S jídlem je na tom Jenda bídně už několik let. Nejraději má suchý chléb nebo suché rohlíky.
Občas sní hranolky, rajčata nebo v posledních týdnech i jogurt.
Přemýšlela jsem co vařit a už mě nic nenapadalo. Jestli něco nemusím, pak je to vaření. Pokud po každém vaření dostanete vynadáno, že to jíst nebudou, že tam není mrkev, tam sice je, ale má jiný tvar než minule, že v polévce plave kukuřice nebo hrášek, že rýže není jasmínová, nesmí být pytlíková, jen pečená v troubě, polévka má jinou barvu než minule, že brambory jsou ze sáčku, ne ze síťky, sýr má jinou krabičku než má mít... nebaví mě to.
Baví mě uvařit akorát pro maminku, která si dá s chutí a poděkuje.
Nadávky mých autistů mě nijak nemotivují, spíš mě demotivují a vaření mi za ta léta dokonale zprotivily.
V mrazáku jsem našla kousek hovězího. Sázka do loterie, ZDA to bude vůbec někdo jíst. Vařit sama pro sebe (za asistence řvoucího Jeníka) mě fakt nebaví.
Napadlo mě, že udělám koprovku a hrnkové knedlíky.
Vím, mí autisté o teplá jídla nestojí. V tom horku o ně nestojím ni já, ale občas jim to neublíží.
Jenda nestojí o omáčky ani o knedlíky, Eliška nejí houskové knedlíky.
Ale třeba ty hrnkové ochutná.
Jenda mě překvapil a ujídal mi maso pod rukama.
Měl radost, když jsem mu dala pár kousků masa pro Betynku. Rád ji totiž krmí:-)
Normálně vařím raději večer nebo v noci, kdy už Jenda spí.
Tentokrát jsem to chtěla mít hotové co nejdřív.
Jenda si zpočátku hrál v kuchyni na zemi s magnetickou stavebnicí, čímž mi udělal velkou radost. Bylo to lepší než když na mě ječí z obýváku, ať jdu za ním.
Nesnáší zvuk mixéru, tak chvíli plakal, když jsem dělala sníh z bílků. Ze zacpanýma ušima utekl do ložnice a opakoval, ať už toho nechám.
Ke konci vaření už ječel jak hysterka. Přece jen to vaření (podle něj) trvalo příliš dlouho.
Ale dílo jsem dokončila a pozvala jsem děti ke stolu.
Jeníček překvapil a jedl omáčku. Poprvé v životě. Nejdřív nechtěl jíst, ale slíbila jsem mu nanuka. Odmítal vzít velkou lžíci do ruky, tak jsem mu zkusila nabídnout malou lžičku.
Knedlíky ani neochutnal. Ale malou lžičkou všechno snědl... Nesměla jsem mu to toho však míchat maso ani knedlík.
Jediná Šárka jedla všechno. Eliška si pochvalovala suché knedlíky a nakrájené maso.
Prý koprovku nesnáší.
Asi po hodině mě Jeníček překvapil a chtěl přidat.
Vedle něj jsem (nenápadně) položila maso i knedlíky, kdyby chtěl náhodou ochutnat, ale Jenda jedl malou lžičkou jen tu omáčku. Seděla jsem vedle něj a fascinovavě jsem se dívala, jak jí:-)
Tentokrát už nechtěl ani maso, ale to nevadí.
Jsem vděčná za každou chvíli, kdy ochutná něco nového.
Dnes to byla koprová omáčka, což je úžasné.
Amélie,
OdpovědětVymazattvůj blog a příběhy o Jeníčkovi sleduju už dlouhou dobu. Nedávno jsem si četla nějaké starší články a fakt koukám, jaké Jenda dělá pokroky, je to fakticky úžasné.
Jsi hrozně inspirativní, obdivuji tě, jak statečně a (i podle toho, co píšeš) to s klidem s dětmi zvládáš.
Přeju ti ještě mnoho nových příjemných překvapení s Jeníčkem a jen samé pokroky do budoucna:)
Mers
Ahoj Amélie...tak to je úžasné, sleduji Jeníčka pravidelně prostřednictvím tvého blogu a zdá se mi, že opravdu dělá obrovské pokroky. Je to především tvá zásluha!
OdpovědětVymazatMěj se co možná nejlépe, Martina ♥
Jééé koprovku - tu máme rádi všichni, ale k omáčce dáváme vařené vajíčko a brambory - obvykle vařím ten největší hrnec. Jenda mile překvapuje každý den:-) Vím, že to nemáš vůbec jednoduché, ale ono bude lépe a lépe. Držím vám palce:-) Zuzana
OdpovědětVymazatMám mnohem raději koprovku s vajíčkem a s bramborama, dělávala to tak na Moravě moje babička. Exmanžel upřednostňoval maso a knedlíky, takže letitý zvyk...
VymazatOmáčka vypadá lákavě,dostala jsem na ní také chuť,uvařit si jí budu muset sama ani se Šárce nedivím že jí chutnalo.Lída
OdpovědětVymazatTen nadpis není přesný, Jeníček omáčku neochutnal, on ji sbaštil a dokonce si přidal a já na ni teď dostala taky chuť. :-P A ty hrnečkové knedlíky vypadají luxusně, někde na ně mám recept, ale myslím, že se dělaly v mikrovlnce, musím se po nich podívat...
OdpovědětVymazatMarcelko, jsi šikula jak stále zkoušíš nové věci a děti dělají pokroky. Držím palečky ať se daří stále lépe. Šárka
OdpovědětVymazatVida, vida, Jeníkova první koprovka! :-) Gratuluji!
OdpovědětVymazatTaky ji mám raději s vajíčkem a příloha může být knedlík i brambor. Podle nálady kuchaře. :-)
Parada, moc gratuluju k uspechum! Jednovi to urcite moc chutnalo, kdyz si pridal.
OdpovědětVymazatTak me napada, ze uz vim, co poradim segre, aby uvarila.
Koprovku mam rada s vajickem a knedlikem. Mamka ji casto dela s brambory, ale to ja nemusim.
tak to je velký úspěch,že Jeníček ochutnal koprovku.
OdpovědětVymazatVíš Marci je to zvláštní.
Hodně jsem četla, že autisti jedí jen některá vybraná jídla a ostatní odmítají.
A ten můj autista odmalička jí všechno, v jídle si nevybírá.
A ještě mi to jídlo pochválí.
Letos si zkouší i sám vařit.
Míša
Jendu naprosto chápu. I podle mě vaření trvá zbytečně dlouho... ;-)
OdpovědětVymazat