Den předem jsem přemýšlela nad tím, jestli je to teď lepší...
.... co je lepší a co horší.
Manžel říká, že bychom se měli vrátit k Zoloftu, že to bylo lepší.
Já si to nemyslím.
Ono všechno má své PRO a PROTI.
Velké plus Risperdalu vidím v tom, že je ve formě KAPEK. Zoloft byla tabletka rozpouštějící se ve vodě... a Jenda byl potom schopný hodinu ječet, že ho pálí jazyk.
Druhé plus je lepší spánek.
Řekla bych, že Jeníček není tolik agresívní. Dřív jsem musela být neustále ve střehu, mlátil holky sotva vešly do obýváku a narušily jeho "bezpečné místo"...
.... musela jsem ho hlídat, aby nebil kamarádky holek a neházel po nich písek a kamení. A hlavně nekouše (doufám, že to nezakřiknu).
Není to tak ideální, jak to vypadá....
....třeba Betynku musím často zavírat do koupelny, aby jí něco neudělal, ale lepší se, pomalu, ale jistě.
Bez léků to nešlo vůbec.
Myslím, že Risperdal ho popostrčil ven z té jeho uzavřené ulity...což je dobře...ale tím, jak se více zapojuje mezi lidi (DOMA, na ULICI NE), tím více se bojí.... Určitě se zhoršily jeho úzkosti.
Bála jsem se, že mu bude chtít přidat další léky (tentokrát na úzkosti), ale ona mu je nepředepsala. Zmínila 2 preparáty - myslím, že Atarax a Prothazin.
Kápla mi do noty. Řekla, že to zatím zkusíme bez nich....že se Jenda MUSÍ naučit zapojovat do společnosti, seznamovat se s neznámými věcmi a situacemi, a cvičit si svou trpělivost, odolnost.... že se musí naučit hospodařit se svým strachem a se svými úzkostmi.
MOJE řeč. :-)
Dohodly jsme se na tom, že to zkusíme bez léků na úzkost a kdyby to nešlo, tak zavolám.
A jak zvládl Jenda čekání v čekárně? Zase bych řekla, že trošku lépe než minule.
Čekali jsme (naštěstí v prázdné čekárně) asi 20-25 minut.
Z toho minutku si Jenda hrál se svou knihou, ve které má oblíbené znaky aut....
Díval se, zda tam nemají pavučiny....
Proč nestojí o lidské doteky, o matčino objetí ...?
Proč nestojí o moje pohlazení?
A místo toho jemně hladí a prozkoumává studenou zeď a špinavé, lesklé dlaždice na zemi....
Je v něm tolik citu... a přesto tak málo pro LIDI...
A já jsem měla radost, že se nevracím od doktorky zpocená a zničená, jako mnohokrát předtím, ale tentokrát s úsměvem na tváři....
Super :-)..velká gratulace.
OdpovědětVymazatFandím Jéňovi, ať se toho strachu zbaví i bez léčiv, ať se pozvolně oťuká, třeba i těmi návštěvami u vás. Časem by mohl zkousnout i maminčino zastavení se na slovíčko s někým známým na ulici.
OdpovědětVymazatOn do toho stavu doroste. Určitě.
A jinak paráda, že to bylo bez nervů. Snad bude líp.
Amelie, tak to je prima. Krasny pozitivni zaver clanku. Hezky den, Katerina
OdpovědětVymazatTO JE MOC DOBŘE, ŽE SE VÁM KONTROLA VYVEDLA LÉPE NEŽ MINULE :-)
OdpovědětVymazatPŘEJU TI, AMÉLKO, AŤ TO JE S RISPERDALEM POŘÁD JEN A JEN LEPŠÍ A AŤ TY ÚZKOSTI POMINOU I BEZ ANXIOLYTIK.
Bála bych se, že si Jeníček o tu rozbitou dlaždičku pořeže ručičku, je vidět, že ho velmi zaujala. Asi tu zeď i dlaždičku, zkoumal rukou. Jedno bylo hladké a druhé hrubé, rozbité. Kdyby mu tak mohl člověk vidět do hlavičky, asi žije ve svém světě a nás lidi, do něj nerad pouští. Snad se jednou naučí připustit si lidi trochu blíž. Nevím, jak se chovají větší a dospělejší autisté, ale zdá se mi, že je Jeníček na dobré cestě. :-)
OdpovědětVymazatZdravím a gratuluji, že jste to zvládli v pohodě. Přeji krásné dny!
OdpovědětVymazatZase jeden schůdek zdolaný,šlape se těžce,pomalu,ale pořád se šlape.
OdpovědětVymazatSlzičko, ty jsi to přesně vystihla. :-)
OdpovědětVymazatAhoj,
OdpovědětVymazatmám kamarádku se synem autistou, kterému je už dvacet a máma se o něho musí stále starat. Byl jsem s nimi na dovolené, tak vím co to je.
Tiše obdivuji vůli rodičů a říkám si, co to bylo nic proti tomuhle, když jsem vychovával syna, který je těžký dislektik. Držím palce každému Tvému úspěchu!
Ota
Marcelko, jsem moc ráda s vámi! Je moc dobře, že si s paní doktorkou rozumíte, to je půlka úspěchu!
OdpovědětVymazatBalonkové fotky jsou nádherné!
Přeju vám všem hezký den, pa Helena
Zvládli jste bobře návštěvu doktorky. Jednou si Jeníček zvykne i na lidské doteky, ale bude to asi trvat dlouho. Také jezdím se synem na dětskou psychiatrii už od školky a doktorka je také hodná a léky co bere nejsou nic moc, ale bez nich to nejde. Ať se vám daří!
OdpovědětVymazatTo je dobře, že jste to tak v pohodě zvládli..:-)
OdpovědětVymazat