neděle 16. října 2011

Zpocená babička

Jednou za týden nebo za 14 dní přijde pro Jeníčka asistentka.

Máme domluveno, že bude chodit jednou týdně, ale když prší, tak se procházka ruší.

Jenda za deště nevychází ven.

A asi před týdnem pršelo snad každý den...
Procházku jsme 2x zrušili.
A když asistentka konečně přišla, Jenda vyváděl jak pominutý.

Nechtěl ven?

Nechtěl s asistentkou?

Bojí se čepice nebo svetru???

Nebo jen nezvládá ten přechod z domu ven???

Nevím, neřekne mi to.

Asi nechtěl jít s asistentkou.
Já se svojí bolavou nohou ho nezvládám honit po celém bytě ....
...a tak mi pomáhala moje maminka...

...vzala Jeníka sedícího na zemi a držícího se za futra dveří...

..... a snažila se ho obléct.
Byl to boj KDO Z KOHO....
Jsem na podobné scény za ty roky zvyklá, tudíž mě nic nepřekvapilo.
Jen je to docela fyzicky náročné....

Když se ho babička snažila připoutat na kočár, tak ji bil "hlava nehlava".
Převzala jsem roli a připoutala jsem ho já.
Dvakrát jsem přitom dostala kopanec do své nemocné nohy...
Když s ním asistentka odjížděla, plakal a natahoval po mně ruku.

Ač to normálně zvládám, tentokrát mi vytryskly slzy.

Tady se snažil přidržet alespoň okapu, aby nemusel ven...

"Týrám" ho, když chci, aby šel občas ven?
"Týrám" ho, když si chci jednou za týden 2 hodiny odpočinout?
Vím, že ne.

Věřím, že jde jen o ten "přechod ven" a že pak procházku (snad) v klidu zvládá....
Ale stejně mi to bylo líto.

39 komentářů:

  1. Týráš sebe, když dovolíš, aby Tě bil. Až bude mít sedmdesát kilo, zabije Tě, když se mu nebude něco líbit. Já už Štěpovi nedovoluju, aby mě byť jen štípal. Dostane přes ruku...funguje to...

    OdpovědětVymazat
  2. Promiň, tohle nebudu komentovat. Samozřejmě, že mu "nedovoluju", aby nás bil.

    OdpovědětVymazat
  3. Abych řekla pravdu, o autismu nic nevím,nedokážu si představit, jaké to je s takovým dítětem žít. Ale úplně nezaujatě mě tyhle snímky děsí. Děsí mě pohled na dítě, které tolik vyvádí, i když se mu v podstatě nic neděje. Vím, že je to psychická nemoc, jen něco takového vidím vlastně poprvé. Já bych to nezvládla, neměla bych na něj tolik trpělivosti ani nervy. A hodně by mě bolelo, kdybych viděla, jak je sám nešťastný. Nevím, co je pro něj lepší, jestli být celou dobu zavřený doma, v klidu ale jako v kleci.. nebo se s někým projít a trochu víc se připravit na život. Z dlouhodobého hlediska mu tyhle procházky určitě hodně pomůžou. Snad se to někdy naučí zvládat...

    OdpovědětVymazat
  4. Maci, ven jít potřebuje a Ty to taky potřebuješ, chvilku odpočinku. Uvidíš, bude líp. Pa Tina

    OdpovědětVymazat
  5. Vím, že potřebuje chodit ven. Ale někdy je to náročné....hlavně na podzim a v zimě. Ale my to zvládnem...

    OdpovědětVymazat
  6. Marcelko, Trojmatka to docela přepískla.Jeník samozřejmě úmyslně nikomu ubližovat nechce. Je toho na něj opravdu hodně - výrazné ochlazení, asistentka, bunda, čepice, máma, která nefunguje tak jak je zvyklý... I nám občas děti ubližují (poslední dobou hlavně koušou a strašně tahají za vlasy, bolí to, a přitom víme, že s tím nic nenaděláme. Mám jim za to domlouvat, hubovat nebo je snad trestat? Drž se.

    OdpovědětVymazat
  7. Moniko, děkuji za pochopení. Děkuji, že se dokážeš vžít do mé situace, do Jeníčka, i když za cenu vlastní bolesti.

    OdpovědětVymazat
  8. Já tě tedy taky obdivuji, jak to všechno zvládáš, i když vím, že to musí být hodně kruté ho vidět takhle brečet, já nevím, jestli bych nebrečela rovnou s ním. Vím, že je to špatně, ale věřím, že bude zase líp, už jsi sama psala, jak se to všechno postupně lepší, tak věřím.

    OdpovědětVymazat
  9. Oblékání děti namají rádi všeobecně. A když pláčou, zpotí se a pak je to oblečení zvlášť protivné. Úplně mě děsí čepice na zpocené vlasy a čelíčko, mě by ta vlna určitě hrozně kousala (jako malou, mě totiž kousalo úplně všechno, i ty silnější tepláčky s vlasem, řvala jsem ja tur), tak s Jeníčkem soucítím. Ta procházka, mu ale nakonec určitě udělala dobře, venku bylo sluníčko a čerstvý vzdoušek. A po takové procházce, i lépe chutná. ;-))

    OdpovědětVymazat
  10. Marcelko, z tvých snímků a vyprávění mám úplně husí kůži. Ty musíš mít svatozář nebo nervy jako lana. Obdivuji, že tohle dokážeš zvládnout při svých zdravotních problémech.
    Pravda ovšem je, jak píše Jaruška, že při oblékání vyvádějí snad všechny malé děti. Moje vnučka ve třech letech utahala s přehledem tři dospěláky, kteří se ji snažili obléknout.
    Přeji ti aby se všechno v dobré obrátilo! :-) Hanka

    OdpovědětVymazat
  11. Ja by som toto psychicky nikdy nezvládla . Desí mi plač a krik . Obdivujem, že to vôbec zvládaš, ja by som bola dávno niekde v blázinci . Asi by som sa nesnažila . Aj keby som vedela, že potrebuje ísť na chvíľu von, kašľala by som na to, pretože ma takto vyvádzajúce deti strašne desia . Mávam záchvaty paniky, keď to vidím na ulici . Ale aspoň sa môj brat naučil neplakať, pretože vie, že ma to dokáže totálne vyviesť z rytmu na celý deň . U malého sa to ale aspoň dá pochopiť, nepochopím decká, ktoré vyvádzajú len tak pre nič za nič . To ma desí ešte viac .

    OdpovědětVymazat
  12. Amélko,děláš vše podle nejlepšího svědomí.A vždyť si taky jenom člověk a potřebuješ odpočinek.Nevím,kdo jiný by si ho zasloužil víc než ty.Jsi ohromná máma.U MĚ NA BLOGU NĚCO MÁŠ.Měj se pěkně.Věra.

    OdpovědětVymazat
  13. Marcelko, nikoho netýráš! Natož Jeníčka! Na jeho výchovu potřebuješ hodně, hodně síly a ta by ti bez chvilek odpočinku velmi rychle došla. A navíc si nemocná! Šetři se! Ani tomu nejmilovanějšímu dítěti nemůžeme nemůžeme dovolit všechno, co si umane.
    Měj klidný večer, moc zdravím Helena

    PS: fotky s dárkem jsou naprosto úžasné!

    OdpovědětVymazat
  14. Marcelko , když koukám na brečícího Jendu úplně chápu jak se člověk cítí, naše Terez má už delší dobu velké ryčící období, bulí podobně jako Jeník několikrát za den pro zcela nesmylsné věci, dnes v noci brečela mnohokrát , taky nevím proč a nedá se utišit, a teď jak má chuděra ruku v sádře a mlátí s ní kolem sebe, tak to není nic příjemného dostat s ní po hlavě.. také se snažím odstranit příčinu, ale často se to nedaří, mnohorkát pochybuji o tom co je dobré a co ne, lidé co to pozorují z dálky a nezažijí si to na vlastní kůži si můžou myslet , že nejsem dosta rázná nebo důsledná matka a nechám si skákat po hlavě, ale nic o tom neví.. myslím si, že jen ty sama stejně cítíš co je správné a co ne , protože ty jsi s Jendou pořád a nemáš to vůbec lehké. Na mém blogu něco oba s Jendou máte.. krásný večer Dita

    OdpovědětVymazat
  15. Dituš, děkuju. Krásně jsi to napsala. On to asi pochopit může jen ten, kdo to zažívá... Na Tvůj blog mrknu, díky.

    OdpovědětVymazat
  16. Helenko, samozřejmě že mu nedovolím všechno. A ty 2 hodiny klidu potřebuji jako sůl. I když jsme z něj s maminkou byly ten den tak vyřízené, že než jsme se vzpamatovaly, tak byla půlka času pryč. On není závislý na mně, jen chce být doma, kde cítí jistotu a pocit bezpečí. Bojí se lidí, mraků, deště, větru...
    (je chyba, že mám bolavou nohu a nemůžu jezdit, protože si tak odvykl od školky a od APLY, ale což..já za to přece nemůžu). Holt budeme začínat zase znovu.

    OdpovědětVymazat
  17. Myslím, že důslednost se vyplácí. Je to vidět na pokrocích co Jenda dělá. Ovšem to někdy nejde i za cenu toho, že si, jako milující máma zapláčete. Přeji lepší časy.

    OdpovědětVymazat
  18. VŠEM moc děkuji za komentáře. Není v mých silách odpovídat každému zvlášť: Jenda usíná mezi 23. a 24. hodinou...
    Tak vám děkuji za pochopení. :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Lezarts, děkuji. Myslím, že jsem důsledná. A pokroky je vidět... Stačí si přečíst články před rokem a dnes... děkuju.

    OdpovědětVymazat
  20. Ta důslednost je vidět, článek od článku! Obdivuji Vás, nejen, za Váš postoj k vašemu osudu, ale i za vše příspěvky. Máte ve mě opravdovou "fanynku"! Každý den mě váš blog připomene,jak je důležitá tolerance!!!

    OdpovědětVymazat
  21. Je chudák taky zpocenej, je to hrůza, tyhle záchvaty. Pro všechny, hlavně pro něj.

    OdpovědětVymazat
  22. Amélko, jsi úžasná...trpělivá, milující, i když ti život klade překážky, vše zvládáš jako málokdo...
    Klobouk dolů...pro Jendu jsi ta nejlepší máma...
    Vím, že je to vyčerpávající, ale také vím(při častém sledování tvého blogu), že bude zase lépe...a Jeník tě odmění krásným úsměvem...
    Přeji hodně síly...Magda

    OdpovědětVymazat
  23. A nepomohlo by, kdybys mu opatřila dejme tomu pěknou čepici s Krtečkem? Nebo co má rád za pohádky, tak bundu s nějakým hrdinou pohádkovým...je dobrej, že snese čepici na šňůrky....

    OdpovědětVymazat
  24. Marci- jsi úžasná a taky by mi ty slzy vyhrkly...jsi skvělá

    OdpovědětVymazat
  25. Amélko, jsi úžasná máma všech tvých dětí a to je hlavní. To, že Jeník vyvádí je prostě fakt, myslím, že mu nepomůže ho nějak trestat, on si to stejně asi přebere jinak. O autismu moc nevím, takže ti neporadím, ale ty stejně víš nejlíp co a kdy udělat. Jenom mě tak napadlo, co ten asistent kluk ( co s ním byl Jeník na táboře ), vyváděl by úplně stejně, kdyby s ním šel on ? Třeba se mu jenom ta slečna prostě nelíbí, nezapomeň, že přeci jenom je v něm kus chlapa :-))))

    OdpovědětVymazat
  26. Markét a Luki, on už nechce ven ani s asistentem. Od té doby, co s ním byl na táboře, tak s ním nechce jít ven. Třeba se bojí, že ho zase někam "ukradne" jako na ten tábor? Doma spolu pobydou 2 hodiny, ale ven nejdou.

    OdpovědětVymazat
  27. Kejt, děkuju. Jsem ráda, že to někdo cítí jako já.... :-)

    OdpovědětVymazat
  28. No, jak píšeš. Tvojí nemocí vznikla jistá proluka ve vycházkách a Jeník se uvelebil doma, do svého bezpečného světa. Bude se z něj opět dostávat, ale pár slziček ještě ukane. Ale Jeník roste, nabírá rozum, tak ten vycházkový pláč jistě bude ustupovat. Věřím tomu a držím pěsti.
    A nejhezčí je pro každé dítko, nejen kluky, maminka! :)

    OdpovědětVymazat
  29. Přeji hezkého dne Amélie,

    děkuji za komentáře u mě na blogu....potěší....a jsem ráda, že se mašinka líbí i Jeníkovi.....ráda bych nějak pomohla, jen netuším jak....jediné co mě napadlo, že jsem četla úžasný článek o malém klučíkovi autistovi v Meduňce, třeba by vám z něj taky něco pomohlo...nevím, neznám váš příběh....

    s pozdravením a přáním zdravíčka, pherenis

    OdpovědětVymazat
  30. Hezký den Amélie,

    každý den si neodpustím na chvilku začíst se do vašeho blogu! Každým dnem Vás více a více obdivuji! Je těžké správně vychovávat zdravé dítě, natož dítě s nějakou vadou. Vy to zvládáte skvěle! Přeji Vám mnoho sil!

    Lucie

    OdpovědětVymazat
  31. Vidět své plačící dítě, ...to musí rvát srdce každé normální matce. Musíš ale kapku myslet na sebe. Musíš, Marcelko! Protože, ...kdo se bude o Jeníčka starat, když Ty budeš unavená? Máš nárok odpočívat. Máš povinnost odpočívat!
    Nevím, jestli to píšu dostatečně srozumitelně... jsem v práci a pod tlakem (kolegyně do mě pořád cosi hučí), ale snad mě čteš už nejen očima. Snad mě čteš už i srdcem.
    Pěkný den. :)

    OdpovědětVymazat
  32. Lucko, jsem ráda, že Tě baví číst na mém blogu, díky za komentář. Budu ráda, když zase někdy napíšeš.

    NewOld...ano, vím. Musím myslet na sebe. Čtu Tvé řádky srdcem, stejně tak doufám, že i mí čtenáři čtou srdíčkem....Ti, co nečtou srdcem, totiž vidí jen "nevychovaného spratka" (a píší mi pak ošklivé maily). Což Jenda určitě není. Umí se (v bezpečí domova) omluvit, poděkovat, poprosit, pozdravit. Zvládá toho víc než některý dospělák.

    Myslím na sebe...občas. :-P Je to zvláštní učit se to ve 35 letech. Jde to pomalu, ale jde to. Až budu zdravá, půjde mi to líp, teď jsem až příliš odkázaná na pomoc jiných.

    OdpovědětVymazat
  33. Amélko, přeju hodně sil. Ošklivé maily nečti. Brzo se uzdrav a pak zas bude líp.
    Hezký den, Ilona

    OdpovědětVymazat
  34. Amélko, dávej si na tu nohu pozor. Jeníček za ty své projevy nemůže, ale mohl by Ti nechtě ublížit a kdo by se o něho pak s takovou láskou staral. Stále víc si Tě vážím, jsem trpělivá, vydržím hodně, ale tohle je nad lidské síly. Nevím jestli bych tu situaci tak zvládala jako Ty.Asi bys potřebovala, aby Tě někdo vystřídal častěji. Jenže někdo, koho bude Jeníček akceptovat a kdo to s ním bude umět tak, jako Ty.A to bude těžké.

    OdpovědětVymazat
  35. Je to jako uřvané dítě strčit do školky, trápit se celý den nad tím jak mu je a ono se přitom ihned po odchodu uklidnilo a celý den si hrálo?trápíš asi sebe. ale každá matka asi ví, že to nejde, když po ní ídtě natahuje ručičky.ale zvykat si musí.nemáš to lehké

    OdpovědětVymazat
  36. Bylo mi asi 13 a sli jsme na prochazku s moji kamaradkou a kamarad rodicu, co meli syna, mohlo mu byt, hmmm, 6, 7 (vic ne). Bavila jsem se s kamaradkou a on byl zvykly, ze se venuju normalne jemu. Priletel ke mne a kousl me do ruky. Roztrhl mi mikinu a jeste to hrozne moc bolelo. Ten kluk to ale nemyslel zle. Chtel ziskat pozornost a nevedel jak, tak zvolil tu nejzoufalejsi moznost... Rodice mu podle me moc neukazovali lasku a casto ho bili, i kdyz to nebylo nutne... A to byl vysledek. Ten kluk byl nasmerne inteligentni, ale kvuli stylu vychovy socialne ?zaostaly? Nebo jak to nazvat.
    Od toho dne si nemyslim, ze biti je reseni. Je spis dukazem, ze si s nami rodice nevedi radi a je to nejjednodussi....

    Jeden profesor nam na orednasce rikal o sousedce, co pravidelne i treba jen tak, bila sve deti. Ze vsech vyrostli kriminalnici. Po manzelovi. Ze to biti nepomohlo, naopak.

    Kdo ti napise, ze bit nemocne dite je reseni situace, je sam jeste nevyzraly. Nic si z toho nedelej.

    Ono, ber to positivne, Jenicek vypada jako zdrave dite. To je ten duvod, proc te hodne lidi soudi a nedovede pochopit ten rozdil. Ja take urcite zcela ne... Ale to je vlastne dobre :) protozenje pekne dite, vypadajici zdrave. Takovy bobecek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc se omlouvam, ze jednou tykam a jindy vykam :) zapletla jsem se do toho :)

      Vymazat
    2. To nevadí, nezáleží na tom:-)

      Vymazat
    3. I mě otec bil a vím, že tohle řešení není. Naučíme dítě, že bít někoho je normální, nebo zatvrdíme jeho dětskou duši? To přece není výchova. A u mých autistů to nefunguje vůbec. Vyvolá to naprosto opačnou reakci, než bych chtěla.

      Vymazat

Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...