidičem tramvaje“. Při odmítání velmi sprostě nadává rodičům.

Pokud se dítě chová problémově, stanovujeme v rámci terapie vždy tři postupy:

• prevence - co mám dělat, aby k problémovému chování nedošlo, jak mu předejít
• následky terapeutické - co mám dělat, když už k problémovému chování dojde, a to tak, aby se příště už pokud možno neopakovalo
• následky krizové - co mám dělat, když už k problémovému chování dojde, a to tak, abychom nedošli nikdo k újmě- nenárokujeme si žádnou změnu v chování dítěte v budoucnosti

V našem příkladě mohou rodiče v rámci prevence uvažovat se školou o změně domácích úkolů tak, aby byly pro Šimona zajímavější. Dále mohou v rámci IVP některé úkoly vynechat. Mohou také uvažovat o doučování osobním asistentem tak, aby tlak sprosté mluvy nebyl směřován přímo na ně. V neposlední řadě mohou zavést odměny za úkoly, čímž dítě s handicapem autismu velmi správně odměňují za něco, co jiné děti dělají absolutně spontánně a normálně.

Pokud se Šimon začne u úkolů vztekat, je terapeutické důsledně trvat na dokončení úkolu. Vyplatí se možná mu dát malou přestávku, nechat ho odejít na toaletu nebo se napít a pak se k rozdělané práci vrátit.Můžeme mu také připomenout odměnu, která ho po dokončení úkolů čeká případně mu pohrozit trestem, který by po nedokončení nastal.

Pokud však Šimon křičí i ve chvíli, kdy například uspáváme mladší dceru Klárku (Klára přichází k újmě tím, že nemůže spát a rodiče k psychické újmě ze dvou neslučitelných úkolů-uspat Klárku a udělat úkoly s křičícím Šimonem), vyplatí v rámci krizových scénářů buď Šimonovi rychle s úkoly pomoci (zkrátka to dodělat za něj…) nebo mu úkol odpustit a udělat ho až druhý den nebo ho z úkolu ve škole omluvit.

Terapeutický následek řeší budoucnost dítěte, protože odpovídá na otázku jak se mám zachovat, pokud se dítě chová problémově, a to tak, aby mi to příště pokud možno již neudělal. V krizovém následku řešíme pouze přítomnost bez nároku na dopad na chování dítěte v budoucnosti. Terapeutický (Šimon úkoly dodělá) a krizový (Šimon úkoly nedodělá) následek jsou často v rozporu, ve chvíli krize má krizový následek přednost před následkem terapeutickým.

O tom, jestli se rodič nachází ve stavu ještě následků terapeutických nebo již krizových, záleží jenom a pouze na něm. Pokud prožívá při incidentu svého dítěte jakoukoliv výrazně intenzivní negativní emoci (strach, vztek, smutek, bezmoc, trapnost aj.), bude vybírat s největší pravděpodobností spíše z repertoáru následků krizových než následků terapeutických. Krizovým následkům se někdy říká i tzv. „empatická nedůslednost“. Empatická nedůslednost je dovednost, kterou pokud umí rodiče dítěte, dokáží se o dítě starat sice ne ideálně, ale rozhodně reálně.

Rodič, který je stále v krizových scénářích, nemůže ze své podstaty být dítěti oporou (nemůžeme se správně věnovat dítěti, u kterého se neustále bojí, že ho něčím naštve).

Druhý extrém je ale také špatně. Rodič, který se chová stále terapeuticky bez zohlednění aktuálního emočního rozpoložení sebe, dítěte nebo ostatních kolem, udělá ve své výchově také spoustu chyb.

Ideální je, pokud se rodič naučí v rámci dne neustále podle aktuální situace přeskakovat ve svém chování z následků terapeutických do následků krizových a zpět i za cenu, že to tak bude několikrát denně. Toto přeskakování je z pohledu terapie jedince méně funkční než stoprocentní důslednost, ale je to často jediná reálná možnost, jak vyjít s dítětem s problémovým chováním a je velmi funkční pro terapii rodiny jako skupiny několika lidí s často protichůdnými zájmy.

PhDr.Hynek Jůn, Ph.D., terapeut APLA Praha
http://www.apla.cz/metody-prace/obsah/stanoviska-apla/metody-prace/empaticka-neduslednost-aneb-jedna-z-technik-jak-vyjit-s-ditetem-s-problemovym-chovanim