Jenže moje MAMINKA je jediný člověk, na kterého se můžu na 100 procent spolehnout.
zámek Jemniště a nebo do Vlašimi na procházku do parku, je to nejmenší, co pro ni můžu udělat.
čtvrtek 21. července 2011
Vlašim
Dnes nebudu moc "povídat", jen vás nechám projít se s námi po Vlašimi...
Se mnou a s mojí maminkou.
Vím..... někdo mi napsal mailem, že nemám jezdit po výletech s maminkou, ale s kamarádkama nebo s nějakým "chlapem". :-P
Jenže moje MAMINKA je jediný člověk, na kterého se můžu na 100 procent spolehnout.
Bez ní bych měla život mnohem složitější.
Když jí před 2 lety brali ledvinu, měla jsem strašný strach, že o ni přijdu.
Už nemám tatínka, ten zemřel skoro před 14 lety na rakovinu a moc jsem se bála, že bych mohla přijít i o ni.
Vím, že se jí můžu svěřit se vším, ví o problémech v mém manželství...
Vím, že u ní vždy najdu oporu, pomoc, ochotu naslouchat...
Před 2 lety jsem ještě netušila, jak mě AUTISMUS odřízne od okolního světa, a jak strašně moc budu potřebovat někoho, kdo by mi občas pohlídal Jeníčka.
Moje milovaná maminka přibližně jednou týdně přijede a pohlídá Jeníčka...
V tu dobu mohu jít V KLIDU nakoupit, na úřady, na poštu, k doktorovi, na úřady, ke kamarádce....
Kdybych neměla maminku, nemohla bych NIKAM. A nebo bych všude tahala Jeníčka, což byla poslední 2 roky tragédie. V poslední době jsme se dopracovali tak daleko, že už Jenda nechtěl mezi lidi vůbec.
Když jsem nemocná, vím, že mohu mamince napsat, aby mi koupila léky, čerstvé pečivo nebo aby přijela pohlídat děti a ona sedne na autobus a jede za námi těch 20 km. NIKDO jiný by pro mne tohle neudělal...
NIKDY mne nenechala na holičkách.
Jestli si někdo zaslouží, abych ho hýčkala, pak je to právě moje maminka.
Jsem moc ráda, že ji mám a modlím se, aby tu s námi zůstala ještě dlouho.
A tak malý výlet na
zámek Jemniště a nebo do Vlašimi na procházku do parku, je to nejmenší, co pro ni můžu udělat.
Budiž tento článek poděkováním mé mamince za všechnu tu lásku a péči, kterou věnuje mně a svým vnoučatům....
Jenže moje MAMINKA je jediný člověk, na kterého se můžu na 100 procent spolehnout.
zámek Jemniště a nebo do Vlašimi na procházku do parku, je to nejmenší, co pro ni můžu udělat.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Moc hezký, marcelko..skoro ti závidím, v dobrém. moje mamka je taky kdykoli ochotná pomoci, jen s nasloucháním je to oddost těžší..mám pocit že mě neposlouchá a mluví si svou. al etak mám už jen jí aje pravda, že je na ní taky stoprocentní spoleh v péči o Šárče.
OdpovědětVymazatMarci,krásné fotky,nádhera prostě!!!!Moc hezky o mamince píšeš,je vidět,že máte krásný vztah,to vše je pro mě i moje maminka,také se o ni moc bojím a je to má jediná opora v životě,prostě maminka je jen jedna.Bohužel já mám maminku už starší,jsem jako třetí dítě a mamce bylo 36 let když jsem se narodila,modlím se ať je tu ještě dlouho a dlouho,nevím co bych si bez ní počala...
OdpovědětVymazatAmálie, vůbec se neobhajuj, já bych taky jela s maminkou:-) ona je totiž i moje nejlepší kamarádka;-) takže jestli je ti s ní dobře a souzníte, je to výborná volba:-) moje maminka je taky skoro jediná, která kromě manžela pohlídá děti, takže takové výletní chvilky jsou pro nás vzácností. Přeju krásně a plně prožité prázdninové chvíle:-)
OdpovědětVymazatMarci moc krásně napsané....a musel to být hezký výlet, fotky jsou krásné.
OdpovědětVymazatAmálko, nádherný výlet a maminka musí mít obrovskou radost, jak ji máš ráda. Máš veliké a upřímné srdce. Nádherné vyznání!
OdpovědětVymazatVše tu vypsaly dámy přede mnou...nádherné povídání, nádherné fotky...já jen doplním, že trochu závidím...my takový vztah nemáme.
OdpovědětVymazatUrčitě jsi Ty i maminka jedna druhé naplnila den pohodou.
MOC Ti to přeju:-))
Magda
Amélie, díky takové mamince můžeš být taková, jaká jseš! Jsi oporou Jendovi a držíš celou rodinu.Tak,si to s mamkou užívejte, jak vám to jen život dovolí!!!!Jste báječné ženské.
OdpovědětVymazatTeprve dnes jsem se dostal na tvůj blog, měl jsem dost běhání a večer práce. Děláš dobře, že se snažíš mamince oplatit aspoň tak její pomoc. Dnešní děti často na své rodiče kašlou a myslí jen na sebe. Hezké fotky a hezký den.
OdpovědětVymazatano díky bohu za takové maminky.
OdpovědětVymazatTaké jednu takovou mám, moc mi pomáhala a pomáhá.
Doufám, že si to samé o mě, budou také jednou moc říci moje děti.
Ve Vlašimi, je moc krásně a úplně nejvíc, mě dostal ten altánek(?) v zámecké zahradě. Je jak z pohádky. :-)) Taky už nemám tatínka, ale maminku naštěstí ano a na procházky s ní chodím moc ráda a vůbec mi to nepřipadá divné. Krásně si popovídáme, od malička vím, že mamce můžu říct úplně všechno a vždycky u ní najdu radu i zastání. :-D A dnes je pátek, a tobě se za chvíli vrátí děti domů. To to uteklo! ;-)
OdpovědětVymazatAmi, tvůj článek mě moc dojal, víc slov netřeba. ...Jdu dát té své mamce velkou pusu! Děkuju ti.
OdpovědětVymazatVivi
My staří doufáme že to co dáváme ze svého srdce, se nám jednou bohatě vrátí v našich dětech a vnoučatech, tvá maminka je velice bohatý člověk, má tvé zlaté srdce.
OdpovědětVymazatPříspěvek annapos mohu jen podepsat.
OdpovědětVymazatSnažím se nebýt každý den u PC a tak reaguji až dnes. Do Vlašimi jsem jezdíval, ale jen ke zbrojovce za sportem, na kuželky, takže vlastně díky Tobě teď Vlašim objevuji. Moc hezké obrázky. Asi si někdy udělám výlet. :)
TATÍNKA MÁM TAKY UŽ 14 LET PRYČ A BOHUŽEL NA MAMKU, SE KTEROU BYDLÍM V DOMĚ, SE SPOLEHNOUT NEMOHU, HLÍDÁNÍ TAKY NEMÁM. ARTÍKA MUSÍM VŠUDE TAHAT S SEBOU. TAKŽE TOHLE TI TROCHU ZÁVIDÍM... NA DRUHOU STRANU, JÁ MÁM ZASE OPORU VE SVÉM PARTNEROVI, COŽ JE K NEZAPLACENÍ.
OdpovědětVymazatPŘÁLA BYCH TI TOTÉŽ...
To jsou tak nádherná místa, ty fotky jsou opravdu moc krásné i ta s tím šnekem. Moc se mi líbí ten zahradní altán, či jak to nazvat. Přeji, ať ti vztah s maminkou vydrží ještě hodně dlouho a je pořád tak vřelý jako nyní.
OdpovědětVymazatMáš prima maminku a krásně o ní píšeš!
OdpovědětVymazatJá jsem svou mamku začala chtít poznávat až dost po dvacítce a to přesto, že je vlastní 15 let internátů dost přetrhá vztahy, kór když mi poprvé nebylo ještě pět...
Teď bych taky o ni strašně nerada přišla. Jednou už nad rakovinou vyhrála a kéž ta potvora dá navždycky pokoj!
Markétko, i my jsme se s maminkou sblížili až po dvacítce. Když jsem byla malá, byla pořád v práci, pak se naši rozcedli a ona se odstěhovala. Teprve posledních pár let, co mám děti, tak je to "ideální".
OdpovědětVymazat