Na nákupu

Po skončení zápisu jsme jeli domů.

Cestou jsem se ptala Jeníčka, jestli chce do obchodu.
Někdy je tak vystresovaný z nějaké situace, že to nejde.
Poslední dva roky to nešlo vůbec.
Stačila jedna "těžká" situace a dost.  Víc NIC.

Tentokrát neprotestoval a chtěl nakoupit.
A dokonce chtěl jít pěšky.
Vybral si červenou papriku.

A za odměnu traktůrek se zvukem za to, že ve školce neplakal...

Zvuky má rád od malička.
Na zvuky se vždycky nachytá.

Čekání ho nebavilo, a tak si chvílemi sedl na zem.

Občas si s chutí poskakoval....

...až doskákal k regálu s jablečným džusem.

Ten má Jeníček občas rád.

Někdy ho pije na litry, jindy ho nechce vůbec. Ještě jsem nezjistila pravidlo "džusové hry".
Kupuji stále stejnou značku a snažím se dodržovat stejný poměr s vodou. Možná chce džus jen z určité lahvičky s určitým barevným víčkem? Nevím.

Než jsem vybrala toaletní papír, tak si zase sedl na zem..... opakoval si své echolálie...tentokrát to, že ho bolí nohy.

...  točil  se dokola jako na obrtlíku.

Ale pokud neřve, nic nedemoluje, neničí, tak to neřeším.

Žádní lidé zrovna v naší uličce nebyli, takže nikoho svým chováním neobtěžoval.

Kdyby byl někdo nablízku, tak bych samozřejmě zasáhla, odvedla bych ho jinam nebo bych ho posadila na košík. Obtěžovat nikoho nesmí.

A nakonec dostal nanuka - za to, že "přežil" po dlouhé době nákup "za chůze" a pomáhal mi dávat zboží do košíku,
 Letos jeho první nanuk.

Už nic neshazuje z regálů, neječí v obchodě ani neleze na kartony s mlékem. (Doufám, že to nezakřiknu.)
Jaká příjemná změna.
Měla jsem z našeho společného nakupování po dlouhé době radost.
Pomaličku, mravenčími krůčky, se Jeníček učí "normálnímu" a přijatelnému  chování.