neděle 26. února 2012

Nechci Brumíka


Jenda nejí moc jídel.
S jídlem má problémy asi od 2 let.
Většinou jí suchý rohlík, Brumíky, občas nakrájené jablko....


...nebo nastrouhanou mrkev s jablíčkem....
Jsem ráda, když vůbec něco sní a to pak kupuji pořád dokola.



Před pár dny přišla asistentka, a  tak jsem rychle zajela do Lidlu nakoupit.


Samozřejmě i Brumíky.
Jenda to před odjezdem kontroloval.
Díval se, jak si píšu na papírek seznam věcí, co musím koupit a hlásil:
- "Bumíky hovínkový a tešinkový".


Brumíky jsem koupila....
Beru většinou 6 a 6 ks. Víc si nedovolím.
V zápalu horlivosti, když takhle jednou jedl přesnídávky, tak jsem jich nakoupila 20 a pak je nikdo nechtěl.
Stejně tak s ochuceným mlékem v malých krabičkách. Jenda jich pár vypil a já myslíc si, že v tom bude pokračovat, jsem jich tehdy koupila 10.
Ale nepil je Jenda, ani holky. Nakonec jsem je tehdy darovala sestře naší asistentky.


Jenže nákup byl docela těžký, Brumíci propadli níž do tašky a  něco těžkého je přimáčklo.


A to byla chyba. Pro Jendu už to není ten SPRÁVNÝ Brumík.... rozpláclého Brumíka jíst nebude.


Plakal, válel se po zemi, třepal se a krčil se v koutě.


Teprve až jsem Brumíka odnesla Šárce, tak se  uklidnil...


Jeníček musí být vždy to samé, musí to mít stejný obal, stejnou konzistenci, stejnou teplotu, stejný tvar, stejnou barvu....
I když máte jablečnou přesnídávku,  ale koupíte od jiné firmy, už to jíst nebude...
A můžete ho lákat na sebelepší obrázek na etiketě.


V poslední době se Jeníček naučil jíst čokoládový jogurt.
ALE jedině Kostíky s lentilkama.


U nás v obchoďáku je nemají, berou jen vanilkové a dojíždět pro ně 20 km je docela luxus.
Poprosila jsem prodavačku, aby mi je objednala... šlo to - ale jedině celé plato.
Modlila jsem se, aby si to Jenda nerozmyslel a nepřestal je po pár dnech  jíst.
Což se kdykoliv může stát.
 Některé jídlo jí Jeníček týden, některé měsíc, jiné půl roku (suchý rohlík).


Snědl celé plato...denně měl třeba 2-3  jogurty.
Občas to prostřídal jablkem nebo suchým rohlíkem a to je celý jeho jídelníček.

Pak jogurty došly a další plato jsem se objednat bála. Přišlo mi, že v pojídání jogurtů polevil.
Poprosila jsem manžela, aby  koupil pár jogurtů cestou z práce ve vedlejším městě.
Jenže manžel přivezl jiné.
Myslel si: "hnědá jako hnědá"...


Jenda se jich ani nedotkl....
Ani čuník na etiketě ho nepřilákal.
Ani Monte není to pravé.


Pár dní poté měl manžel cestu do Tábora a koupil ty správné čokoládové Kostíky.
Dokonce měl radost, že nahoře měli čísla nebo písmenka, které má Jenda rád.
Chyba lávky - zase je to špatně...
.....jogurt není s lentilkama, a tak ho Jenda nejí.


V lednici je 10 čokoládových jogurtů.
Holky je nejí, manžel jen ovocné.
Zkusím koupit v pondělí lentilky a do jogurtu mu je nasypat, ale nesmí být ani menší ani větší, než ty, co tam doopravdy patří, určitě by to byla zase katastrofa....

35 komentářů:

  1. Maty měl a dodnes má problémy s jídlem, ale tohle je opravdu na zbláznění. Snad se najde někdo, kdo to bude jíst místo Jendy. Nebo přijde na chuť těm písmenkům. :-)
    Ale dám radu, v Lidlu mají menší lentilky než jsou klasické Lentilky a hodně se podobají těm z Kostíků, jsou ve žluté krabičce.

    OdpovědětVymazat
  2. Mila Amelko, doufam, ze se "mise" podarila a sehnala jsi ti spravne lentilky :) Moc pozdravu posila Monika

    OdpovědětVymazat
  3. To jsou věci, mě - jakožto člověka co není v kontaktu s žádným autistou by to ani nenapadlo. Samozřejmě vím, že autisti mívají speciální požadavky i na jídlo, ale prostě by mne nenapadlo, že je tím pádem do nich opravdu problém něco dostat....Jinak věřím, že se Vám to s těmi lentilkami povede narafičit...i když je Jeník koumák,
    takže po..ti..chou..nku :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to, že jí rohlík naškubaný na kousky, to neznamená, že sní celý rohlík, který mu dáš do ruky ani suchý rohlík nakrájený na kolečka. Maminka mu ho jednou nakrájela a divila se, že to nejí. Ani podobný rohlík, ale z jiného obchodu jíst nebude... jen obyčejný tukový.

      Vymazat
    2. Zvyk je holt železná košile a u Jeníčka to asi platí mnohonásobně :-/. Baští maso?

      Vymazat
  4. Marci, teda tohle musí být děsně náročný. Lukáš je docela nejedlík, ale toto si neumím ani představit...Přeju pevný nervíky a snad i to, aby Jeník postupem času přišel na to, že i když je jídlo vzhledově odlišné, tak je pořád dobré a začal ochotněji zkoušet nová jídla

    OdpovědětVymazat
  5. Marci, není to jednoduché. Mohu Tě ujistit, že moje děti taky jí jen vybraná jídla. Ale u nich je to rozmařilost, bohužel. Což mi je dost líto. Hezký den. Tina

    OdpovědětVymazat
  6. To je teda těžké s tím jídlem. Ale zase jsi si poradila, dodáš sama lentilky.

    OdpovědětVymazat
  7. Míša také občas s jídlem vymýšlí, ale tohle je teda síla. Míša má rád cokoli co má na sobě lentilky nebo čokoballs. Dál to už naštěstí moc nerozlišuje. On tedy ale většinou zbaští akorát ty dobrůtky a vlastní jogurt jenom v nezbytném množství :-).

    OdpovědětVymazat
  8. Jestli máte problém udat dětskou výživu, tak šup ke mně. Já už začínám dětinštět a občas si pochutnám i na tom. :)
    Je až "dojemné", jak manžel vnímá potřeby Jeníka. Je vidět, že za celých pět let nepřijal za svou myšlenku, že se s Jeníkem musí jednat jinak, že má svoje rituály.
    Snad Jenda nepřijde o jogurt, tak jak se to podařilo s Actimelem.
    Hezký zbytek víkendu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, toho Actimelu mi bylo moc líto. Doteď se ho ani nedotkne.

      Vymazat
  9. MILÁ AMÉLIE, PROSÍM JUKNĚTE KE MNĚ DO BLOGU, MÁTE TAM MALINKÉ PŘEKVAPENÍ . DÍKY A PĚKNOU NEDĚLI !

    OdpovědětVymazat
  10. Ano, hádáte správně... zdrávka. Též jste tam byla?

    Amelie, já Vás obdivuji, že to takhle zvládáte. Myslím, že spousta lidí by na to neměla nervy.
    Přeji Vám tedy do budoucna hodně štěstí :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Jeníček by asi poznal, kdybyste kupovala vanilkového kostíka a smíchala mu ho trošku s kakaem aby byl hnědý že?
    Držte se :)

    OdpovědětVymazat
  12. Dobrý den, jsem na vasem blogu nahodou a...obdivuju vas, jak to zvladate, ja si to vubec neumim predstavit a budu doufat, ze budu jednou mit zdrave deti. Jednoho autistu jsem mela moznost poznat, ted je mu osm, je hodne inteligentni, ale bohuzel vubec neslysi...o autismu toho zase tolik nevim, ale nekde jsem cetla o nejakych specialnich vakcinach, ze snad vyrazne zlepsuji tuto nemoc, ale jsou extremne drahe :-/. Jinak co se tyka lidi na ulici, je mi lito, ze musite poslouchat reci lidi, kterym po vas nic neni a nic o vas nevi. Ale na druhou stranu, tak trochu je chapu- VETSINOU(!)kdyz se dite vali po zemi, krici a mlati sve rodice, tak JE poradne rozmazlene...a bohuzel, pokud nahodou neni, malokoho hned napadne ze je za tim neco jineho...alespon me (a urcite i par dalsich navstevniku)to ted uz napadne, pote co jsem procetla ruzne blogy Z toho co tu pisete a jak se mu venujete, je jasne, ze Jenda rozmazleny neni ani nahodou...Takze na neznale lidi se vykaslete a nereste je :-)). Jeste k tomu jidlu, nezkousela jste prelit obsah jogurtu (nebo presnidavky) do te "spravne" misky, sklenice nebo kelimku? :-)

    Drzim vam palce, Misa :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Obdivuju Tě jak tohle zvládáš.Já bych to asi nedokázala.Děkuju za návštěvu a za komentáře.

    OdpovědětVymazat
  14. Ahoj Marci, pro Jeníčka prostě není Brumík jako Brumík!! Prostě nemáš to vůbec jendnoduché! Hodně sil

    OdpovědětVymazat
  15. Jeníček má velké štěstí na trpělivou a milující maminku. Kostíci u nás jdou na odbyt, ale já mám problém olíznout jen to víčko :-/

    OdpovědětVymazat
  16. Marcelo, velmi vás obdivuju, ráda čtu váš blog. Jenom mě napadlo, jestli Jeníkovi nevadí, když ho fotíte. Pracovala jsem kdysi v Jedličkárně a měli jsme děti s kombinovanými vadami. I s autismem. A pamatuju si, že nesnášely focení a když měl zasvítit blesk, tak to bylo na záchvat ... Moc zdravím!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Focení mu nevadí, asi ho bere jako součást maminky. Je na to zvyklý od malička. Ale je pravda, že blesk mu někdy vadí, tudíž se snažím fotit bez co nejvíc bez blesku.

      Vymazat
  17. Tak s jídlem je to u vás hodně "veselé". Přeji pevné nervy do dalších bojů.

    A.

    OdpovědětVymazat
  18. No není to jednoduché, ale snad postupně i nad jídelníčkem Jendy zvítězíš!

    OdpovědětVymazat
  19. Moje milá Amálko,už chvíli jsem u Tebe na blogu nebyla.Dnes když si ho prohlížím zjišťuji, jaký udělal Jeníček pokrok.Je zajímavé jakou má vizuální paměť.Přeji Ti pevné nervy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Myslím, že mám nervy ze železa (a nebo z ocele?).

      Vymazat
  20. Ami, problémy s jídlem se u dětí vyskytují dost často. Třeba moje čtyřletá vnučka jí jako hlavní jídlo jenom suché těstoviny, rýži a knedlíky.
    Věřím, že časem se jídelníček upraví jak u Jeníčka, tak u mé vnučky. Tohle se asi nedá lámat přes koleno, dneska už se nepoužívají "donucovací" metody, jako za mého mládí.
    Mně se moc líbí tvoje trpělivost a vynalézavost. Drž se!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, že problémy s jídlem má téměř každé dítě..samozřejmě i Šárka spoustu věcí nejí. ALE vidím do jakých extrémů to u mých autistů může jít. Ne, nenutím do jídla, ani by to nemělo smysl.

      Vymazat
  21. Marci,má dcera do 30 měsíců "jedla" jen řídké mléčné kaše z láhve s dudlíkem. Když nám jednou dudlík praskl a měli jen dudlíky jiného tvaru,2 dny nic nejedla(byla jsem zoufalá), až se mi konečně podařilo sehnat ten pravý.Ve třech letech jedla ("už" lžičkou) jen kaši,která musela obsahovat mléko,cukr a kakao a abych do ní dostala zeleninu,mixovala jsem do této kaše brambor a mrkev - to byl její oběd.Ale skoro ze dne na den se stal zázrak a pokud vím,asi v šesti letech už neodmítla žádné jídlo. Přeji hodně síly, všechno se poddá! Jarmila

    OdpovědětVymazat
  22. Tímto Ti děkuji, že jsi tímhle článkem odpověděla na mou otázku o tom, co Jenda jí. Koukám, že je to opravdu těžké, ještě těžší, než jsem si myslela. Člověk může nevědomky udělat takových chyb, které Jeníka hodně rozruší. Proto je velkou útěchou ta skutečnost, že jsi Jeníkova máma Ty a že Ty mu dokážeš porozumět.

    OdpovědětVymazat
  23. Jogurt Kostíci jsem zbožňovala, ale když jsem byla menší a jmenovalo se to ještě Prince a naši mi ty lentilky vždycky vzali a dali mi je až po snězení jogurtu, jako za odměnu. Ale chápu, že v tvojí situaci by to mohlo znamenat katastrofu. Musíš být určitě silná a připravená na všechno, aby se to dalo zvládnout. O tvém blogu jsem slyšela už dříve, plánuju se podívat na váš život hezky lupou. Přeju mnoho zdaru s Jendou a nejen s jídlem. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pod lupou? Jen zkoumej, zkoumej, od toho tu blog je. :-)

      Vymazat
  24. Koukám, že s výběrem jídla určitě nudu nemáte :-)
    Rozhodně to není zrovna lehké, proto Vás obdivuji. Jeník je očividně velmi přemýšlivý chlapec a nedá se jen tak obalamutit :) Třeba mu časem bude víc chutnat. Přeji mnoho zdaru.

    S pozdravem, A. A. C.
    A děkuji za komentáře! :)

    OdpovědětVymazat

Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...