Dnes byl manžel doma.
Moje babička a můj manžel - prima kombinace. :-P
Mně nevadí návštěvy, naopak pohostím kohokoliv, kdykoliv a moc ráda.
Jen ...moje babička....
....se tu cítí jako doma.
Babička si (mi) přendává věci z místa na místo a myslí si, že našla pro to či ono lepší místo. (Za týden asi nenajdu vůbec nic).
NIKDY bych si nedovolila na návštěvě někomu něco přemístit někam jinam nebo nahlížet do cizích skříní.
Babička má pocit, že Jenda by už měl být bez plen, že nemá mít dudlíka, že má moc hraček a můj manžel jí jen přizvukuje. Nestojí při své ženě, nevysvětlí, že za to nemůže Jenda ani já.
Neřekne, že nejsem neschopná matka. Naopak řekne, že jsem se měla v odplenkovávání víc snažit (a já se asi nesnažím).
Neřekne babičce, že ty hračky, knihy a úkoly podporují rozvoj našeho syna... Neřekne, že to všechno, co Jenda umí a ví, že to je jen díky intenzivní každodenní práci s těmito materiály ....no nic, škoda slov.
Tohle jsou dva lidé, kteří neznají slovo CHVÁLA. Nikdy mě nepochválili.
Hledají na mně, na dětech i na mé práci jen samé "mouchy".
Jak říká Eliška: "Já ji pochválím, jak krásně si (po hodině práce) uklidila pokojíček a babička vidí jen tu jedinou hromádku neuklizených věcí na stole a to jí vytkne...."
A co vy? Chválíte své bližní? Pochválili jste dnes někoho? Určitě se všichni okolo snažili, aby "kvalitně" odvedli svou "práci"...
Dostali za to pochvalu? Nebo vám to přišlo samozřejmé?
Přišlo vám to málo a ještě jste mu vynadali?
Všímáte si pozitivních věcí nebo kritizujete ty negativní?
Vidím, že se budu chodit uklidňovat k blogu, i když babička má pocit, že žena nemá sedět o počítače...
.
Dnes vám ukážeme knížku Prasátka a vlk.
Jeníčkovi jí půjčila paní z Rané péče.
Asi tři minuty seděl Jenda v klidu...
...a ukazoval na obrázky.
Líbil se mu vlk, ale hlavně prasátka.
Říkala jsem mu, co na obrázcích je...¨
Tuhle pohádku má rád i na DVD.
Pouštěl si ji už snad stokrát.
Sladká odměna nemohla chybět.
V knížce jsou pěkné obrázky....
...ale i malá okénka a to se Jeníčkovi líbí....
Mějte se krásně....
...a nezapomeňte, že POCHVALA vždy potěší.
Marci, já vím, že od chlopka a nebo babče to zahřeje víc,ale já tě chvááálím!!!!!!!!! Dala bych ti nobelovku za to jak pracuješ s Jendou!!!!!!!!!! Nauč babi na počitáči ať si přečte tento blog!!!!!!!!!! Teda pokud by to u ní bylo k něčemu!!!:-)))) Míša
OdpovědětVymazatNěkteří jsou bohužel takoví, vidí jen chyby a nikdy nepochválí, znám to z domova, mamka je taky taková. Ale neboj, alespoň tady všichni víme, že děláš, co je v tvých silách a nejspíš mnohem víc. Tak hlavně vydrž:)
OdpovědětVymazatJaj, drzte se at ten tyden prezijete ve zdravi. Babicka je dobra, ze v takovem veku dokaze takhle cestovat a dle toho co pises, je dost akcni :-). Skoda, ze je ze stare skoly a nechce nebo neumi pochopit, ze Jenda proste potrebuje jinou a intenzivnejsi peci nez vetsina deti :-(. K tvemu manzelovi se vyjadrovat nebudu, to je skoda slov.
OdpovědětVymazatDosly ti mejly? Vim, ze nemas moc cas odpovidat... ahoj z Olomouce :-) *Misa.
Ahoj Míšo, mailík došel, odepsala jsem před chvílí. Promiň za zdržení, mám toho moc.
VymazatAno pochvala je důležitá .. dá nám na vědomí , že cokoliv děláme není to zbytečné . Že to někdo ocení . A máme poté te sebe lepší pocit ...
OdpovědětVymazatMrzí mě však , že tě kritizují .. Jsi báječná a pochvalu si zasloužíš .. chválím tě za usilovnou práci .. lásku a péči se kterou se o vše staráš .
Oh, Henry, já jsem myslela chválit lidi kolem sebe, spolužáky, přátele, členy rodiny, neee mě. :-p Ale děkuju.
VymazatBabička a manžel, asi nepochopili, že pochvala nejen člověka potěší, ale taky motivuje k ještě lepší práci. Nic neodradí člověka víc, než věčná kritika, to si pak řekne, že se nemá cenu namáhat, když stejně sklidí jen držkovou. Takže já chválím a dělá mi radost a potěšení, když vidím, že jsem radost a potěšení, udělala tomu druhému. :-D
OdpovědětVymazatJaruško, děkuji za krásný komentář.
VymazatJe dobře, že chválíš své blízké. Přesně tak - pochvala či ocenění potěší na duši a motivuje k další práci. Kritika je docela ubíjející.
To je mi moc líto, že vlastně dva z Tvých Tobě nejbližších přidělávají jen práci.
OdpovědětVymazatBabička je asi pěkný generál a za těch pět let nepochopila, že pravnouček je trochu jiný. Ale ona to nepochopila z těch pár návštěv, kdežto manžel to nepochopil, jak to vypadá, i během každodenního kontaktu. Škoda.
Posílám Elišce pochvalu za uklizený pokoj, Tobě za to, žes ji přesvědčila a za mnoho a mnoho práce, které během dne musíš udělat a nikdo to neocení. Jsi skvělá!
První nástřel..na ženu,co nemá sedět u počítače,jasně a taky vyndavá ruce ze dřezu,jen když přivezou uhlí...to se nedá brát vážně.Hlavu vzhůru.
OdpovědětVymazatDřez a uhlí - to mě rozesmálo. Děkuji za úsměv na mé tváři.
VymazatMilá Amélie,
OdpovědětVymazatstoupněte si k zrcadlu. Usmějte se na sebe a řekněte si, že jste moc šikovná a jste ta nejlepší máma pro svoje děti!
Když to neudělá nikdo jiný, tak se člověk musí pochválit sám - rada mého kamaráda :)
Doufám, že vám to jednou povím osobně :)
přesně tak, když mě nikdo nepochválí, chválím se sama a holky se mi pak smějí. :-) Až budu (doma) na Moravě, není problém se vidět. :-)
VymazatAmelie, starou babičku novým kouskům nenaučíte a je zbytečné se s tím nervovat a trápit (naši pětadevadesátiletou babičku-jezinku jsme doma dochovali až do smrti a o její vytrvalé nespokojenosti a generálství bych mohla vydat příručku :-) ), prostě to tak je. Kdo ví, co budeme my sami jednou provádět svým vnukům a pravnukům :-)
OdpovědětVymazatKniha přísloví říká: Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. Váš muž ji našel, ale ještě to neví. Chlapi prostě mají někdy moooooc dlouhé vedení... Držím Vám palce! Petra
Já babičku (ani manžela) nechci převychovávat. Už dávno vím, že nemám nikoho měnit, že mám měnit jen sebe a svůj přístup. Mám ji ráda a snažím se rady vyslechnout a výčitky házet na hlavu.
VymazatKnihu přísloví mám ráda. Děkuju za milá slova, zahřála mě u srdíčka.
Marci,není co dodat-přesně to napsala Lucka-zatni zuby,lepší to asi nebude a hlavně vydrž.Všichni tady víme,že jsi vynikající máma.Chválím,chválím a stokrát chválím.
OdpovědětVymazatMňam, taky bych si přála, aby mě někdo za učení odměňoval. Bohužel to nikdo moc nedělá, tak se musím odměňovat sama :-)
OdpovědětVymazatNechal bych je tak samotné šel bych někam pryč ať si tam sami poradí.
OdpovědětVymazatMilá Amélko, mám už dlouho tolik otázek a poklon na tvoji adresu, ale nestíhala jsem a teď mě to mrzí. Jde o to, že jsem se už dlouho chtěla (jasně že hloupě)zeptat, jestli máš zkušenosti nebo znalosti, jak probíha pokrok autistů v jiných rodinách. Ty Jendovi věnuješ tolik péče a času, že je to až s podivem (a to nemluvím o profesionální úrovni). Často mě napadlo, jak je to s dětmi rodičů, kteří jsou "jiní", dětem se nevěnují nebo nechápou jejich potřeby. Jak malí autíkové vyrůstají, strádají, jak dohání ztrátu z rodiny ... (stačí se podívat na děti naprosto zdravé, leč z nefunkčního nebo málo podnětného prostředí). Asi se ptám hloupě, ale tolikrát mě při čtení tvého blogu napadlo - ten Jeníček měl ale štěstí, ten se uměl narodit té správné mámě! Máš můj obdiv a to píšu ne proto, že pochvala je tématem dnešních komentářů, ale proto, že tato myšlenka mě napadne kdykoliv u tebe na blogu jsem. Jinak já své blízké chválím, hladím, pusinkuji permanentně :-). Ahoj a drž se! HanaL.
OdpovědětVymazatHani, teď nestíhám, ale mohla bys mi napsat mailík? Až bude čas, ráda odpovím.
VymazatJe to přesně jak říkáš. Pochvala nic nestojí, ale zahřeje u srdce. Vím, že ten systém uděláš to a dostaneš pochvalu je sám o sobě trošičku nedotažený, protože po prvním nebo druhé pochvale přestaneme věci dělat proto, abychom něco vytvořili, ale často právě pro tu pochvalu nebo obdiv okolí, po kterém toužíme (což nelze generalizovat. Samozřejmě existují i lidé, kteří stále fungují prioritně pro něco a pochvala je pro ně fajn bonus). V Jendově případě a u holek je pochvala perfektní motivace. Ono se vždycky dá něco vytknout, ale to už je pak o přístupu. Jestli je lepší vidět skleničku s vodou napůl prázdnou nebo z poloviny plnou. A o tom to v životě asi je. Učit se je prý od přírody pro člověka obrovská zábava. Jen pokud se v učení nastaví zbytečně úzkoprsá pravidla a bodovací systém jako ve škole, tak se ze zábavy stane sběratelství známek.
OdpovědětVymazatPřeji krásný týden :)
Karel W.
Dlouho jsem se před léty vyrovnávala s tím, že dítěti za "práci a za dobré chování" dávám úplatky, ale ono to u autistů jinak nejde. Nemají důvod "něco" dělat a pozitivní motivace je jediná možnost, jak dosáhnout pokroku. A vidím u Elišky, že to má smysl. Ale pokud něco udělají bez odměny, chválím tím víc. :-)
VymazatJe to asi všude stejné, dřív se tak vychovávalo - nepochaválit, jenom kritizovat a když se něco povede, je to přeci samozřejmost.
OdpovědětVymazatAle viděla jsem i extrémy z druhé strany....přístup k výchově dětí se hodně změnil (naštěstí). Někteří rodiče si to ale vyložili tak, že mohou nechat svoje děti, dělat si, co si zamanou. Nenastavili jim totiž žádné hranice a to je také špatně...
Vy to máte doma, podle toho, co čtu, nastavené skvěle - pevné hranice, ale ve všem pozitivní motivace. Obdivuji to a ráda bych, aby se mi to také jednou dařilo (bohužel jsem stále ještě dost prchlivá:))
Přeji hodně zdaru a pevné nervy:)
Máš naprostou pravdu. Já VÍM, že MÁM chválit a často si uvědomím, že jsem nepochválila. Pracuju na sobě :) Díky za připomenutí.
OdpovědětVymazatMinulý týden jsme byli s Ninkou na zápisu ve škole. Děti měly svůj program, a my dospělí přednášku od paní ředitelky (taková zachovalá padesátnice). No a teď se mi právě vybavilo, co nám říkala: "Zamyslete se milí rodiče nad tím, jestli své dítě, alespoň jednou denně pochválíte. Pochvala je základem k růstu dětského sebevědomí. A je také nutná k tomu, aby se dítě nebálo dělat chyby." - A ještě mně napadá Marie Montessori, která říkala, že tam, kde dospělý vidí chaos, může dítě vidět pořádek a systém. To, že to nevnímáme stejně, není chyba dítěte, je to jenom skutečnost, kterou bychom si měli uvědomit.
OdpovědětVymazatNějakou přednášku bych taky snesla, alespoň bych si na chvíli odpočinula od svých autistů. Pochvala je důležitá nejen u dětí.
VymazatMarci babička je staré školy. Vidí to jinak a lepší už to nebude. Zatni zuby a vydrž.
OdpovědětVymazatHele když je manžel tak " chytrej " v odplenkování, tak ať odplenkuje Jeníka sám. Ať si to zkusí.
Pochvala je užitečná a dobrá věc.
V naší rodině se nikdy moc nechválilo. Víme to o sobě.
Já se snažím a snažila jsem se kluky chválit.
Někdy mě to jde lépe a někdy hůře, ale snažím se.
Míša
Děkuji za tvá slova, dnes budu na pochvalu svých nejbližších myslet víc jak jindy. Vyrostla jsem též v rodině, kde se nechválilo a dodnes mi to moc chybí. Trošku si to kompenzuju v práci, jsem tak nějak profesně naučená a chválím docela dost, i když někdy může být těžké důvod k pochvale najít, tam se mi to však daří. Doma už zapomínám, vyčerpání a každodenní všednost dělají své...
OdpovědětVymazatJsi skvělá žena!
Ani u nás v rodině se nechválilo a byla to chyba. Každodenní starosti a povinnosti nás unavují a my máme tendenci zapomínat a mnohdy kritizovat. Pochvala by ale měla vždy převažovat. Láska dokáže zázraky. Měj se hezky.
VymazatVíš Amálko, ono to asi bude souviset s výchovou. Když někdo nebyl chválen jako malý, ale jenom kritizován, tak to nebude dělat ani v dospělosti a bude se chovat jako jeho rodiče. Někdo to dokáže překonat, někdo ne. Moje kamarádka má manžela, s kterým má dvě děti, kluka a holku. Je hodně hodně ovlivněn svou matkou a také nedokáže chválit svého syna. Ne, že by na něj byl ošklivý, ale úspěchy považuje za samozřejmost a navíc prý kluci dle jeho názoru musí být tvrdí, takže se nepotřebují pomazlit. K holčičce se chová trochu jinak. Byli jsme spolu na jednom pochodu a on toho kluka vůbec nepochválil. Přitom bylo vidět, že na to čekal, měl slzy na krajíčku. Bylo mi ho líto,tak jsem ho povzbuzovala a chválila a kluk byl v sedmém nebi.
OdpovědětVymazatPřeji ti, aby si návštěvu přežila ve zdraví a mysli na to, že staré lidi už nepředěláš. Hlavně se nenech nijak vytočit. My tady na blogu víme, jak se staráš a děláš to nejlepší, co můžeš. Musíš to vydržet. Přeji ti pevné nervy.
Pižlíku, mě taky jen kritizovali a otec nešel pro ránu daleko. A dobře si pamatuji, jak mi bylo. A právě proto to dělám jinak. :-)
VymazatJsou lidé, kteří prostě neumí pochopit snahu a neumí pochválit. Mě třeba nikdy rodiče nepochválili za úspěchy ve škole, ale já stejně vždy pilně učila (až doteď)... Mám kamaráýdy, kteří za své úspěchy dostávají peníze, sladkosti, hodnotné dárky, ale já dostávcám jen dvacetikorunu od babičky na zmrzku.
OdpovědětVymazatMyslím, že člověk se s tím naučí žít, ale občas to zamrzí. Je dobré mít alespoň jednoho přítele, který by tě viděl takovou jaká jsi a uměl by ocenit tvou snahu a tvé problémy. Vidím, že alespoň blog ti pomáhá, když už je opravdu nouze.
Každopádně jsi moc silná ženská, zvládáš to s přehledem ;)
Miriam, děkuju. Ani mě nikdo nechválil, tak vím, jak je to těžké. Jsi úžasná.
VymazatAmélko, koukni někdy na sebe pořádně do zrcadla, myslím, že jsi už několikrát přehlídla tu svatozář co máš kolem hlavy :-)
OdpovědětVymazatChápu, že máš babičku ráda, ale i přesto před tebou smekám, mi už by asi ujely nervy ( v mém případě je teda dlouho klid, ale jakmile bouchnu, tak pořádně jak papiňák )
Hned jdu pochválit Lukiho, nějakou záminku určitě najdu, třeba i takovou, že "vydržel" ČTYŘI vyučovací hodiny ve škole, kde se dneska neučili a " MUSELI" celou dobu prokecat :-)))))
Markétko, jsem ráda, že jsem někoho motivovala k pochvale svých blízkých...určitě to Lukiho potěšilo.
VymazatMarcelko, moc zdravim a objimam, at "navstevu" ustojis bez "poskvrny"...Moc dekuji za nadherny blog...Ja chvalim kazdeho a rada...nechci byt jako moje mama, ktera nepochvali nic...Mozna, az na par vyjimek a to se ji musi jeste vicemene vnutit do ust...uplne Ti rozumim a chapu Tvoje rozpolozeni...Takze ja te jdu opet pochvalit a to moc rada...bo, to co delas, delas fantasticky...Jsi uzasna...papa, P.
OdpovědětVymazatMystero, děkuji za pochvalu i za objetí. Mám Tě ráda.
VymazatRáda se chodím dívat, jaké pokroky s Jeníčkem máte. Ukazuje mi to, že je stále možné se někde zlepšovat, něco dělat lépe. Jsem tak nastavená z domova - bez pochval, pouze poukazování na to, co by se dalo zlepšovat, kam pokračovat. Teprve po tátově smrti (který mne nikdy nepochválil, nikdy neřekl něco pěkného, nikdy nepomazlil) jsem se dozvěděla, jak se mnou všude vychloubal, jak byl na mne pyšný. Kolikrát to po setkání s jeho známými obrečím. Škoda, že mi to neuměl říct, dokud jsem byla malá... Vše by mělo být v rovnováze - kritika i chvála. Děláš to dobře, a možná, že někde bokem tě i Jeníčka babča i manžel chválí, ale ty to nevíš. Věřím, že tomu tak je, protože rozhodně je, co chválit a vyzdvihovat. Jana
OdpovědětVymazatJani, mě taky rodiče nikdy nechválili, nechválí mě ni manžel, naopak. A je těžké slýchat kritiku, když děláš seč můžeš. A proto se snažím to dělat jinak. Chválím své děti, své blízké, i když zpočátku bylo hodně těžké najít na mých autistech něco, za co by je člověk mohl pochválit, ale časem si člověk zvykne a stane se z toho "norma", životní styl. A vidím ten rozdíl, já před rodiči utíkala ven, schovávala se do pokoje ke knihám, neměla jsem k nim důvěru, necítila jsem jejich lásku a moje děti se na mě obracejí se vším, nebojí se mi cokoliv říct, vědí, že je miluji, že si vážím jejich práce a úsilí, vědí, že tu pro ně jsem....
VymazatAni nevíš jak mi mluvíš z duše. U nás je to stejné. Můj manžel je hodný, šikovný,pracovitý, celkem komunikativní, ale slovo pochvala je tabu. Proč chválit, když je přece samozřejmé udělat to a to, tak a tak. U nás se taky stále hledají chyby.
OdpovědětVymazatNeřekne, to se ti povedlo, řekne, proč si neudělal ještě tohle. Někdy je to dost demotivující, hlavně pro dospívající syny. Radši si nechají vynadat, že nic nedělají a nic neumí, než se snažit a nedočkat se ocenění.
Snažím se už mnoho let manželovi vysvětlit, že pochvala prostě potěší a nastartuje k další snaze, ale marně.
Asi ho tak vychovali. Tchyně je trochu generál a tchán byl takový trochu urejpaný.
A Ty a Jeníček (i holky) si pochvalu zasloužíte vrchovatě.
Veronika
Ahoj Marci, myslím, že nad podobnýma řečma už umíš mávnout rukou - ikdyž naštvou a pořádně. Znám to z domu.
OdpovědětVymazatA proto taky ráda chválím - jako máma i jako učitelka, vždycky se najde aspoň něco malinko, co stojí za pochvalu.
Mávám rukou, mávám. Neřeším to. Přecházím to s ledovým klidem. Už jen pár dnů. Jsem ráda, že je babička ještě na světě a Bůh ví, jací my budeme v jejím věku.
VymazatMarcelko, musím se přiznat, že jsem se v první chvíli u Tvého článku s babičkou usmála. V té chvíli jsem si vzpomněla, že tohle všechno mi dělala má tchýně. Než jsem přišla z práce, měla jsem přeskládané kousky v obývací stěně, modré věcičky byly dány s růžovými a prý nemám vkus atd...No nevím, když si klidně do bílých bot vzala černé ponožky,tak by se o vkusu dalo i pouvažovat. Do skříní chodila také, soukromí druhých je pro ni cizí pojem. Děckám prohledávala šuplíky a pokojík. Teď už je jí 85let a naštěstí už není v takové formě jako dřív. I když šmejdění ji nepřešlo, strašně ráda nám nakukuje do ložnice a dělá procházku po domě, kde prý máme zase něco nového.... někdy je to ještě na bednu jak se říká.
OdpovědětVymazatProtože jsem si podobného počínání užila až dost, přeji Ti pevné nervy.
S tím chválením, máš také pravdu, pochvala je potřebná.
Měj se moc krásně!!!
Mací, nic si z toho nedělej. Já vím - snadno se to řekne, ale skutečnost je horší. Ale jsi šikulka šikovná a trpělivá a super!!! Měj co možná nejhezčí den. Pa. Objímám. Tina
OdpovědětVymazatI Tobě krásný den, Tinko. Opatruj se.
VymazatPřeji krásný den,Marcí...pochvalu zasloužíte oba, ty i Jeníček..dlouho jsem tu nebyla a dneska koukám. co ten malý šikula umí nového a co jsi ho dokázala naučit....Spíše mě napadlo, s úsměvem, že jestli by tě neměl pochválit výrobce Mrože a nabídnout ti množstevní slevu a trvale ti zásobovat mrazák Jeníčkovým oblíbeným mlsem:-)))
OdpovědětVymazat...pochválit výrobce Mrože? To není marný nápad. :-) Zrovna dnes jsem koupila další várku, úkoly čekají. :-)
VymazatVidím, že sis to tento ten vyž...a až do dna. Chudinko, nikdo nevidí, že to, co Jeníček umí jsi ho naučila Ty? To je smutné. A chválit - ano, souhlasím, vždycky jsem tvrdila, že když někdo umí nadávat a vyčítat, musí také umět pochválit. Já tedy manžela pochválím každou chvíli, když mám za co, poděkuji, nikdo jiný tady s námi není, bohužel....
OdpovědětVymazatAhoj Marci, držím palečky!! Ať to všechno zvládneš!!
OdpovědětVymazatAlis, děkuju. Člověk vydrží hodně. :-)
OdpovědětVymazat