pondělí 31. října 2011

Můj rodný Prostějov

V pátek jsem byla přemluvena, abych jela do Prostějova.


Znáte to, někdy nemáte na výběr.


S bolavou nohou, s 10 tabletkami na bolest....


...přežít 3 hodinové "drncání" v autě....


...kvůli pár hodinám....?


....Nechtělo se mi....


Ale manžel chtěl jet.


 Říkala jsem si, že Elišce taky prospěje odpočinek od Jeníka a nakonec jsem jela.


Pouhých 27 hodin v mém rodném městě.


MILUJI Prostějov.


Nikdy jsem neměla v plánu opustit své rodné město.


Jen jsem před lety naletěla slibům jednoho muže, který mi řekl, že budeme pryč jen 2 roky, on něco vydělá a já se zase vrátím "domů".


Po 2 letech mi řekl, že se nikam stěhovat nebude.


Ale to by byla jiná kapitola.


A tak jsem zůstala na tomhle maloměstě, kde lišky dávají dobrou noc. Ani po 16 letech jsem si tu nezvykla.
Když jedu do Prostějova, říkám, že jedu domů....



Miluji tohle město a ráda se tam vracím.


Kvůli Jendovi tam  jezdím jen jednou ročně.


Tentokrát dokonce po 14 nebo 15 měsících. Plánovaná srpnová dovolená skončila úplně někde jinde.


Už to budou 3 měsíce, co válčím s trombózou, s neuropatiemi, s bolestmi.
Pomalu se snažím zapojit do života, který jsem vedla předtím.....


Fotky budou bez komentáře.
 Třeba poznáte radnici, kde jsem se vdávala nebo kostel, kde jsem párkrát byla....

Třeba vás zaujme divadlo, kam jsme chodily jako děti se školou....


Musím k synkovi.
Jenda nespí, má rýmu, kašel a není ve své kůži....

Snad alespoň vy jste zdraví.

Poděkování patří mé mamince a jejímu manželovi, kteří u nás hlídali Jeníčka.

Víčka od plastových lahví

Už jsem se jednou zmínila, že se Jendovi líbí víčka od plastových lahví...


...ale doteď jsem nenafotila obrázky....


Tak dnes to napravím....

...a podělím se s vámi o pár fotek....


Víčka mi nosila  maminka, brácha a známí....


Jenda má rád barvy....


...a skládání do řad....

Takže pro něj taková ideální "hračka"....


Zase něco, co ho na pár minut zabaví....


Chvíli skládal písmenka...
"V" jako vlak...

...nebo "I" jako indián....

Jinak si je skládal podle barev.....




Nakonec jsme do víčka ukládali opičku....


Jednou měla postýlku žlutou, zelenou, jindy modrou....





I zde platí: "Kdo si hraje, nezlobí."

Umíte si taky hrát?

neděle 30. října 2011

Brčka do krabice

Na internetu jsem u jedné maminky odkoukala tuhle hru.


Vzala jsem krabici od bot....

...udělala jsem do ní díry....

Pak jsem Jendovi  nachystala různě barevná brčka ...


Eliška je používala v červenci na oslavě svých narozenin a spousta jich zbyla....


Poprvé Jeníčkovi Eliška pomáhala...


...a teď už to zvládá sám....

Zaujal mě hrníček, do kterého Eliška brčka naskládala....


...a musím říct, že je ten "citát" velmi pravdivý....


Jsem zarputilý optimista a na každé věci, situaci...se snažím najít něco pozitivního....


...a nějak tím vytáčím své "okolí".... :-P


Pro dnešek to bude raději všechno....
...nemohu vám říct podrobnosti.

Na posledních fotkách se mi Jenda moc líbí....
Já zpívám dětské lidové písničky...


...slyšíte správně: "JÁ zpívám"...
....nikoliv čuník...už můžu zpívat svým falešným hlasem i já....


(bylo mi to od Jeníčka povoleno)...
Tak tedy..... já zpívám.....a Jenda brčkama tluče do rytmu.... :-)

...........je úžasný....

Přeji vám příjemný nedělní večer....
A nenechte si nikým zkazit dobrou náladu....
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...