První fotka není moc kvalitní, ale je na ní přesně to, co učím Jendu každý den: OČNÍ KONTAKT, doteky a KOMUNIKACE.
Takže podle mě je ta fotka nádherná.
V rámci integrace do společnosti a v rámci vytváření vzájemného vztahu Jeníčka s jeho otcem, jsem s nimi jela do nedaleké ZOO.
Jenda s tatínkem jet nechtěl, ale věděla jsem, že když pojedu já, tak pojede taky. Co by člověk pro vztah těch dvou neudělal, že?
Ještě nedávno se ho Jenda přímo hystericky bál a zalézal pod postel sotva táta
přišel z práce.
Nesměla jsem ho nechat s tátou o samotě. Pokud jsem potřebovala na pár minut zmizet, hlídala Šárka nebo můj bratr.
A tak na tom poslední týdny a měsíce usilovně pracuji. Na vztahu otce a syna. A vlastně nejen kvůli nim samotným, ale i kvůli sobě, protože poslední rok jsem se pomalu nemohla hnout z domu.
Zítra ty dva nechám samotné a pojedu konečně po roce a půl k zubaři. Jenda tedy ví, že pojedu k paní zubařce, ale ještě neví, že zůstane s taťkou sám doma, ale snad to "přežije".
Věřím, že ano. Věřím, že oba dva dospěli do stavu, že to zvládnou i beze mne.
Nedaleko nás je ZOO Tábor - Větrovy.
Jendovi se tam zpočátku nelíbilo. Nechtěl stát ve frontě na lístky (tedy on nestál, seděl na kočárku se sklopenou hlavou a kňoural). Ale byli před námi jen dva lidi, tak to bylo rychle odbyté.
U opic stát nechtěl...prý jsou "hnusný".
Na pštrosa a na zebry se nechtěl ani podívat.
Jediné, co ho na chvilku zaujalo, byl čuník. :-)
Ovečka se mu nelíbila vůbec....
Krásně nahlas dělala "bééé".
A Jenda říkal: "Nechci slyšet TEN ZVUK."
Na nanuka se nechá nalákat vždycky....
A kdo ne, že?
Zvířátka ho nebrala...
Zato nápisy na plotech ano...
"Poč je tam to mínus?" ptal se pořád dokola....
Na surikaty se odmítl podívat a začal plakat.
A tak jsme ho šli s čuníkem lákat na hřiště.
Heslo by mohlo znít:
"Kde je čuník, tam je Jeník."
Čuník je tahoun...táhne Jendu kupředu už víc jak 3 roky..... a Jenda díky němu zvládne to, co by "normálně" neudělal.
Vyleze na žebřík, rozhlédne se z výšky po okolí....
...pohoupe se na houpačce....
Čuník samozřejmě taky....
Chvilku mi trhal pampelišky a nosil mi je pod kočárek.
Válel se v trávě a byl spokojený.
Na chvíli vlezl na hřišti i do mašinky....
Ale nejšťastnější byl v trávě.....
Trhal kytičky a sbíral různé poklady.
Jen jsme ho nesměli nutit dívat se na zvířata.
Když jsem mu říkala, že tam je páv, sova nebo velbloud, tak utíkal asi 100 metrů daleko, aby mne nemusel poslouchat.
Nejspokojenější byl na zemi.
Sbíral si kamínky...
...pohazoval si s trávou.....
...a vztekal se, když se měl jít podívat na kozu....
Pak už ho to přestalo bavit a "dělal mrtvolu".
Chtěl jet "okamžitě" domů.
Cestou se mu zdálo, že jdeme pomalu a tak nás popoháněl: "Mamko zlá, hnusná, odpolná, jeď ...Buď ticho, nemluv, hovno, pivo.... Taťka je zlej a hnusnej..ap. "
A cestou k autu na mě několikrát volal: "Troubo, zatrub...."
(Musím se zeptat Elišky z které je to pohádky)
A jako odměnu, že jel do ZOO, měl Jenda slíbené kuřecí nugety od Mc Donalda. Jedno z mála jídel, které "zrovna" jí.
Kdybych to měla zhodnotit z mého pohledu, tak bylo lepší zůstat doma.
I po analgetikách mě pěkně bolela noha a Jenda mi celou cestu nadával.....
Zajímaly ho jen kamínky, pampelišky, tráva a větvičky..... a ty máme doma za "humny" taky.
Ale když se na to podívám z pohledu Jeníka, tak i když si lidí nevšímal, tak byl mezi nimi. I když dělal, že zvířata nevnímá a nechce vidět, určitě slyšel alespoň polovinu z toho, co jsem říkala.
Zařádil si na hřišti a byl se svým tátou.... A hlavně - byl na výletě. Což poslední 2-3 roky bylo opravdu jen sporadicky.
