čtvrtek 6. října 2011
Pracujeme...
V poslední době se nám občas daří si v posteli nejen hrát, ale i pracovat.
Paní z Rané péče nám půjčila modrý pytlíček ...
Je v něm 5 malých podložek a 10 tvarů....
2 srdíčka, 2 domečky, 2 hvězdičky....ap.
Takové věci má Jenda rád...
A nemusím mu ani radit...
Měl to hotové raz dva...
Pak věci uklidil zpátky do pytlíčku a vyinkasoval jako odměnu bonbónek - zelenou žabičku....
Uff, na minutku se mi podařilo ho zabavit. :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Amélko, koukám, že Jeník je šikulka a odměna tudíž byla zasloužená. Zdravím Tě a přeji,pokud je to jen trošku možné, dny plné radosti a sluníčka. Jitka
OdpovědětVymazatAmélie, Jeníček pěkně pracuje a odměnu si zaslouží. S kostičkami do komínků mu to šlo také výborně.
OdpovědětVymazatTobě přeji, ať bolesti ustoupí a můžeš si naplno užívat hezkých dnů. Znám to, když je člověk otupělý bolestí. To nic nebaví. Přesto jsi moc statečná. :-))
Se ani moc nedivím, že to byla hra jen na minutku. Jeník je moc šikovný a chytrý a proto se mi nezdál tento úkol na něj nijak moc složitý. Kdyby ty tvary byly alespoň proházeny mezi sebou. Je ale hodný, že si po sobě uklidil, to u té první hračky musela dělat maminka, jestli si dobře vzpomínám. :)
OdpovědětVymazatAmélko je vidět,že ho to opravdu baví a že ho to zaujalo.Já vím,že se budu opakovat,ale neskutečně si tě vážím,seš strašně statečná ženská.Tak ať takových chvilek je víc.Měj se krásně.věra.
OdpovědětVymazatNezávidím ti, že mu musíš vymýšľať stále nové hry . Ja brata len posadím, pustím mu Ipod a mám na celé poobedie voľno . Musí byť strašne náročné v tvojom stave ešte sa venovať aj vymýšľaniu nových aktivít... chápe Jeník, že si chorá a musí si ťa šetriť ?
OdpovědětVymazatAliso, náročné to je. Někdy s bídou zvládám sama sebe a své bolesti, natož pořád něco vymýšlet pro Jeníčka. Ale co se dá dělat. S maminkou v obýváku Jenda téměř být nechce, je hyperaktivní, tak musím pořád vymýšlet nějaké aktivity. Jinak (jako technický antitalent nevím co je Ipod, budu muset mrknout do Googlu). Jestli chápe, že jsem nemocná? Snad trošku, občas... Ví, že nemůžu chodit nebo že jdu pomalu a s hůlkou, ale nepochopil by, že ho nemůžu bavit, že si s ním nemůžu hrát...
OdpovědětVymazatJe vidět, že tio jenička bavilo - potřebovali by jste víc takových pytlíků...
OdpovědětVymazatAsi to není lehké zabavit ho, když nejsi ani zdaleka fit.
Přeju hodně sil, Marcelko, a moc zdravím!
Helena
Milá, drahá Amelie.
OdpovědětVymazatVím přesně, co by jsi potřebovala, POMOC STÁTU, TŘEBA VE FRANCII, chodí k maminkám dvakrát týdně sociální výpomoc, aby si odpočinuly, zařídili si potřebné věci a hlavně proto aby vybočily z každodenního kolotoče, moc bych ti něco podobného přála, o prázdninách ti něco podobného poskytla (nevím) nějaká organisace....
Třeba by ti pomohli častěji, pokus se po něčem na internetu poohlédnout, vždyť to dobře ovládáš. já třeba, bych nikomu nevysvětlovala, to co nemůže pochopit, je to ztráta času a ten bych raději věnovala komunikaci, například s nějakým odborníkem, který by mě mohl poskytnout účinnou pomoc a dobré rady. Přeji ti milá Amelie hodně trpělivosti, zdraví, ale hlavně štěstí na hodné lidi.
tak to je Jenda šikulka..
OdpovědětVymazatJe moc pěkné dívat se, jak tahle činnost Jeníčka baví...:) I když je to jenom na chvilku.
OdpovědětVymazatA Tobě přeji co nejrychlejší uzdravení..
Amélie, ještě berete tolik prášků?? :-( Ale jinak je Jenda šikovný, moc zdravím! A ať už se vám co nejrychleji uleví, vždyť to musí být strašně náročné...
OdpovědětVymazatTak tato hra, byla pro Jeníčka brnkačka, už ani nápovědu nepotřeboval. Je fajn, že ho baví, možná ho baví právě proto, že mu to jde. Má určitě radost, z dobře vykonané práce, z pochvaly i sladké odměny. Na fotkách je vidět, že při hře zapomněl na všechny manýry a jen soustředěně pracuje. ;-) Přeji ti klidný den! :-)
OdpovědětVymazatTahle další pomůcka či hračka z ranné péče je prima. Mohla sis alespoň chviličku odpočinout a Jeníček se zabavil. Kéž by takových věcí bylo víc, takových, které ho zaujmou.
OdpovědětVymazatNevím, zda se můj komentář zobrazí, ty předchozí, které jsem ti psala, někam zmizely. K předchozímu článku - moje vnučka dělá to samé, také vystrkuje zadní část těla. Asi je to u dětí běžné.
Přeji krásné a pohodové dny, i když to počasí není nic moc.:-D
SignoraA, ano, dělají to "všechny" děti, i holky to dělaly. ALe sama vidím rozdíl zdravé a postižené dítko...U zdravého stačí si toho nevšímat a ono to odezní. S Jendou ne. A hlavně musím doufat, že si z toho neudělá rituál. Nechtěla bych, aby můj 20 tiletý syn na někoho vystrkoval... :-P
OdpovědětVymazatJinak mně taky někde nejdou dávat komentáře - přes INTERNET EXPLORER, ale přes Mozillu mi to jde.
OdpovědětVymazatPříště mu musíš dát něco náročnějšího aspoň na hodinu. :D
OdpovědětVymazatPavle...přijeď mi to převést. :-P Ono je náročné ho bavit od rána do večera, i když je člověk zdravý, natož teď... A to, co má okoukané, to už ho nebaví...
OdpovědětVymazatTu skládací kostku. Ale třeba i tu, jak se to stává u autistů, taky lehce složit zvládne.
OdpovědětVymazatděkuju za pochvalný komentáře,toho si moc vážím :)
OdpovědětVymazatjinak co se týče kouření to je věc,kterou mě dřív naučili špatný "kamarádi" snažím se s tím přestat a někdy se mi to daří,ale někdy když mám špatnou náladu to prostě nedokážu vydržet...alkohol,ne není mi cizí,doufám ale že si nemyslíš,že je ze mě nějakej závislák,je to spíš experimentování,a hlavně jsem se párktát nechala strhnout když jsem byla v situaci kdy jsem se hodně pohádala s nejlepším kamarádem nebo jsem prostě byla v otřesný náladě a chtěla jsem na všechno zapomenout...vyrůstám s vrstevníkama,který mají "obdivuhodný" zkušenosti ať už to je alkohol nebo ještě horší věci...ale v rodině problémy nemám,ne to ne! musím říct,že jsem vděčná za to jakou mám mámu,ikdyž jsem jí pákrát ublížila aniž bych si uvědomila co jsem udělala,asi jí ve spoustech věcí připomínám otce,kterej jí v životě hodněkrát zklamal,bojuju s tím abych nebyla po něm.Stejně jsem ale zdědila spoustu špatnejch vlastností a můžu mu poděkovat i za pocit ménněcenosti,ale všechno na něj svádět nemůžu.Jsem to přece já kdo za sebe zodpovídá a kdo musí zpytovat svoje svědomí.Snažím se být rozumná,ale ne nejsem :D jsem hodně závislá na kamarádech a hlavně na mamce,zároveň jsem ale poznala kamarádku,která na druhou stranu potřebuje pomoc ode mě,protože její máma je nemocná a hodně pije,takže jenom díky týhle kamarádce si občas připadám,jakože nejsem až tak nedůležitej a nesamostatnej fracek,protože jsem poznala že právě pro tuhle holku jsem opora a pomáhám jí se vyrovnat se všema problémama...doufám,že to nezní moc...jak to říct? pyšně nebo nafoukaně,ale je to pomoc vzájemná prostě jí jenom naslouchám a nedělám to kvůli něčemu,prostě je mi s ní fajn ona potom naslouchá mě a musím říct,že za tohle ji opravdu obdivuju,protože když vyrukuju já se svýma problémama vypadají proti těm jejím tak bezcenně,že se skoro stydím,ale ona mě v pohodě naslouchá a vypadá to,že jí ani nenudím :D
já ani nechápu co to tady plácám,ale vypadá to,že si ve mě vzbudila důvěru a já měla potřebu se ti tu vyzpovídat a opravdu se mi ulevilo,tak doufám,že ti to nevadí...
koukám že máš roztomilýho syna :) je šikovnej,dokonce jsem si i něco přečetla o tom autismu,ani jsem pořádně nevěděla co to je,každopádně ti přeju sílu do života,ta bude potřeba když je klučina tak čipernej :)
Kroketo, jsem ráda, že jsi se vypovídala a napsala tak dlouhý komentář. Jsi fajn dívka a krásně fotíš. Kdybys potřebovala, tak klidně napiš maila, je pod profilem. Opatruj se. Zase k Tobě mrknu, až bude čas.
OdpovědětVymazat