středa 16. května 2012

Samolepková knížka


Jenda má už asi rok v oblibě samolepky.


Několikrát jsem kupovala v papírnictví i přes internet samolepkové sešity a knihy.


Jednu dobu je měl jako rituál s asistentem (na hlídání) Tadeášem....a chvíli také jako vyplnění času s babičkou, aby nebyl agresivní a nevyháněl babičku pryč.... ("Babko zlá, hnusná, jdi na autobus"... Na ty časy asi nikdy nezapomenu)


V poslední době jsem samolepky zavedla jako takové mini chvilky s maminkou v posteli.


Jenda už pochopil, že maminku bolí noha a že si občas musím lehnout a dát nohu nahoru.
I tak zvládneme spoustu her, cvičení a úkolů.


Sedne si vedle mě na postel a pracujeme.


Nutím ho, aby si sám řekl, co chce, aby si sám UKAZOVAL (což mu jako autistovi dělalo dlouho potíže...)


Neuměl sám odlepit samolepku, a tak jsem vždy kousíček odlepila já....


A Jenda to opatrně dokončil....
Párkrát se mu povedlo samolepku roztrhnout, ale už získal ten správný cit....


...sám si to nalepí...


....sám si to uhladí....


...a zase vybírá dál....
Všechno dokola okomentuji, opakuji, říkám barvy a názvy dopravních prostředků, aby si rozšiřoval slovní zásobu.


Takhle jsme na samolepkování pracovali pár týdnů společně....


...a dnes mě Jenda překvapil.


Budí se ráno brzy, ale učím ho ohleduplnosti ke druhým, učím ho počkat, učím ho být (alespoň trochu) potichu, a také respektovat, že někdo spí...
( i když to byl tvrdý trénink)

.

Povedlo se mi ho naučit, že do určité hodiny nevyleze z postele.
Už dávno spí s budíkem...a tak jsem toho využila.
Když řeknu, že budeme vstávat v 8:30, tak on si to pamatuje a přesně na minutu to dodrží.


V  postýlce má hračky, autíčko, dudlíky, knihy, semafor, vodu na pití a samolepkový sešit, aby si mohl vybrat s čím si bude hrát...
Aby se nenudil a neplakal....

Samozřejmě že ho slyším (a hlídám). Mohla bych vstát, ale touha naučit ho respektu a úctě ke druhým, ohleduplnosti a trpělivosti mi našeptává, abych v klidu se zavřenýma očima ležela dál a dělala, že spím, dokud na budíku "neudeří" ten správný čas ke vstávání.


 A tak ležím, přemýšlím nad životem, děkuji Bohu za další nový den a v duchu chválím svého syna, jak se den ode dne lepší...


A dnes mě překvapil...
Ráno sám v posteli bez mé pomoci dodělal celý samolepkový sešit sám....


Je úžasný.....

23 komentářů:

  1. Jeden z nejkrasnejsich clanku na blogu. Moc me potesil. Je uzasne, jak se Jenik zlepsuje. A to vsechno, protoze jsi bajecna mama.
    Moc drzim palce, at je takovych dni co nejvice.

    OdpovědětVymazat
  2. A víš,že mě to nepřekvapuje?Jen prostě Tvá bezmezná trpělivost přináší růže!
    Ale vážně, Jeník je fakt šikula!Přeju spoustu dalších úspěchů.
    PS: Samolepky má rád i můj syn a přiznám se,že potajmu mu občas taky něco dolepím ;)

    OdpovědětVymazat
  3. No tedy, já zírám :) Muselo to být krásné překvapení :) Zdá se mi to, nebo v posledních článcích převažují pokroky?:) Strašně dobře se to čte :) Přeji Vám Amélko mnoho sil v další práci s Jeníčkem, je to šikovný klučina a měl obrovské štěstí, že se narodil zrovna Vám :) Jste úžasná:) Ani nevíte, jak mě motivujete ke studiu :) Děkuju :)

    OdpovědětVymazat
  4. jeej šikulka, teším sa s tebou :)))

    OdpovědětVymazat
  5. Marcelko , je ! :-)
    A ty dvojnásob !
    U nás jsi dcerka poslední dobou takto začala dělat o víkendu úkoly a já pak ráno žasnu ;-)

    OdpovědětVymazat
  6. Amelie, to je úžasné, jaké pokroky Jeníček dělá. Moc blahopřeji k úspěchu. Jem moc šikovný. Přeji vám takových úspěchů ještě mnoho. Krásný den Rija

    OdpovědětVymazat
  7. Ano, Jeníček je úžasný a ohromě šikovný.

    OdpovědětVymazat
  8. Takže se teď vlastně lépe vyspíš :) Všechno to, o čem mluvíš, to zní krásně, takové pokroky, já se nestačím divit, ale věřím, že z toho máš ohromnou radost a i já mám upřímnou radost. Gratuluji Ti, já věděla, že se Ti Tvá snaha vrátí a že všechno zvládneš! Jsi silná a Tvá láska hory přenáší. Jen tak dál! Přeji Ti, aby se pořád tak dařilo a aby docházelo k více takovým pokrokům!

    OdpovědětVymazat
  9. Jeníček, očividně potřebuje pro svůj klid a spokojenost, určitý řád a ty hodiny mu ho vymezují a zaručují. Je to dobrý nápad, protože i to, co je člověku nepřijemné, lépe vydrží, když vidí, že to má svůj konec. O tom, že je Jeníček šikovný, už dávno nepochybuji a dnes to opět potvrdil. :-D

    OdpovědětVymazat
  10. Marci to je úžasný,pokroky dělá opravdu super.Jsi super máma a to se nejvíce dení-kéž by to ocenila i druhá osoba viď,alespoň kytičkou.Krásný den oběma.

    OdpovědětVymazat
  11. Vida ho, kluka jednoho šikovného!
    Nejen že už umí být trpělivý, ale zvládá i odlepování a nalepování obrázků. Opravdu se lepší den ode dne. Dělá Ti radost.

    OdpovědětVymazat
  12. Marci, dlouho jsem u tebe nebyla na návštěvě a ted' doháním zmeškané. Mám radost s tebou, že Jeníček dělá pokroky, sice malé, ale jsou tu. :-) Zvládl samolepkovou knížku, zvládl s tebou jít do obchodu a zvykl si i na puzzle - i když je to za cenu "malých korumpovadel". Přiznám se, že i já své vnučky občas musím korumpovat, aby dělaly to, co bych si já přála a ne to, co si ony přejí.

    OdpovědětVymazat
  13. áno, to je.. je úžasný :D a ja sa musím stále opakovať... si úžasná Matka :D je super, že mu to ide tak od ruky :D je veľmi šikovný a ty zrejme tiež :D

    OdpovědětVymazat
  14. Tak to je paráda číst:-) Supr. M

    OdpovědětVymazat
  15. Nádherné překvapení. Jeníček je úžasný chlapeček :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Tak to blahopřeji! Tvé úsilí se začíná krásně zúročovat! Jen tak dál!

    OdpovědětVymazat
  17. Samolepky mají rádi děti i dospělí. Doma máme spoustu kočičích samolepek, vidím, že Jenda má rád spíš auta.

    OdpovědětVymazat
  18. Samolepky miluju doteď. Pozitivní.

    OdpovědětVymazat
  19. Marci po přečtení celého tvého článku jsem jen tiše a obdivuhodně pronesla tu samou větu, kterou jsi napsala jako poslední i ty: "Je úžasný!"
    Tebe moc obdivuji, jsi matka, která by zasluhovala nejen metál!-:)

    OdpovědětVymazat
  20. ahoj Amelie ,toto ráno udělal Jeník krásný a velký krok a opět se ukazuje ,že láska a důslednost nesou ovoce ,Míla

    OdpovědětVymazat
  21. Amélko, pořád stejný počet léků? Hodně často si na tebe vzpomenu, když mi něco nejde. Máš opravdu obdivuhodnou trpělivost a i když to tu už bylo několikrát zmíněné...klobouk dolů! Obdivuju tě a smekám pomyslný klobouk ♥♥♥
    evice

    OdpovědětVymazat
  22. Dobrý den, tak trochu sleduji vaše vyprávění. Musím přiznat, že Vás moc obdivuji, některé dny bych asi nepřežila ve zdraví ;-). O to víc mě potěšilo, že je tu takový pozitivní příběh a mnoho lidí si ani nedovede představit, že Vám udělal pořádnou radost a je úžasný. :-) Držím pěsti dál.

    OdpovědětVymazat
  23. Musím Ti zas a znova poděkovat za otevření dveří a malého náhledu do Světa, o kterém jsem před objevením tvého blogu věděl jen velice málo. Moc rád sem chodím, sleduji vaše pokroky a sám se učím nové věci.

    Děkuji.

    Karel W.

    OdpovědětVymazat

Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...