Návštěva babičky a dědy

V úterý přijela na návštěvu moje maminka s manželem....

Dovezli Elišce dort k jejím nedělním narozeninám....
Jenda se zpočátku trošku bál a odmítal se vzdát svého dudlíka, ale nakonec návštěvu v pohodě zvládl.

Ani jednou nezaznělo to JEHO: "Bojím dědy, bojím babičky", jako v případě manželových rodičů.

 Musím říct, že Jeníček byl z dědečka nadšený.
A já vlastně taky.

Svého druhého dědečka (mého tchána) se Jenda strašně bojí, utíká pryč a schovává se za dům... před dědou nepromluví vůbec, na otázky mu neodpovídá a když pak děda odejde domů, tak Jenda opakuje: "Jeník bojí Karla..."
Možná se ho bojí proto, že s ním tchán, ač je tu jednou za týden nebo za 14 dní, neumí navázat VZTAH? Jen sedí u stolu, vypije několik piv, ale k Jendovi nikdy nejde (a Jenda by asi ani nechtěl).
NIKDY  s ním nešel na procházku, NIKDY ho nepohoupal na houpačce, nikdy si s ním nehrál... nikdy si s ním nešel zakopat do míče... Vlastně ani s holkama tohle neuměl...

Asi i to dítě nějak vnitřně pozná, jaký ten člověk je...

A děda Vašek? Sice jezdí tak jednou nebo dvakrát za rok, ale Jenda se ho vůbec nebál....naopak...Nechal se od dědečka houpat, hráli si s kuželkama, ukazoval dědovi, jak umí jezdit na skluzavce a dokonce mu donesl knížku na prohlížení.....
Úplně mě překvapil svojí spontánností.

Mohly jsme s maminkou sedět doma u kávy, povídat si a věděly jsme, že je Jenda v dobrých rukách.
Samozřejmě to Jenda nezvádl delší dobu... po pár minutách se vracel domů k zapnuté pohádce, ale po minutě zase vybíhal z domu na zahradu za dědou...

Moc jsem nefotila, protože jsem je nechtěla rušit.

Bylo to úžasné.
Asi budu muset říct mamince, aby s dědou Vaškem jezdila častěji... :-)