Jenda se vrátil z tábora

Vím, že jsem vám na dnešek slíbila Klokoty, ale taky vím, že netrpělivě čekáte na zprávy o Jeníčkovi.

Klokoty si nechám na večer. Sliby se mají plnit.....a nejen o vánocích. :-P

Jenda zvládl svůj první tábor v pohodě. Díky svému asistentovi Tadeášovi, kterého má moc rád.
Odjezdu na tábor předcházela pečlivá příprava.
Několik dní dopředu jsem sepisovala, CO tam Jenda MUSÍ mít a bez čeho se neobejde.
Hlavně dudlíky, deku, čuníka, polštářek, pohádky na DVD a natahovací hračku.

Tadeáš mi každý večer kolem 22. hodiny napsal sms-ku, že jsou v pořádku a že zrovna uspává. A ve čtvrtek volal, že má problém, že Jenda neměl ani jednou stolici. Ptal se, co má dělat. Tak jsem řekla, že nic,  jen ať dbá na pitný režim...a ono se to poslední den pobytu vyřešilo samo.

Když jsem stoupala ve Ville nahoru po schodech, říkala jsem si, jestli mě Jenda pozná nebo jestli vyjádří radost, že mě vidí.
 Jasně, nebylo to takové spontánní, jako když vás vítá zdravé dítě, ale nechal se ode mne vzít do náruče.... Určitě byl rád, že už jede domů....
.....samozřejmě se nepřitulil, neobjal mě, ale odtáhl se a otočil hlavu na druhou stranu...

.... to mě však po těch letech nepřekvapí. Řekla jsem mu, že mu dám pusinku a on nastavil tvář a čekal.... :-)

V tu chvíli si říkám, že mi ten polibek jen "trpí", ale chtěla bych, aby se postupně naučil přijímat doteky, tak snad mu to až tak nevadí. Kdyby mu to opravdu vadilo, tak by se určitě bránil víc. :-)

Jenda a Tadeáš měli samostatný pokoj jen pro sebe. Měli také svůj individuální program a prvních několik dnů se nezapojovali do společných aktivit.

JÍDLO jedl Jeníček jen svoje - snědl celou igelitku Brumíků, piškotů, tyčinek a podobných "suchých" věcí. Ještě prý museli něco dokoupit. Nejedl jídlo, které se tam podávalo a nechodil do jídelny. Jedli buď v pokoji nebo venku.
Na pískoviště se Jenda neodvážil, ale prý se rád houpal na houpačce. Vlastně Tadeáš říkal, že aby Jendu vůbec dostal ven, tak ho lákal na houpačku. Chodili ven s kočárkem, dívali se na ovečky a poznávali okolní přírodu.

Večerní koupání zvládli až pátý den a čištění zubů den šestý. Koupal se za ten týden 2x a zuby si čistil jen jednou. Ale to nevadí. Hlavně že to oba přežili ve zdraví.
Jeníček prý spal JEN pod svojí dekou a usínal vždy s Tadeášem, sám se bál....

Líbilo se mi, jak Tadeáš říkal, že musel Jendu chránit před tulícím se chlapečkem... Holt někteří autíci jsou i mazlící.
Když nějaká holčička plakala uvnitř, tak prý utíkali před "rámusem" ven....a když plakala venku, tak šli zase dovnitř.
Jinak Jenda překvapil - zvládl i malý výlet vlakem (normálně se vlaku bojí)...prý se ho neptali, naložili ho i s kočárem do vlaku a Jenda to přežil.  :-)

Jeden den tam přišli canisterapeuti se psy. Neodvážili se Jendu vzít do společné místnosti, ale paní s pejskem šla k němu na pokoj...to prý plakal a schovával se pod peřinu, ale snad si chvíli pejsek lehl k němu na deku.

Závěrem Tadeáš říkal, abysme se nedivili, když bude Jenda něco říkat o rozbitém autě... prý mu řekl, že Berlingo je rozbité, tak pro něho přijedeme, až bude opravené. :-)

Jenda chvilku opakoval:
"Nechci jet na výlet TAM! a "Jeník nechce (aby ho) Tadeáš koupal"....

Tábor se vydařil. Tadeáš řekl, že za rok s Jendou pojede klidně zase.

Jedinou újmu "na zdraví" utrpěl přenosný DVD přehrávač, který si v době nepřítomnosti kluků na pokoji půjčila ke konci pobytu nějaká holčička....

........ale to je to nejmenší, hlavně, že to kluci společně zvládli.

Doma se Jenda okamžitě usadil u televize. Za odměnu dostal dřevěný meč, ze kterého měl velkou radost.
Snědl misku hroznového vína a v poledne 2 misky kulajdy...po týdnu zase teplé jídlo....

...vlastně jediné teplé jídlo, které Jenda jí...

A za rok si to zase zopakujeme, když se nám to tak krásně osvědčilo. :-)