Dnes bylo krásně.
Využila jsem pěkného počasí a zajela jsem odpoledne s dětmi na zmrzlinu do 14 km vzdáleného města.
Byla tam fronta a Jenda se neodvážil vylézt s auta. Šárinka s ním tedy počkala v autě a pro zmrzlinu jsem šla já s Eliškou.
Cestou zpět domů jsem v autě navrhla, že zastavíme na hřišti ve vedlejší obci.
Když byly holky malé, jezdila jsem tam s nimi často.
Překvapivě souhlasil i Jeníček.
Své sestry MILUJE a ony jej také. S nimi zvládá všechno lépe.
Na hřišti stál nejdřív opodál a díval se, jak to tam "funguje".
A potom mu holky pomáhaly nahoru.
Moc se mu nechtělo. Přece jen to bylo "nové".....
Říkal, že se bojí pavouků a pavučin, ale nakonec se odhodlal.
Na hřišti kromě nás nikdo nebyl.
Poprvé se bál sjet sám a tak ho Eliška vzala na klín.
Všichni jsme se svezli na kolotoči....
Jenda měl radost a krásně se smál.
Jen se nesmělo točit příliš rychle...ale to se nelíbilo ani mně.
A zase nahoru do domečku....
Lezení po pneumatikách Jendovi nešlo.
Nejdřív mu pomáhala Šárinka....
...a Jenda sjel sám... Jen potřebuje, aby ho někdo dole chytal, ale to není problém.
Eliška se sama a dobrovolně zhostila svého "úkolu".
Pak se holky vyměnily.
Nahoru mu pomáhala Eliška....
...a dole jej chytala Šárka...
Chvíli se honili se Šárkou....
...a pak s Eliškou utíkali za mnou....
Šla jsem asi 100 metrů dál fotit zajímavé objekty.
Na houpačce se Jeníčkovi moc nelíbilo a dával to najevo kňouráním a vyplazeným jazykem...
Když se mu něco nezamlouvalo, tak upadl na zem... a dělal "mrtvolu".
Ještě vylézt nahoru opačnou stranou....
Šárka mu statečně pomáhala....
Kouzelný úsměv na závěr....
Jsem ráda, že Jenda holky má.
Jsem moc ráda, že JE mám.
Nemají to v životě jednoduché, ale obě to zvládají, jak nejlépe umí.
Myslím a doufám, že jsou naše děti šťastné, i když na ně útočí autismus z několika stran...
.....a podle rozzářených tvářiček a očí to tak vypadá....
I díky svým starším sestrám jde Jenda ve vývoji dopředu....
Nevědomky jsou mu vzorem a táhnou ho kupředu. Miluje je a snaží se dělat to, co ony....
Jasně že to nebylo "ideální", ale na "naše poměry" úžasné a krásné.
Jeníček byl poprvé na hřišti se svými sestrami a myslím, že si to náležitě užíval....
...užívali....
Oční kontakt.
Miluji ten pohled, kdy se Jenda opravdu na někoho dívá.
Pamatuji si, kolik sil nás to zpočátku stálo, než pochopil, co po něm chci.
Ještě mám v živé paměti, jak se válel po zemi a ječel a nechtěl se na mě podívat.... a teď už to většinou dělá automaticky.
Kéž by mu to vydrželo až do dospělosti.
Vím, jak je to těžké, když se na vás vaši blízcí nedívají.
Vím, jaké to je mít léta pocit, že jste zbyteční a že vlastnímu partnerovi nestojíte ani za pohled.
A musím se smát, když slyším Elišku, jak si povídá s Betynkou a říká jí: "Bety, oční kontakt..." :-)
Mám tři nádherné, úžasné děti a jsem za ně Bohu nesmírně vděčná.
Ty společné fotky dětí jsou fakt nádherné. Úplně ten pohled na ně hřeje u srdce :-) Máme také svoje problémy, i když jsou jiného rázu. Trvalo to 13 roků, než jsem se dočkala společné fotky svých 3 dětí. Mám ji teprve krátce a považuji ji za svůj velký poklad :-)
OdpovědětVymazatMilá Amélko, opakovaně optimistický článek a jak se pěkně čte... Jako člověk, který se dívá zvenku, vidím u Jeníčka veliký posun (já vím,nezakřiknout!). Samozřejmě, pocit, že ten druhý dospělák nestojí vedle Vás a nedrží za ruku, když je potřeba, to je šílené. Obdivuji, jak to zvládáte, ale asi se nabízí "co jiného zbývá". Máte šikovné dcerky, to je jistě opora.Přeji hodně hezkých chvil, HanaL.
OdpovědětVymazatNeboj, alespon podle těch fotek věřím, že jsou šťastné...
OdpovědětVymazatPřekrásné ...co víc psát ??? Dětičky -super a štěstí je jen se dívat..
OdpovědětVymazatDěkuji za krásný článek.....
OdpovědětVymazatMilá Amelinko..
OdpovědětVymazatTečou mi slzy dojetí a moc Ti přeji,aby tyto pocity štěstí,uvědomění,lásky a naplnění byly v Tobě napořád a pomáhaly Ti na Tvé nelehké cestě životem..
Myslím na Tebe a přeji Ti spousty takových nádherných dní a zážitků s Tvou rodinou..
Měj se co nejlépe Slunce statečné..
Brigit
Nádherné fotky, ty krásné úsměvy..:) Je vidět, že to holky i Jeníčka hodně bavilo a jde vidět, jak moc se mají dětičky rádi..:)
OdpovědětVymazatPS: Šárka má nádherné kraťasy..:)
Milá Marcelko, je to fakt paráda číst jak se Jeníkovi daří a jak se kamarádí s holkama...myslím, že i holky zaslouží obdiv a uznání za velkou trpělivost a pochopení. Přeji mnoho takhle pěkných dní...a ještě lepších!
OdpovědětVymazatMarci,není co dodat! Úžasné fotečky,moc se mě líbilo spoleně hraní a pro Jeníčka je to opravdu strašná a výborná pomoc.Jen tak dál.Máš úžasné děti,moc Ti to přeji.Takových chvilek ať je co nejvíce.
OdpovědětVymazatMyslím,že fotky řekly vše. Dýchá z nich nádherná atmosféra a to je moc dobře pro všechny.
OdpovědětVymazatA.
Ahoj Marcelko, krásné fotečky. Koukám že Jeníček se vyřádil, kouká mu z očí plno čertíku, máš nádherné děti. Je to radost. Krásný víkend Marcelko
OdpovědětVymazatAhoj Marci, moc hezké dopoledne jste si užili!!!!! Ať je takových dnů čím dál více!!!
OdpovědětVymazatNádherné fotky, Jeníček si to vyloženě užíval. Ještě že ty ségry má :-) Je vidět, že jsou to milující sourozenci!
OdpovědětVymazatJsem rád, že jste měli tak hezké pohodové odpoledne. :)
OdpovědětVymazatOpravdu jeden hezčí a potěšující článek než druhý.
OdpovědětVymazatSe sluníčkem přišlo "jaro" i do vaší pospolitosti. Jeníkova dušička evidentně pookřála a opět pokročil dál.
A jazýčky mají pěkně dlouhé. :)
Amélko, Marcíí, krásné fotky, super pokroky. Přeji krásné dny a máš u mne ocenění. Ajka
OdpovědětVymazatMarci krásné fotky...a vidím to i u Natali a bylo to i u Marka..oba mají vlastně starší sourozence o 3 roky a vždycky bylo vidět a je vidět, že jsou pro ně tahouni :-). A s očním kontaktem byl problém ještě před rokem i u Honzíka a to není autista...tak že vydrž prťka vydrž ono se to bude určitě zlepšovat...vždyť za ten rok co sem chodím je vidět, že Jeník udělal přímo mílové kroky ve vývoji :-D...jsi skvělá a tvoje děti to určitě vědí...a že to nechápe partner? Z toho si nic nedělej, ten můj to taky nechápe a už mě to ani nebolí..prostě člověk si zvykne...důležité je aby jsi věřila sama v sebe ♥♥♥
OdpovědětVymazatJak říkám, jen samé pokroky. Jeníček si užíval. Je krásné, že jsou pro NĚJ sestry vzorem, jelikož bez těch, kteří ho milují, by to asi daleko nedotáhl. Jste úžasní a nesmírně Vás obdivuju, všechny, jak to krásně zvládáte. Někdy jsou sice slabší chvilky, ale ty se dají právě společně zvládnout. Přeju hodně štěstí a snad už jen samé pokroky. :)
OdpovědětVymazatTo je pravda, Martine. Bez lásky je všechno mnohem, mnohem složitější.
VymazatAmélie,to se tak krásně čte a ještě víc dívá na fotky rozzářených očí,dětí zabraných ve hře.Gratuluju a mnohem mnohem víc Ti to přeju.Pokojný zbytek neděle mějte.M.
OdpovědětVymazatParada. Je skvele, ze tento blok mate, Amelko. Jiste dava nadeji i jinym rodicum, ze to JDE a ze i jejich autisticke deti se mohou diky spravnemu pristupu a laskyplne vychove hodne posunout vpred. Je to fakt "nebe a dudy", kdyz clovek srovnava Jenicka v zacatcich Vaseho blogu a ted.
OdpovědětVymazatBylo by to na knizku.Myslim, ze Vy ani studium spec. pedagogiky nebo neco podobneho nepotrebujete. Vase praxe predci kdejakou teorii.
Hana
Hani, děkuji za krásný komentář. Studium speciální pedagogiky by mě lákalo, ale nemám na to čas, peníze ani hlídání, tak tohle přání jsem schovala "na dno" šuplíku. Knížka třeba jednou bude. A je pravda, že s dobou před 2-3 lety se to nedá srovnávat. Děláme pokroky, všichni.
VymazatKrásný den jste měli. :-) Já měla včera také chuť na zmrzlinu, jenže bych hned lehla. Jak nejsou třicítky a výše, tak si mohu nechat zajít chuť, neb hned marodím. :-( ;-)
OdpovědětVymazatKoukám, nemá Eliška ostřihané vlasy? Sluší jí to - sluší to všem. :-)
Moc se mi líbí foto, jak Jeník s Šárkou na sebe koukají. :-)
A je úžasné, že Eliška učí Betynku očnímu kontaktu. ;-) Není pravda, že by se člověk neměl dívat psovi do očí (samozřejmě, že ne cizímu). Když psa naučíte očnímu kontaktu, tak se nebude bát a nebude startovat. ;-)
Hřiště jste měli parádní a takový luxus - celý pro sebe! No páni! :-) My včera slavili Týnky sedmé narozeniny, takže také veselo, jen mě mrzelo, že se oslava nedělala na zahradě, když bylo tak krásně. Ale co, hlavní je, že oslavenec byl šťastný. :-)
Tak dnešek se skvěle vydařil! Tady je nejlíp vidět, jaké dělá Jeníček pokroky. Je dobře, že má takové sestry.
OdpovědětVymazatTo bylo krásné odpoledne. Tady je jasný důkaz, že člověk nemusí ujet stovky kilometrů, aby prožil něco hezkého, stačí hřiště ve vedlejší obci a radost a pohoda jsou tu. Máš krásné a šťastné děti. :-))
OdpovědětVymazatAmélko, děti vypadají spokojeně a šťastně, určitě i Ty jsi v tuto chvíli šťastná. Přeju mnoho podobných společných chvil.
OdpovědětVymazatJeden zajímavý článek
OdpovědětVymazathttp://www.novinky.cz/koktejl/266211-sestilety-autista-genialne-hraje-na-klavir-i-kdyz-neumi-noty.html
......a ony mají úžasnou maminku!!!
OdpovědětVymazat:D je pekné pozerať sa na tie usmievavé tváričky :D si úžasná mamička a je to vidieť aj na tvojich deťoch, že sa snažíš a že ich miluješ :D :D
OdpovědětVymazatTak tomuhle se říká nádherně prožité odpoledne. :-) Máte úžasné děti. A z těch fotek vyzařuje taková pohoda, až vám ji závidím. :) Takových momentů víc! :-)
OdpovědětVymazatMarkéta B.
Je to moc hezké, vidět Jeníčka se setřičkami,jak jim je spolu moc dobře. Vím, jak moc to mámu autisty potěší.
OdpovědětVymazatJen chci na něco upozornit. Moji dva kluci jsou od sebe 20 měsíců. Vyrůstali vlastně vedle sebe jako dvojčata. Hráli si spolu. Autista Peta vždy něco vymyslel a Pája se ochotně přidal.
Jak šly roky začal se Pája za Petu stydět.
Pak měli období, kdy se nesnášeli.
Nyní v dospělosti je to relativně v klidu.
Ale při nedávné hádce mi mladší syn Pája vyčetl, že jsme Petu protěžovali. A prý měl strašné dětství s bratrem autistou. On ho vlastně nazval mentálem, i když má Peta IQ 120.
Nejsem si vědoma, že bychom Petovi stranili, měřila jsem jim stejným metrem.
Ale sourozenci autistů to možná vidí jinak.
Vím, že to Pája řekl ve vzteku, ale někdo vevnitř to v sobě má. A mě to mrzí.
Nemají to ti sourozenci lehké.
Míša
Jenicek ma velke stesti, ze ma takove skvele segry. =) Z fotek je krasne videt, jak velkou jsou mu oporou.
OdpovědětVymazatDobre jsi sve deti vychovala, moje mila. Muzes na ne byt moc hrda. =)