Po dlouhé době Jenda ušel pěšky asi 400 metrů.
Už si ani nepamatuji, kdy šel naposledy pěšky.
Tentokrát jsem potřebovala na poštu.
Poprosila jsem Elišku, aby Jendu doma pohlídala, ale ona nechtěla.
Tak jsem je musela chtíc nechtíc vzít oba s sebou do auta.
Zastavila jsem u obchodu a ptala jsem se Jendy, zda chce jet na golfkách nebo pěšky s Eliškou za ruku.
Jenda má Elišku rád, a tak zvolil chůzi s Eliškou.
Tady se zaseknul, ale zvládli jsme to.
Na poštu se mnou jít nechtěl.....
Vyplazoval jazyk a vystrkoval na mě zadeček.
Řekli, že mě raději počkají na náměstí u kašny.
Na poště jsem byla jen chvilku a hned jsem šla za nimi.
Jenda pobíhal sem a tam a tam a sem.... a vypadal šťastně.
Je to takový úžasný hyperaktivní tvoreček.
Pak se chtěl podívat na vodu v kašně, jenže ten samý nápad měl i manžel kamarádky s 2 letým synem, který k nám přišel.... a zeptal se: " JAK SE MÁTE?"
Ta tři slova stačila, aby se Jenda zasekl.
Utekl za kašnu, sedl si na schod a fňukal, že se bojí "strejdy" a že chce jít domů.
Na kašnu se už nechtěl ani podívat. Plakal, že Adam (syn kamaráda) je hnusnej a že slintá....
...utíkal pryč....
...a Eliška ho honila....
A tak jsme se rychlým tempem blížili zase zpátky k autu...
Kdyby na něj "pán" nepromluvil, bylo by to super.
Jenda ušel asi 200 metrů na náměstí a 200 metrů zpátky. Na něj parádní výkon.
To už se nestalo několik měsíců (nebo let?).
Jen si musí Jeníček zvyknout, že na nás lidé mluví.... a to mu zatím dělá velké problémy...
Když na něj někdo promluví nebo se jen podívá, okamžitě to spustí nežádoucí chování - pláč, nadávky, vyplazování jazyka, vystrkování zadečku, útěk nebo válení se po zemi....
Ale zvládli jsme to...
...a zase jsme pokročili o krůček vpřed.
Jeníček dělá úžasné pokroky, časem si zvykne i na oslovování od pánů, co slintají :-) Nehrotila bych to, už takhle je dobrej!
OdpovědětVymazatNehrotím to. Naopak:chválím za každou maličkost. A raduji se z každého úspěchu.
VymazatI ten malý krůček vpřed znamená velký skok pro Jeníčka..:) Držím palce, ať to tak jde dál..:) A mluvit na lidi se časem určitě také naučí, je to skvělý šikovný chlapeček..:)
OdpovědětVymazatMožná Jeníček ušel dohromady 400 metrů, ale naběhal nejmíň 3x tolik. :-)) S Eliškou jim to moc sluší a myslím, že si tu "poštu" s tebou parádně užili. ;-)
OdpovědětVymazatJsem pro Jenika rada ze mel tu odvahu a sel,skoda ze ho pro nas takova malickost jako osloveni vyvede z miry.Ale stejne dela pokroky a to je hlavni,hrozne rada vidim Jenika s usmevem na tvari moc mu slusi.
OdpovědětVymazatDíky, že jsi se zastavila na mém blogu. Bez toho bych se o tom tvém pravděpodobně nedozvěděl a to by byla škoda. Přidávám si ho do oblíbených, aby mi neutekly další novinky a zároveň držím palce, aby se pomalu objevovaly další a další pokroky :)
OdpovědětVymazatKarel Wachowski
I já děkuji. Bylo mi ctí.
VymazatTak aspoň, že to způsobilo "jen" útěk za kašnu. Taky si myslím, že to těm dvoum takhle sluší. V dnešní době není běžně k vidění, že by si sourozenci rozuměli, spíš jsou většinou rozhádaní. I tahle procházka vypadá jako velký a hlavně šťastný pokrok.
OdpovědětVymazatMniško, vztahy v rodinám se 2 autisty bývají velmi těžké, ale jsem ráda, že se mají naše děti rády. Je na ně takhle krásný pohled. Taky se často hádají, ječí, pošťuchují...stejně jako všude. A tyhle chvilky, kdy jdou za ruku nebo si společně hrají a společně se smějí, ty jsou mi největší odměnou.
VymazatNo, vypadá to na zase krásný pokrok, Jenda je šikovný :) Moc Vám to přeju, snad už jen mu nějak vložit do hlavy, že lidé prostě mluví a budete fajn, přeju hodně štěstí a krásný víkend :)
OdpovědětVymazatKrásné!
OdpovědětVymazatS takovými pokroky za chvíli půjde na svůj první pochod Praha - Prčice. :)
Krásný den vám všem.
Vynikající, úžasný pokrok!!! Gratuluju!!! Neboj, Marcelko, ono se to poddá, Jenda procházkám postupně přivykne, chce to čas, jako všechno u něj... no a na podobné reakce, jako na promluvivšího "strejdu" má jako autista prostě nárok... je to náročné, já vím, ale taky to chce čas... jsi skvělá máma, učíš ho, jak na to, určitě to spolu zvládnete... držím vám palce!!! Hezký víkend! LenkaH.
OdpovědětVymazatRekla bych, ze mimo pokroky Jendovy jsou videt i ty Elisciny. Vzdyt to,ze dokaze Jendu venku ohlidat, byt ne na dlouhou dobu, je taky povzbuzujici!
OdpovědětVymazatHana
Ano, i ELiška občas dělá pokroky. :-)
VymazatAhoj Marci, je to velký pokrok!!! držím palce!!!!!
OdpovědětVymazatAno, dělá pokroky. A moc se mi líbí, když ho k nějakému "novému" kroku motivují jeho sestry.
VymazatMám radost z dalšího pokroku. Jen tak dál.
OdpovědětVymazatNo vida, Jeníček se posouvá pro něho mílovými kroky vpřed. Sám běhá po náměstí, žádný kočárek. Uvidíš, že to do puberty zvládnete.
OdpovědětVymazatAle pokrok tam je :-)
OdpovědětVymazatJe úžasný! Je to krásny pocit, keď sa niečo takto podarí, aj keď to trvá len chvíľočku :)
OdpovědětVymazatTeda zlaticko, ja vidim obrovsky pokrok. A nejen, ze sel sam (a pro nej dost daleko), jeste se u toho smal. A navic drzel Elisku nadherne za ruku. (Uz je to vazne velka slecna. A vyrid ji, ze ji opravdu zavidim ty krasne vlasy.) Moc moc moc ti preju vic takovych dni.
OdpovědětVymazatTo je úžasné, že to ušel :O, fakt je velký šikula... vidíž, že mu procházky jdou, tak co si stanovat další štafetu? Aby se nebál okolních lidí... třeba ho vzít (nenápadně) na nějaké dětské hřiště (pokud je v okolí) a zkusí navázat kontakt s ostatními dětmi :)
OdpovědětVymazat