Nedávno jsem psala, jak Jeníček nemá rád DOTEKY.
Usíná za světla a v mojí přítomnosti.
Je to pár dnů, kdy si vzpomněl, že jsem mu "nedávno" zpívala na zahradě na houpačce lidové písničky.
Jenže ten správný zpěvník jsem nenašla. Někdo ho někam tak dobře uklidil, že není k nalezení.
Ale našla jsem jiný.
Po 5 měsících mi Jeníček "dovolil", abych mu zpívala.
Vlastně ne, nedovolil.
Říkal: "Ty nepívej, čuník bude pívat"....
A tak čuník zpíval....asi hodinu...
O komunikaci skrz plyšového čuníka jsem taky nedávno psala....
Zmoženého čuníka máte na fotce....
Zmoženou "maminku" raději ne... :-P
Přelouskala jsem skoro celý zpěvník....
.... jeden..i druhý... (ale občas jsem přeskakovala....psssst)
..... zavzpomínala jsem si na svá dětská léta, kdy jsme s babičkou a s dědou jezdívali na chalupu do Čech a v autě jsme zpívali písničky, např. Černé oči, Tovačov Tovačov, Okolo Hradce, Kdyby byl Bavorov, Andulko šafářova ap.
Když Jenda usnul, dívala jsem se, jak sladce v postýlce spí...
Vypadá jako andělíček...
Občas ho spícího pohladím po vláskách....
...po tvářičce....
....po ručičce....
Mám vyzkoušeno, že tak po 3. lehounkém doteku už sebou škubne....
....tak ho víc netrápím....
Přišlo mailem a Markétka prosí o vložení komentáře:
OdpovědětVymazatAch Bože, Mell, ty domácí dotekový lupiči,
bolí to, nebo hřeje?:)
Takové smutně krásné čtení.. - plné touhy i tolerance... Plné tebe...
Měla jsem chvilku strach, že se nenašel žádnej zpěvník a všecko pokazil!
Čuník nebo méďa - hlavně, že je kudy s Jeníkem komunikovat... Prostředek máš a reakce vidíš:)
Děkuju, že se s náma dělíš i o tak vzácné chvíle, přesto, že patří jen tobě:)
Pěkný víkend přeju!
Markéta
Krásně napsané...až se mi zamlžily oči....a zmožená maminka by mě zajímala :-D
OdpovědětVymazatMarcelko to je dnes krásný příspěvek, plný něhy a lásky, ale také smutný.. musí být pro tebe těžké krást doteky jen když Jeník spí, je totiž opravdu k pomuchlání a mazlení je pro každou mámu ta nej odměna za celodenní kolotoč a starosti okolo malých dětí. je dobře , že si nějaký ten dotek ulopíš. krásný i když upršený den . Dita
OdpovědětVymazatUž od včerejška čtu Vaše články a je mi z nich hrozně smutno... Nedokážu si ani představit, jaké je nesmět se dotknout vlastního syna. Přeji Vám co nejvíc síly...
OdpovědětVymazatFabiano, i já Tobě přeju hodně síly a štěstí v životě. Děkuju, že trávíš čas na mém blogu. Nemusí Ti být smutno....jsem šťastná, že Jeníčka mám. Spoustu mě toho v životě naučil, nejen jinému pohledu na svět, trpělivosti, empatii, ale také vděčnosti - za každý nový den, za každý úsměv, za každý projev citu. Naučil mě vnímat různé detaily a radovat se z maličkostí. Je úžasný. :-)
OdpovědětVymazatJak jsou všechny děti krásné, když usnou, to se maminky pokochají, vlepí sem - tam nějakou tu pusinku a pohladí... A potom si jdou konečně odpočívat (pokud je nečeká hromada prádla k žehlení, či jiné práce...). Amelie, už jsem tu dlouho nebyla, doufám, že se tvůj zdravotní stav alespoň trošku zlepšil a přeji s Jeníčkem jenom ty radosti.
OdpovědětVymazatMilá Amelie, i já doufám, že už budeš brzy fit a Jeníček je opravdu jako andělíček. Nedovedu si vůbec představit, že takové krásné milé dítě nechce pohladit, musí to být pro tebe kruté, ale hlavně, aby jemu bylo dobře, že? A přejde to někdy? Já o téhle nemoci nic moc nevím, jen jsem viděla v televizi ten film. Je to na slzičky, ty jsi opravdu vzorná maminka! Přeji ti všechno jen to dobré, zlepšení zdravotního stavu nejen tvého, ale i pro Jeníčka!
OdpovědětVymazatTaky si pamatuji na zpívání v dětství. Nejlepší to bylo v zimě, kdy je brzo tma. Sedli jsme si potmě na koberec k ústřednímu topení a s bráškama a mamkou zpívali lidové písničky. :-) Jestlipak se Jeníček k tobě se zpíváním přidá? :-) V postýlce je jak andílek, při prohlížení a čtení, se mi úplně zamžily oči. Moc hezky jsi to napsala.
OdpovědětVymazatV poslední době mi do řeči moc není. A teď bych toho chtěla tolik říct, ...a nenacházím ta správná slova. A hlavně, hlavně už tu bylo všechno podstatné, hřejivé a důležité řečeno.
OdpovědětVymazatJsem ráda, že můžu občas zaskočit. Děkuju.
...
Pěkný večer. ♥
To bylo moc krásné... Jeníček opravdu vypadá jako andílek, když spí. A dívala jsem se na ty zpěvníky, líbily se mi kresby, a taky to dětské vybarvování, s přetaženými čarami. Je vidět, že zpěvníky byly oblíbené.
OdpovědětVymazatČím to, že ty jednoduché lidové písničky jsou pořád tak zpěvné? Občas mi taky přijdou do zpívání, i když co jsem objevila Šibeničky od Spirituál Kvintetu, tak si ráda zpívám písničky v jejich úpravě.. a taky písničky od Minnesengrů, to je starší folková skupina, oni nazpívali moc pěkně právě ty jednoduché lidové písničky.
Marcelko, chodím se k tobě dívat často, prohlížím si tvoje krásné snímky a čtu povídání o Jeníčkovi. Bohužel mi už delší dobu nejdou odeslat komentáře, a to nikomu, kdo má blogspot. Dnes to zkouším přes Mozillu, třeba se zadaří.
OdpovědětVymazatJsi obdivuhodná máma, ze všech sil ti držím palce a přeji celé tvé rodině zdraví a pohodu. Neumím slovy vyjádřit to, co cítím, ale snad budeš vědět.
Posílám pozdrav a děkuji ti za návštěvy a pěkné komentáře na mém fotoblogu. Hanka
Vendy, ten malovaný zpěvník je ještě po holkách..to malovaly když byly malé. :-) Ještě teď se tomu smějí a rády vzpomínají.
OdpovědětVymazatDíky všem za krásné komentáře!!!
OdpovědětVymazatMoc ráda je čtu....zahřívají mě u srdíčka.
Já moc ráda zpívám,lidovky, se Šárkou zpíváme hodně..taj snad ty chvíle s jeníčkem trochu pohladí na duši..přála bych ti tak moc klid od bolesti
OdpovědětVymazatNádherné...Taky jsem synovi hodně zpívala. Hlavně při cestování v autě ho to hodně bavilo. Mně třeba po 100km jízdy už míň.. Ale on byl neúnavný...Prostě až do ochraptění. Oba dva - já i on...:)
OdpovědětVymazatjá mám dějepis docela ráda,ale to zkoušení až tak ne :D jak může mít někdo rád matiku to nevím,já jí nesnáším a nikdy ty vzorečky nepochopím,ikdyž to třeba není nijak zvlášť složitý...Jinak bydlím v Soběslavi alias v městečku bláznů :D v jižních čechách :)
OdpovědětVymazatČtu, dívám se na fotky a je mi smutno. Máš to opravdu těžké. Ukradené doteky - doufám a pevně věřím, že se to někdy zlepší. Už jsem ti psala, že můj syn byl také nemazlící. Také jsem ho hladila tajně, když večer usnul.
OdpovědětVymazatZpívala jsem oběma svým dětem, ted' zpívám vnučkám - no jestli je to zpěv, at' posoudí jiní, ale snažím se.
Ahojky Amelie ,
OdpovědětVymazatuž několikrát jsem Ti psala na tvůj blog ,ale vždycky se mi to někam ztratí,tak snad dnes to vyjde.
Dost často k tobě nakukuju ,máme doma taky Jeníčka ,tak se chodím dívat jaké děláte pokroky.
Moc Tě obdivuju,ale zároveň vím,že Ty to takhle nevidíš,prostě plaveš jak Ti život připravil.
Přeju celé Tvojí rodině pěknou neděli a Tobě brzké uzdravení.Romana
Je vcelku jedno, jestli zpívá maminka nebo čuník, hlavně že si Jeník nějakou tu českou nebo moravskou lidovku poslechne. A možná si časem bude popěvovat sám.
OdpovědětVymazatChudák čuník, dostal zabrat :). U nás povídá pohádky prasátko. Jeníček je opravdu andílek.
OdpovědětVymazatS tím dudánkem je nejsladší!