Trvala s bídou 3 minuty a ušli jsme asi 30 metrů.
Jenda pěšky nechodí. Vždy se vozí na zdravotním kočárku.
A v poslední době odmítá procházky úplně.
Povedlo se mi ho nalákat na venčení Betynky.
Vypadalo to, že má z procházky radost.
Vyběhl ven a poslušně na mě počkal u branky.
Vyšli jsme, Jenda ušel asi 10-20 metrů a začal ječet.
Auto žádné nejelo...jen naproti u domu byli 2 pánové...
Nevím, jestli si jich všiml, nebo zda mu došlo, že JDE pěšky, ale začal ječet: "Domů, domůůů"....
Ještě jsem zkusila ujít pár metrů, ale nešlo to.
A tak jsme se otočili a šli jsme zpět domů.
Vyfotila jsem si alespoň západ slunce...
Ta příprava a oblékání ...to vše trvalo déle než samotná vycházka....
Ale na Jendu to byl ÚSPĚCH. :-)
Marcelko, jedním z důvodů, proč rád chodím na tenhle blog je, že se tady učím pokoře. Jak ohromný nároky máme my "zdraví a normální" lidi na život a s jakejma drobnostma se spokojíš ty!!!
OdpovědětVymazatTohle je pro mě fakt škola. Nedovedu si představit sám sebe na tvym místě. Bohu dík na něm nejsem. Tak jako ty bych v žádnym případě neobstál.
Fotky jsou opět naprosto úžasné :-)))
OdpovědětVymazatJeník je šikula, uvidíš, že si zase na procházky venku zvykne, škoda jen, že za chvíli už bude moc velká zima :-( ale vy jste určitě utužilí :-))
Jen tak dál, oba dva, Jeník s radostí zatím alespoň k brance a ty hlavně už bez bolestí klidně i dál :-))))
Amelinko přeji ti krásný den ❤❤❤
OdpovědětVymazatAmélko, musím před tebou smeknout, si trpělivá a určitě strašně hodná. Krásné je, že jste byli alespoň na malé procházce, třeba bude příště delší. Měj se krásně. Ráda zase přijdu a podívám se na tvé nové fotečky.
OdpovědětVymazatAmelko, nic si z toho nedelej, priste treba dojdete dal. Krucek po krucku a ono to treba pujde! A zapad slunce jsi vyfotila nadherne, zdravi Monika.
OdpovědětVymazatAno Davide, pokora.... to je to správné slovo, které jsem v poslední době hledala...
OdpovědětVymazatAmél, jste výjimečná, pardon, jsi :-)) Klobouk dolů!
evice
Čítam, že to nemáš ľahké, pevné nervy a veľa síl. No vidím, že sa ti oplatilo aj na tie 3 minúty - krásny západ slniečka.
OdpovědětVymazatJéjda, teď si vůbec nejsem jistá, jestli jsem správně odeslala komentář.
OdpovědětVymazatPsala jsem, že Jeníčkovi, možná začala být zima, venku je teď protivně vlezlo a doma za kamny, je mnohem lépe. Stejně je ale dobře i za tu chviličku, Jeník dostal odměnu a příště třebe vydrží o pár minut déle. :-) Západ slunce je překrásný, i tobě se ta malá procházka, vyplatila. ;-)
Jaruško, Jenda nesnáší změny. A tohle byla změna jak trám. Nechodí pěšky. Nepamatuji si, kdy šel naposledy pěšky. Může to být tak rok? Dva? Na něj to byl úúúžasný výkon.
OdpovědětVymazatStrašně mě překvapil.
Bojí se lidí, aut... a kočárek mu poskytuje pocit jistoty a bezpečí. Dřív z něho občas slezl a šel kousek pěšky, v poslední době už málokdy.
Fialko, děkuju, stačí 4 slůvka a prosvětlí celý den.
OdpovědětVymazatDavide, děkuji za milý a duši hladící komentář. Pozdravuj Markétku.
OdpovědětVymazatJá se nechci opakovat, proto jen přiznávám, že všemi deseti souhlasím s TYGREM Davidem. A hluboce se před tebou skláním. Jsi Maminka s velkým M.
OdpovědětVymazatNejen Ježurce, ale všem děkuju. Hezký den...
OdpovědětVymazatLepší tříminutová, než žádná.Máte můj neskonalý obdiv
OdpovědětVymazatI ti největší atleti, začínají trénovat krok po kroku... Krásný západ slunce, ale přeji vám,aby východy slunce, pro Vás byli ještě krásnější! A pak už s Jendou třeba i výkon hodný olimpiády!
OdpovědětVymazatMožná proto, že bych v sandálech a dostal se mu tam kamínek. :D
OdpovědětVymazatDraha Marci, kazda vterinka se pocita :-))))))
OdpovědětVymazatJsi skvela fotografka :-)
Pa Lucie
Marci, třeba to bude zítra o pár metrů dál...
OdpovědětVymazatFotka - Jenda a Kuky, ty tedy jsou!
Moc zdravím, Helena
Krásný moment co jste spolu zažili. I kdyby to byla vteřina - Jenda byl bez kočárku a dokonce měl na starosti pejska! To je USPĚCH!
OdpovědětVymazatGratuluji vám oběma. Doufám, že i tobě je lépe, když už skotačíš s Jendou venku - moc ti to přeju!
Držím oběma palce. -:))
Šestá fotografie je nádherná. Jako kdyby zachytila okamžik Jendova překvapení.
OdpovědětVymazatA je pravda, že každá vteřinka, každy metr se počítá.
Bude líp.
Gratuluji k těm pár metrům dobrovolné chůze. Přesně vím jaké to je, neboť teď prožíváme to samé. U nás je to obdobím. Teď zrovna neudělá Míša ani krok pěšky. Loni jsme ho ukecávali na házení listí, ale letos ho to nějak nenadchlo. Míšu to "stávkování" po čase přejde (zvědavost mu nedá) a zase trochu chodí. Tak přeji, ať se to u Vás také lepší a lepší.
OdpovědětVymazatAmélie, to je bezva úspěch. Neměl spíš dostat malou pochvalu a velký bonbon? :-D Snímky západu slunce jsou moc krásné.
OdpovědětVymazatPřeji hodně takových úspěchů a hezký den (spíš podvečer). :-)
Dobré tři minuty. Třeba budou příště čtyři. Přeju hodně sil.
OdpovědětVymazatDavid Tygr Bachmann má pravdu, je úžasné, že máš radost i z maličkostí, jeho komentář to úplně vystihl a dojímá i mě. Musíš být skutečně dobrá osoba. Myslím tím nezkažená na duši a dobrá srdcem. Protože péče o dítě s autismem musí být tak náročná, že si to nedovedu představit a ty to zvládáš dokonale, což lze pochytit už jen z jednoho tvého článku
OdpovědětVymazatMniško, děkuji za milý komentář. Maličkosti jsou na životě to nejkrásnější.
OdpovědětVymazat