Zavádím novou rubriku "Z DENÍKU ASPERGERA"....
Nebylo by fér nechat si to pro sebe...
A budeme (prosím) respektovat to, že hlavní "hrdinové" si nepřejí zveřejnit své jméno ani věk.
A závěrem jen malou poznámku:
Pokud máte zkušenosti s AS, buď jako rodič, prarodič, vychovatel, manžel(ka), kamarád... tímto mi můžete mailem zasílat své příběhy, pokud budete chtít. Na mně záleží, zda je schválím k uveřejnění nebo ne.
Děkuji za pochopení.
- "Ano, maminko, zvonil mi BUDÍK." (mobil samozřejmě. Dnešní mládež používá k buzení mobil, néé jak my, staré konzervy, budíka...)
- "Budík?! Copak vstáváš ve 2 hodiny v noci?"
- "Néé, já zase usnu".
- "Jak to myslíš?" ptá se nechápavá matka.
- " No, budím se tak třikrát čtyřikrát za noc a pak zase usnu"...
- "V kolik a PROČ?!" odpoví s čím dál nechápavějším výrazem matka. To dítě si musí myslet, že jsem úplně blbá.
- "Tak v 0:00, pak ve 2:00, ve 3:30 a v 6:30 vstávám..." odpoví Anička.
Matka jen užasle vytřeští oči a čeká, co dalšího z její dcery vypadne.
- " V noci zazvoní budík. Jsem TAK ráda, že nemusím vstávat. Raduju se. Jsem hrozně šťastná, že můžu ještě třeba 2 hodiny spát. Na každej čas mám jinou písničku a podle toho poznám, jestli mám vstávat a nebo ne....
Jsou věci, které asi nemusím chápat, stačí je jen respektovat...
"Žít a nechat žít...."
jé tak nakonec nejsem sama kdo to dělá :) i mě se líbí když v noci zazvoní budík (mobil) a vím, že ho můžu vypnout a spát dál ! :)
OdpovědětVymazatTak tohle by mě nikdy nenapadlo. :-p
VymazatTaké to dělám a AS nejsem:-))
VymazatViz pracovní budík, tedy v kolik vstávám přes týden do práce, to si nechávám i na víkend a přesně, ta radost, otočit se na druhý bok je větší než spát do 10hod. Mája
ja delam to same a zadnou PAS asi nemam :-). K predchozimu clanku bych vam chtela rict, ze to chce trenovat. Taky nemam moc rada kdyz na me necekane (a vlastne i kdyz to cekam, anebo se odemne ceka ze neco chci rict nebo mam treba zkousku, tak to byva katastrofa) nekdo promluvi, taky hned nevim jak reagovat a v tu chvili me prepada uzkost. pak zalezi na tom, kdo ta osoba je- kdyz je to kamaradka, temer ihned se uklidnim, pokud je to treba ucitel, lekar nebo nekdo z koho bych mela mit respekt, trva to dele. my co mame soc. fobii to nemame lehke a verim ze autiste se soc. fobii uz vubec ne. uz jsem to jednou psala, ale jeste jednou- zadna uzkost neroste donekonecna, jen je to krajne neprijemne, kdyz vam busi srdce, mate pocit ze omdlite, ale nic hrozneho, neresitelneho se v normalni, bezne situaci nemuze stat. a mozek to jednou- treninkem- pochopi :-). strach se DA zredukovat- lekama, treninkem a podporou rodiny. uplne odstranit asi ne, ale nic neni idealni :-). takze bych vam doporucovala s jenikem trenovat, treba mu dopredu rict, ze se s nekym potkate (s nekym se muzete domluvit)a prohodite par slov, treba na pul minuty. Ono to pujde, nebojte se. Tedy alespon tak, aby to bylo pro jenicka snesitelne. Mejte se slunickove (i kdyz tady na Morave je zrovna pekne destivo) :-). Misha
OdpovědětVymazatJá taky to tak děláááááám!!!!! Třeba když mám vstávat v šest ráno, tak si ho natočím na 04:00 a jsem ráda, že můžu ještě dvě hoďky chrnět:-))))) I.
OdpovědětVymazatJá tohle znám také :-) Jsem nadšená, když se v noci vzbudím a zjistím, že nemusím vstávat. Nemám sice propracovanou strategii jako Anička z příběhu, ale velmi ochotně si nařizuji budík, když někdo z rodiny musí hodně brzy vstávat - právě proto, že pak ještě můžu spát :-)
OdpovědětVymazatTo by mě nenapadlo. Ale je to super, takhle si najít důvod k radosti. Zamlouvá se mi to.
OdpovědětVymazatNo mě by to taky nikdy nenapadlo a dobrovolně bych to nedělala nikdy. Přijde mi to divný. A co kdybych už pak neusnula?!
VymazatTak to taky dělám, aniž bych měla nějakou poruchu... on je to příjemné, když se mi zdá, že jakoby můžu spát déle. :D (Ovšem já se obvykle budím spíš k ránu, ve dvě v noci zase ne, tak to nepřeháním. :D)
OdpovědětVymazatTo by mě mrsklo! Natahovat si budíka několikrát za noc, přerušovat důležitý spánek a radovat se, že ještě nemusím vstávat, ani omylem bych tohle nedělala. Vstávání mi nedělá problém, jsem denně před pátou vzhůru. :-D
OdpovědětVymazat"To by mě mrsklo!" :-) Ta hláška se mi moc líbí. :-)
VymazatTak toto bych v životě neudělala a úplně zírám, kolik lidiček tento "divný" zvyk praktikuje. :-)) Když večer usnu, tak spím jak špalek, ale mám tak nějak ten budík v hlavě a třeba, když jsem vstávala do práce, měla jsem buzení nařízené jen pro "strýčka příhodu" a budila se pět minut před jeho možným vyzváněním, sama. ;-)
OdpovědětVymazatMám pro tohle pochopení. Budík si sice nenatahuju, bohužel neumím spát v kuse a několikrát za noc se vzbudím. Vždycky mám radost, když vidím, jak dlouho ještě můžu spát.
OdpovědětVymazatKaždý jsme holt jiný. Mně někdy trvá dlouho než usnu, proto bych byl nerad rušen "jen tak", pro nějaký byť radostný pocit, že můžu ještě spát. Lepší je spánek v jednom kuse.
OdpovědětVymazatAle jak jsem psal na začátku, každý jsme holt jiný a nikomu to nevymlouvám.
Jak může někdo usnout NĚKOLIKRÁT za noc? Mě trvá skoro dvě hodiny než vůbec usnu, protože v noci mám z myšlenek splašený vlak. A ráno lezu z postel jak zombie.
OdpovědětVymazatV.
Aha, tak už konečně chápu, že nás Míša budí 5x za noc, aby nám udělal radost :-))).
OdpovědětVymazatMě někdo vzbudit 4x za noc, tak mi to radost vůbec neudělá.
VymazatTo se mi naopak líbí, kdybych nespal jako zařezanej a nic mne hned tak neprobudí. :D
OdpovědětVymazatJá mám tento zvyk také , a musím řici , že je to opravdu hezký pocit vzbudit se a vědět ,že ještě mohu spát .
OdpovědětVymazatPřijde mi tak , že spím déle .
budika/mobil bych si teda dobrovolne nenastavila ale kdyz jsem byla mala a v noci jsem se probudila a zjistila ze jeste muzu treba 2 hodiny spat taky mi to delalo radost. :)
OdpovědětVymazatA zkusila maminka dceri vysvetlit, ze to neni pri spanek dobre? a ze to treba i rusi druhe? Jarka
OdpovědětVymazatSamozřejmě že zkusila...nepomohlo to. "Rituál" je silnější.
Vymazat