Podvečerní chvilka štěstí.
Úderem 18:30 "musím" každý den s Jendou ven.
Udělal si z toho rituál a já jsem ráda, že je aspoň chvíli venku.
I když za plot se odváží málokdy.
Nejraději je za plotem v bezpečí okolí domu.
Včera jsme si s sebou vzali kromě Betynky i kuželky.
Jeníček byl nadšený, úsměv od ucha k uchu.
Běhal sem a tam, házel pravou i levou rukou...
...a poskakoval s kuželkama.
Nejdřív nutil mě, abych kuželky stavěla já, ale nakonec se odhodlal postavit je i on sám.
Skákal přes kuželky a běhal dokola.
Chvíli mi nastavoval krabici, abych míček házela dovnitř.
Radostí a štěstím poskakoval a třepal rukama:-)
Pak přišli dva lidé, posadili se na schody a Jendovo štěstí tím skončilo.
Vydržel pár vteřin a chtěl jít domů.
Tak třeba zase dnes večer...
Je krásné, jak z Jeníčka vyzařuje spokojenost!
OdpovědětVymazatObčas ano - vzácné chvíle. Díky Bohu za ně.
VymazatPřečetl jsem si poslední čtyři články.
OdpovědětVymazat:-)
Vymazat... to je taky nápad sedat si na schody před dům, viď! Každá klidná a spokojená chvilka s Jendou je fajn, držte se Margita
OdpovědětVymazatMargit, na schody jsem si sedla asi podruhé a pěkné z toho bolí pozadí:-P
VymazatAmy to je úžasné, jak dělá Jeníček pokroky, jste hrozně moc šikovní... naposled jsem četla, jak se sotva odvážil ven a už hraje kuželky! Julie
OdpovědětVymazatBezva hra! :-)
OdpovědětVymazatNejkrásnější pohled je stejně na šťastné dítě. :) Pro Tebe to musí být ještě krásnější. Jsem ráda, že se Jeníček zlepšuje.
OdpovědětVymazat