V neděli dopoledne jel manžel do kostela.
Přemlouval holky, aby jely s ním, ale ony nechtěly.
Jednou jim sliboval, že jim koupí boty, když s ním pojedou do kostela, tentokrát Elišce sliboval pizzu.
Holky se ukecat nedaly....
Manžel naštvaně odjel a holky toho využily a udělaly si v obýváku "bunkr".
Vzpomínala jsem na svá mladá léta, kdy jsme podobné schovávačky dělali s mým bráchou.
Nejdřív do bunkru vlezl křeček....
...potom tam nakoukla Šárka...
Pak se tam uvelebila Betynka.... s Eliškou....
Než manžel přijel, zase jsme všechno pečlivě uklidili....
Jenda také nakoukl....
Potom si holky hrály s panenkama...
Fotky nejsou moc kvalitní....
Ale líbí se mi, jak si holky vyhrají...
Ty jejich kuchyňky, obýváčky, obchůdky.....
Přijde mi to úžasné....
A na ten nepořádek okolo nehleďte, vždyť se říká:
"Bordel v bytě = šťastné dítě".... :-P
Jako křesťan bych to asi neměl říkat, ale připadá mi, že je to hraní někdy užitečnější, než kostel. Ostatně je-li kázání primitivní, pak nikomu nic nepřinese a je-li složité, holky by ho nepochopily. Každopádně je fajn, když si dokážou takhle hrát a když se mají rády.
OdpovědětVymazat"smenovat" navstevu kostela za neco mi prijde zcestny... stejne jako tam tahat deti, pokud proste nechteji. chce-li nekdo najit cestu k bohu, pak ji musi chtit hledat - a nutit do toho nekoho navstevami (tim spis "za neco") kostela je myslim spatne. je na kazdem, jestli tu cestu bude chtit hledat, nebo se na ni bude chtit nechat alespon navest, nebo pro nej proste zajimava neni - a to myslim ze pro deti neni, neni-li kazani vylozeno tak, aby ho pochopila prave tato skupina, coz, aspon z mych zkusenosti, hodne casto neni.
OdpovědětVymazatSam vim, ze kdyz me rodice jako skolaka "tahali" do kostela, tak to pro me zadny smysl nemelo. Nerozumnel jsem kazani a cele to pro me bylo - a to nemyslim nijak zle - stejne jako odvoz odpadku popelari - presne jsem znal "postup" mse, dokazal jsem nazpamet odrikat "program", ale kazani pro me byla snuzka slov, ktere jsem nerozumnel.
mozna jen chtel mit manzel pocit, ze tam nejde kvuli sobe, a proto nekoho sebou...
Nádhera,já jak já jsem si ráda dělala takové bunkry:-)Pokojíčky jsou krásné,hned bych si pohrála to ti řeknu:-)
OdpovědětVymazatTak jsem si zavzpomínala..., jako malá jsem si hrála úplně stejně. V obýváku ze sedačky se udělal bunkr, celé se to obložilo dekama, a uvnitř bylo tak krááásně:). Jen tu kuchyňku a nádobíčko jsem neměla tak dokonalé jako mají dnešní děti, pokojíček pro mini panenku se udělal z krabice od bot.
OdpovědětVymazatA k tomu kostelu - škoda slov. Jaký by to mělo význam, kdyby šly holky do kostela jenom proto, že jim tatínek slíbil boty?
Přeji hezký den.
Majka
domečky pod dekou, co jsme se jich jako děti nadělaly. A moje děti zase v krabicích od bot s mrňavými panenkami. Jsou to ty nejhezčí hry, co se po generacích vrací.
OdpovědětVymazatAmálko, chtěla bych ti také předat jednu srdíčkovou štafetu. Koukni se, prosím, ještě jednou na můj blog sem:
http://oveckov.blogspot.com/2011/10/oceneni-od-srdce.html
krásné fotky :)
OdpovědětVymazatDomečky a bunkry u nás taky vedou.
Co se týče kostela, souhlasím s Davidem. A víra o kostele není...
Super fotky :-)
OdpovědětVymazatPokojíčky pro panenky jsou úžasné :-)
A nejúžasnější je Jeníček, že se " bunkrování" účastnil :-)))))
Není to tak dlouho, co jsme si s mými sestrami (mám tři) s panenkami hrály taky. I já měla na blogu fotky.
OdpovědětVymazatDnes už ale vím, že Tobě by se nelíbily. :p :))
Pškný den, Marcelko. ♥
Jsem ateista, nevěřím, alespoň ne tak, abych se chodil modlit. Do kostelů ale chodím rád. Tedy, pokud je do nich volný přístup, což dnes není až tak běžné.
OdpovědětVymazatNevěřím, ale vím, že se víra nedá naočkovat úplatkama, pohrůžkama. Do kostela má jít člověk sám od sebe, bez donucení. Holky se rozhodnou časem samy, jestli ano nebo ne. Teď jim asi skutečně dává víc ona hra.
A kde ten Ken šije? Má lepší oděv jak já! :))
Davide, souhlasím s tvou první větou. I já jsem věřící člověk a přesto své děti do kostela nenutím. Musejí na to přijít samy. Nucením bych si vymohla akorát jejich odpor. Znám to ze svého dětství, když mě někdo k něčemu nutil.
OdpovědětVymazatDostanu se do kostela asi 2x zarok, kostel pro mne není až tak důležitý. Nehledám Boha v kostele, ale ve svém srdci. A víra? Ta se pozná podle činů, nikoliv podle slov. To, že člověk chodí do kostela (aby byl viděn), ještě neznamená, že věří v Boha...
Reni, proč by se mi nelíbily fotky?? Ukáááž.
OdpovědětVymazat... super hraní ... taky jsem si s bráškou stavěla bunkry, ale né doma tam nebylo kde ... ale u babičky tam nás vždy bylo plno ... Boži
OdpovědětVymazatTak teď jsi mě zaskočila. Nepředpokládala bych, že je tvůj muž věřící, zdá se se mi, že se tak nechová. Ale je to přesně tak, jak píšeš, chození do kostela, ještě neznamená, že se znám osobně s Bohem.
OdpovědětVymazatHolky si krásně hrajou. Taky jsme si takové bunkry, jako děti, dělaly a ještě teď si pamatuji, jak to bylo prima. :-))
Jéjda, tak to mi připomnělo moje dětství. Taky jsme si s bráchou stavěli bunkry. My tomu říkali 'můj byt' a 'tvůj byt'. Ale mamka z toho bordelu šílela. Neměla kam šlápnout, kam si sednout. :-D Moje holky to moc nedělají, jen někdy ta mladší, ale stejně má raději převleky. Záclony, šátky, dlouhé sukně, příčesky a šminky .... to je její. A je fakt, že u toho je nejvíc hodná. :-D
OdpovědětVymazatPěkný den Amelie.
Tak jo. Ale varovala jsem Tě! ;D
OdpovědětVymazathttp://newold.blbne.cz/14335-kdyz-se-party-zvrtne.html
Amélko,jak já jim závidím :-)to byla paráda takhle si hrát,co já toho měla a hlavně kuchyňka mě bavila.A drží se mě to dodnes :-)krásný den.Věra
OdpovědětVymazatJé, bunkry...to bylo moje
OdpovědětVymazatA moji kluci v nich na zemi i spali...:-)
Také uznávám to pořekadlo o šťastných dětech v "bordelu"...:-)
Hezký večer...Magda
Amélko stav se u mne na blogu máš tam ode mne překvapení. Zdravím Tebe a děti. Luďka
OdpovědětVymazatJistě v dětech podporuješ fantazii od malička, je jen dobře, že je to vidět:)
OdpovědětVymazatžasnu, že manžel holky vůbec zkouší uplácet a něco slibuje, že o to stojí, aby se s ním ukázaly v kostele...
Ta fotodokumentace se mi líbí. Ani to není tak dávno, co jsem si s o dva roky mladší sestrou hrávala s panenkami. A ty vymoženosti, co jsou dneska...objevila jsem stránku, kde se dají koupit vlastnoručně vyrobené doplňky pro panenky jako jídlo, bábovky, úplná nádhera, skoro je mi až líto, že už si s panenkami nehraji. A bunkry, panečku...je vážně vidět, jaká jsi milující máma a jak psala Markétam podporuješ v nich fantazii. Takováhle péče se dneska málokdy vidí
OdpovědětVymazatmy si hráli a stavěli i lesní domečky..s panenkami nebylo s kým, mám dva bráchy..kostel a manžela ani nekomentuju..má dost.
OdpovědětVymazat