Procházku jsme 2x zrušili.
A když asistentka konečně přišla, Jenda vyváděl jak pominutý.
Já se svojí bolavou nohou ho nezvládám honit po celém bytě ....
...a tak mi pomáhala moje maminka...
Byl to boj KDO Z KOHO....
Jsem na podobné scény za ty roky zvyklá, tudíž mě nic nepřekvapilo.
Jen je to docela fyzicky náročné....
Když se ho babička snažila připoutat na kočár, tak ji bil "hlava nehlava".
Převzala jsem roli a připoutala jsem ho já.
Dvakrát jsem přitom dostala kopanec do své nemocné nohy...
Když s ním asistentka odjížděla, plakal a natahoval po mně ruku.
Tady se snažil přidržet alespoň okapu, aby nemusel ven...
"Týrám" ho, když si chci jednou za týden 2 hodiny odpočinout?
Vím, že ne.
Věřím, že jde jen o ten "přechod ven" a že pak procházku (snad) v klidu zvládá....
Ale stejně mi to bylo líto.
Týráš sebe, když dovolíš, aby Tě bil. Až bude mít sedmdesát kilo, zabije Tě, když se mu nebude něco líbit. Já už Štěpovi nedovoluju, aby mě byť jen štípal. Dostane přes ruku...funguje to...
OdpovědětVymazatPromiň, tohle nebudu komentovat. Samozřejmě, že mu "nedovoluju", aby nás bil.
OdpovědětVymazatAbych řekla pravdu, o autismu nic nevím,nedokážu si představit, jaké to je s takovým dítětem žít. Ale úplně nezaujatě mě tyhle snímky děsí. Děsí mě pohled na dítě, které tolik vyvádí, i když se mu v podstatě nic neděje. Vím, že je to psychická nemoc, jen něco takového vidím vlastně poprvé. Já bych to nezvládla, neměla bych na něj tolik trpělivosti ani nervy. A hodně by mě bolelo, kdybych viděla, jak je sám nešťastný. Nevím, co je pro něj lepší, jestli být celou dobu zavřený doma, v klidu ale jako v kleci.. nebo se s někým projít a trochu víc se připravit na život. Z dlouhodobého hlediska mu tyhle procházky určitě hodně pomůžou. Snad se to někdy naučí zvládat...
OdpovědětVymazatMaci, ven jít potřebuje a Ty to taky potřebuješ, chvilku odpočinku. Uvidíš, bude líp. Pa Tina
OdpovědětVymazatVím, že potřebuje chodit ven. Ale někdy je to náročné....hlavně na podzim a v zimě. Ale my to zvládnem...
OdpovědětVymazatMarcelko, Trojmatka to docela přepískla.Jeník samozřejmě úmyslně nikomu ubližovat nechce. Je toho na něj opravdu hodně - výrazné ochlazení, asistentka, bunda, čepice, máma, která nefunguje tak jak je zvyklý... I nám občas děti ubližují (poslední dobou hlavně koušou a strašně tahají za vlasy, bolí to, a přitom víme, že s tím nic nenaděláme. Mám jim za to domlouvat, hubovat nebo je snad trestat? Drž se.
OdpovědětVymazatMoniko, děkuji za pochopení. Děkuji, že se dokážeš vžít do mé situace, do Jeníčka, i když za cenu vlastní bolesti.
OdpovědětVymazatJá tě tedy taky obdivuji, jak to všechno zvládáš, i když vím, že to musí být hodně kruté ho vidět takhle brečet, já nevím, jestli bych nebrečela rovnou s ním. Vím, že je to špatně, ale věřím, že bude zase líp, už jsi sama psala, jak se to všechno postupně lepší, tak věřím.
OdpovědětVymazatOblékání děti namají rádi všeobecně. A když pláčou, zpotí se a pak je to oblečení zvlášť protivné. Úplně mě děsí čepice na zpocené vlasy a čelíčko, mě by ta vlna určitě hrozně kousala (jako malou, mě totiž kousalo úplně všechno, i ty silnější tepláčky s vlasem, řvala jsem ja tur), tak s Jeníčkem soucítím. Ta procházka, mu ale nakonec určitě udělala dobře, venku bylo sluníčko a čerstvý vzdoušek. A po takové procházce, i lépe chutná. ;-))
OdpovědětVymazatMarcelko, z tvých snímků a vyprávění mám úplně husí kůži. Ty musíš mít svatozář nebo nervy jako lana. Obdivuji, že tohle dokážeš zvládnout při svých zdravotních problémech.
OdpovědětVymazatPravda ovšem je, jak píše Jaruška, že při oblékání vyvádějí snad všechny malé děti. Moje vnučka ve třech letech utahala s přehledem tři dospěláky, kteří se ji snažili obléknout.
Přeji ti aby se všechno v dobré obrátilo! :-) Hanka
Ja by som toto psychicky nikdy nezvládla . Desí mi plač a krik . Obdivujem, že to vôbec zvládaš, ja by som bola dávno niekde v blázinci . Asi by som sa nesnažila . Aj keby som vedela, že potrebuje ísť na chvíľu von, kašľala by som na to, pretože ma takto vyvádzajúce deti strašne desia . Mávam záchvaty paniky, keď to vidím na ulici . Ale aspoň sa môj brat naučil neplakať, pretože vie, že ma to dokáže totálne vyviesť z rytmu na celý deň . U malého sa to ale aspoň dá pochopiť, nepochopím decká, ktoré vyvádzajú len tak pre nič za nič . To ma desí ešte viac .
OdpovědětVymazatAmélko,děláš vše podle nejlepšího svědomí.A vždyť si taky jenom člověk a potřebuješ odpočinek.Nevím,kdo jiný by si ho zasloužil víc než ty.Jsi ohromná máma.U MĚ NA BLOGU NĚCO MÁŠ.Měj se pěkně.Věra.
OdpovědětVymazatMarcelko, nikoho netýráš! Natož Jeníčka! Na jeho výchovu potřebuješ hodně, hodně síly a ta by ti bez chvilek odpočinku velmi rychle došla. A navíc si nemocná! Šetři se! Ani tomu nejmilovanějšímu dítěti nemůžeme nemůžeme dovolit všechno, co si umane.
OdpovědětVymazatMěj klidný večer, moc zdravím Helena
PS: fotky s dárkem jsou naprosto úžasné!
Marcelko , když koukám na brečícího Jendu úplně chápu jak se člověk cítí, naše Terez má už delší dobu velké ryčící období, bulí podobně jako Jeník několikrát za den pro zcela nesmylsné věci, dnes v noci brečela mnohokrát , taky nevím proč a nedá se utišit, a teď jak má chuděra ruku v sádře a mlátí s ní kolem sebe, tak to není nic příjemného dostat s ní po hlavě.. také se snažím odstranit příčinu, ale často se to nedaří, mnohorkát pochybuji o tom co je dobré a co ne, lidé co to pozorují z dálky a nezažijí si to na vlastní kůži si můžou myslet , že nejsem dosta rázná nebo důsledná matka a nechám si skákat po hlavě, ale nic o tom neví.. myslím si, že jen ty sama stejně cítíš co je správné a co ne , protože ty jsi s Jendou pořád a nemáš to vůbec lehké. Na mém blogu něco oba s Jendou máte.. krásný večer Dita
OdpovědětVymazatDituš, děkuju. Krásně jsi to napsala. On to asi pochopit může jen ten, kdo to zažívá... Na Tvůj blog mrknu, díky.
OdpovědětVymazatHelenko, samozřejmě že mu nedovolím všechno. A ty 2 hodiny klidu potřebuji jako sůl. I když jsme z něj s maminkou byly ten den tak vyřízené, že než jsme se vzpamatovaly, tak byla půlka času pryč. On není závislý na mně, jen chce být doma, kde cítí jistotu a pocit bezpečí. Bojí se lidí, mraků, deště, větru...
OdpovědětVymazat(je chyba, že mám bolavou nohu a nemůžu jezdit, protože si tak odvykl od školky a od APLY, ale což..já za to přece nemůžu). Holt budeme začínat zase znovu.
Myslím, že důslednost se vyplácí. Je to vidět na pokrocích co Jenda dělá. Ovšem to někdy nejde i za cenu toho, že si, jako milující máma zapláčete. Přeji lepší časy.
OdpovědětVymazatVŠEM moc děkuji za komentáře. Není v mých silách odpovídat každému zvlášť: Jenda usíná mezi 23. a 24. hodinou...
OdpovědětVymazatTak vám děkuji za pochopení. :-)
Lezarts, děkuji. Myslím, že jsem důsledná. A pokroky je vidět... Stačí si přečíst články před rokem a dnes... děkuju.
OdpovědětVymazatTa důslednost je vidět, článek od článku! Obdivuji Vás, nejen, za Váš postoj k vašemu osudu, ale i za vše příspěvky. Máte ve mě opravdovou "fanynku"! Každý den mě váš blog připomene,jak je důležitá tolerance!!!
OdpovědětVymazatJe chudák taky zpocenej, je to hrůza, tyhle záchvaty. Pro všechny, hlavně pro něj.
OdpovědětVymazatAmélko, jsi úžasná...trpělivá, milující, i když ti život klade překážky, vše zvládáš jako málokdo...
OdpovědětVymazatKlobouk dolů...pro Jendu jsi ta nejlepší máma...
Vím, že je to vyčerpávající, ale také vím(při častém sledování tvého blogu), že bude zase lépe...a Jeník tě odmění krásným úsměvem...
Přeji hodně síly...Magda
A nepomohlo by, kdybys mu opatřila dejme tomu pěknou čepici s Krtečkem? Nebo co má rád za pohádky, tak bundu s nějakým hrdinou pohádkovým...je dobrej, že snese čepici na šňůrky....
OdpovědětVymazatMarci- jsi úžasná a taky by mi ty slzy vyhrkly...jsi skvělá
OdpovědětVymazatAmélko, jsi úžasná máma všech tvých dětí a to je hlavní. To, že Jeník vyvádí je prostě fakt, myslím, že mu nepomůže ho nějak trestat, on si to stejně asi přebere jinak. O autismu moc nevím, takže ti neporadím, ale ty stejně víš nejlíp co a kdy udělat. Jenom mě tak napadlo, co ten asistent kluk ( co s ním byl Jeník na táboře ), vyváděl by úplně stejně, kdyby s ním šel on ? Třeba se mu jenom ta slečna prostě nelíbí, nezapomeň, že přeci jenom je v něm kus chlapa :-))))
OdpovědětVymazatMarkét a Luki, on už nechce ven ani s asistentem. Od té doby, co s ním byl na táboře, tak s ním nechce jít ven. Třeba se bojí, že ho zase někam "ukradne" jako na ten tábor? Doma spolu pobydou 2 hodiny, ale ven nejdou.
OdpovědětVymazatKejt, děkuju. Jsem ráda, že to někdo cítí jako já.... :-)
OdpovědětVymazatNo, jak píšeš. Tvojí nemocí vznikla jistá proluka ve vycházkách a Jeník se uvelebil doma, do svého bezpečného světa. Bude se z něj opět dostávat, ale pár slziček ještě ukane. Ale Jeník roste, nabírá rozum, tak ten vycházkový pláč jistě bude ustupovat. Věřím tomu a držím pěsti.
OdpovědětVymazatA nejhezčí je pro každé dítko, nejen kluky, maminka! :)
Přeji hezkého dne Amélie,
OdpovědětVymazatděkuji za komentáře u mě na blogu....potěší....a jsem ráda, že se mašinka líbí i Jeníkovi.....ráda bych nějak pomohla, jen netuším jak....jediné co mě napadlo, že jsem četla úžasný článek o malém klučíkovi autistovi v Meduňce, třeba by vám z něj taky něco pomohlo...nevím, neznám váš příběh....
s pozdravením a přáním zdravíčka, pherenis
Hezký den Amélie,
OdpovědětVymazatkaždý den si neodpustím na chvilku začíst se do vašeho blogu! Každým dnem Vás více a více obdivuji! Je těžké správně vychovávat zdravé dítě, natož dítě s nějakou vadou. Vy to zvládáte skvěle! Přeji Vám mnoho sil!
Lucie
Vidět své plačící dítě, ...to musí rvát srdce každé normální matce. Musíš ale kapku myslet na sebe. Musíš, Marcelko! Protože, ...kdo se bude o Jeníčka starat, když Ty budeš unavená? Máš nárok odpočívat. Máš povinnost odpočívat!
OdpovědětVymazatNevím, jestli to píšu dostatečně srozumitelně... jsem v práci a pod tlakem (kolegyně do mě pořád cosi hučí), ale snad mě čteš už nejen očima. Snad mě čteš už i srdcem.
Pěkný den. :)
Lucko, jsem ráda, že Tě baví číst na mém blogu, díky za komentář. Budu ráda, když zase někdy napíšeš.
OdpovědětVymazatNewOld...ano, vím. Musím myslet na sebe. Čtu Tvé řádky srdcem, stejně tak doufám, že i mí čtenáři čtou srdíčkem....Ti, co nečtou srdcem, totiž vidí jen "nevychovaného spratka" (a píší mi pak ošklivé maily). Což Jenda určitě není. Umí se (v bezpečí domova) omluvit, poděkovat, poprosit, pozdravit. Zvládá toho víc než některý dospělák.
Myslím na sebe...občas. :-P Je to zvláštní učit se to ve 35 letech. Jde to pomalu, ale jde to. Až budu zdravá, půjde mi to líp, teď jsem až příliš odkázaná na pomoc jiných.
Amélko, přeju hodně sil. Ošklivé maily nečti. Brzo se uzdrav a pak zas bude líp.
OdpovědětVymazatHezký den, Ilona
Amélko, dávej si na tu nohu pozor. Jeníček za ty své projevy nemůže, ale mohl by Ti nechtě ublížit a kdo by se o něho pak s takovou láskou staral. Stále víc si Tě vážím, jsem trpělivá, vydržím hodně, ale tohle je nad lidské síly. Nevím jestli bych tu situaci tak zvládala jako Ty.Asi bys potřebovala, aby Tě někdo vystřídal častěji. Jenže někdo, koho bude Jeníček akceptovat a kdo to s ním bude umět tak, jako Ty.A to bude těžké.
OdpovědětVymazatJe to jako uřvané dítě strčit do školky, trápit se celý den nad tím jak mu je a ono se přitom ihned po odchodu uklidnilo a celý den si hrálo?trápíš asi sebe. ale každá matka asi ví, že to nejde, když po ní ídtě natahuje ručičky.ale zvykat si musí.nemáš to lehké
OdpovědětVymazatBylo mi asi 13 a sli jsme na prochazku s moji kamaradkou a kamarad rodicu, co meli syna, mohlo mu byt, hmmm, 6, 7 (vic ne). Bavila jsem se s kamaradkou a on byl zvykly, ze se venuju normalne jemu. Priletel ke mne a kousl me do ruky. Roztrhl mi mikinu a jeste to hrozne moc bolelo. Ten kluk to ale nemyslel zle. Chtel ziskat pozornost a nevedel jak, tak zvolil tu nejzoufalejsi moznost... Rodice mu podle me moc neukazovali lasku a casto ho bili, i kdyz to nebylo nutne... A to byl vysledek. Ten kluk byl nasmerne inteligentni, ale kvuli stylu vychovy socialne ?zaostaly? Nebo jak to nazvat.
OdpovědětVymazatOd toho dne si nemyslim, ze biti je reseni. Je spis dukazem, ze si s nami rodice nevedi radi a je to nejjednodussi....
Jeden profesor nam na orednasce rikal o sousedce, co pravidelne i treba jen tak, bila sve deti. Ze vsech vyrostli kriminalnici. Po manzelovi. Ze to biti nepomohlo, naopak.
Kdo ti napise, ze bit nemocne dite je reseni situace, je sam jeste nevyzraly. Nic si z toho nedelej.
Ono, ber to positivne, Jenicek vypada jako zdrave dite. To je ten duvod, proc te hodne lidi soudi a nedovede pochopit ten rozdil. Ja take urcite zcela ne... Ale to je vlastne dobre :) protozenje pekne dite, vypadajici zdrave. Takovy bobecek :)
Moc se omlouvam, ze jednou tykam a jindy vykam :) zapletla jsem se do toho :)
VymazatTo nevadí, nezáleží na tom:-)
VymazatI mě otec bil a vím, že tohle řešení není. Naučíme dítě, že bít někoho je normální, nebo zatvrdíme jeho dětskou duši? To přece není výchova. A u mých autistů to nefunguje vůbec. Vyvolá to naprosto opačnou reakci, než bych chtěla.
Vymazat