Krabice od Mc Donalda

Někdy je s Jendou legrace.

Už několik měsíců hrajeme pořád stejnou hru.

Tehdy dávali jako hračku k jídlu u Mc Donalda jakési červené krabice.

Vůbec se mi nelíbily (pssst) a myslela jsem si, že se nebudou líbit ani Jendovi.

Opak je pravdou. Jenda je přímo zbožňuje.

Vymýšlí "úkoly" podobné těm na iPadu.

Na iPadu splní nějaký úkol a dostane se pak do dalšího levelu, což ho fascinuje.

Má rád čísla a chlubí se (mně i holkám) do jakého levelu už došel. A nikdo ho "nesmí" překonat.

Hra s krabicemi je podobná.

Vzala jsem si tehdy na pomoc magnetickou stavebnici a lego a udělala jsem Jendovi jeden úkol, který měl splnit.

Jeníčkovi se to moc zalíbilo a od té doby chystá krabicím úkoly sám.
Povídá si s nimi a popohání je, když nechtějí nic dělat.

Den za dnem, klidně i několik hodin denně, by vyráběl pro krabice různé úkoly.

Mě to baví chvíli a pak už toho mám plné zuby.

Jenda se vzteká, když už nechci hrát, nebo když potřebuji na záchod, dřív i ječel, házel hračkama a válel se po zemi.
Tak jsem musela určit přesná pravidla KOLIK "levelů" krabice splní ...
....a pak se bude zase dělat něco jiného.

Pár minut nebo pár dní to bylo zajímavé a vtipné...

...ale několik měsíců x hodin denně to je "na budku".

Když to udělám špatně, tedy ta krabice, tak se Jenda rozčiluje a vzteká.

Ale když to dělám správně, tak je nadšený a hýří úsměvem.

Snažím se proto pečlivě poslouchat, když mi říká, JAK to "musí" krabice udělat.