čtvrtek 8. srpna 2013

Přiřaď stejná písmena


Ani o prázdninách nezahálíme.


Jenda je jako kulový blesk, když nemá nějakou řízenou a kontrolovanou činnost.


A pokud nechci, aby zlobil a škodil, pokud chci přežít prázdniny, pak ho musím často zaměstnávat.



Úkoly nemá rád. Dělá je s nechutí a často ho naštvu tak, že si pak ani odměnu nevezme, ale to už je jeho problém, nikoliv můj.


Úkolů mu nedávám moc, nijak ho nepřetěžuji, takže je musí dokončit.






 Ono mu to jen a jen prospěje.




Sice na mě dělá opičárny, ksichtí se, zpočátku dokonce zahazoval kartičky na zem, ale to na mě neplatí...



Zase tolik toho po něm nechci.




16 komentářů:

  1. Jooo, jooo, učit se musí každý, to se nedá nic dělat, i když i mě to někdy pořádně štve a čím je člověk starší, tím to jde hůř :-) Děti by chtěli všechno umět, ale nemuset se nic učit, aspon děti v mém okolí. :-))

    OdpovědětVymazat
  2. U nás to probíhá takto....Matýsku pojď dělat úkoly! a Matěj vždy odpoví " ach jo " ... :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Jsi správně důsledná. A je jasný, že Jeníčkovi se do úkolů nechce, komu by se chtělo? :-) Ale nakonec to udělá, je to kluk šikovný!!

    OdpovědětVymazat
  4. Možná nebudeš se mnou souhlasit, ale třeba mu ty úkoly dáváš až moc jednoduché. Taky mne ve škole nebavily předměty, které jsem znal, nebo věděl a stále je učitel opakoval.

    OdpovědětVymazat
  5. Je dobře, že s Jeníkem trénujete! =)

    OdpovědětVymazat
  6. Máte můj obdiv a Jeníček je šikula , stále se zlepšuje...jen díky vaší trpělivosti a laskavosti

    OdpovědětVymazat
  7. Taky mám doma stávkovače...ale nedá se svítit.
    Tento typ úkolů Járovi vždycky šel, on dost dobře vizuálně vnímá a dělal je automaticky. Prostě kdy je možnost úkol "ožulit", tak to udělá.
    Někde jsem četla, že děti s autismem neumějí podvádět. Náš Jára tedy podvádí při učení neskutečně. Jakmile je nějaká podpora, třeba barevná, zařadí autopilota a úkol udělá zcela bez přemýšlení

    OdpovědětVymazat
  8. Váš blog čtu teprve chvíli a objevila jsem ho náhodou. Nevím proč, ale vždy mě fascinovali případy lidí postižených autismem nebo AS, takže blog dokážu pročítat třeba hodinu. Hrozně se mi líbí jak mapujete celý den třeba. A hrozně moc obdivuji vaší výdrž a schopnost vše vydržet. Přeji vám hodně sil a štěstí do budoucna jak s Eliškou, tak s Jendou. Šárka určitě chápe, že to nemáte jednoduché. Když jsem já byla malá, mamka na mě taky neměla čas a vychovávala mě babička. Není to ten samý případ jako já, ale když dítě dospěje do mého věku (18+), pak už má dost rozumu na to, aby pochopilo, že když chtěla své dítě šatit a dát mu co jíst, musela chodit do práce. Tady je to stejné. Vy hold máte na starosti toto a ještě výchovu dvou autíků.
    Ještě jednou přeji hodně štěstí a pevné nervy. V budoucnu se vaše snaha určitě odrazí pozitivně. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Deniso, děkuju. I já doufám, že Šárka jednou pochopí. Kéž by.

      Vymazat
  9. Ahoj Amelie Marcelko, tvoj blog citam pravidelne, nemam este deti a ani nepoznam osobne ziadneho autistu, no aj tak si vzdy rada precitam o Jenickovych pokrokoch. Celu tu dobu ma zaujima jedna vec, je to asi celkom osobna otazka, ale velmi by ma zaujimalo ako ta tvoj manzel "zbalil"? Ako si sa zamilovala do niekoho s AS? Ak ti robi problem o tom rozpravat tak kludne ignoruj tento komentar, prajem ti vela stastia a sily! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevadí mi o tom mluvit. Můj otec mi něco vyčetl, provedl...(už si to nepamatuju) a já jsem natruc odpověděla na inzerát v Annonci, kterou měl můj otec před sebou...První inzerát podle abecedy...jak jednoduché. Mladá, hloupá, naivní?

      Vymazat
    2. Kruci, jak málo stačí, aby se život odebral úplně jiným směrem.

      Vymazat
  10. To jsem na tom stejně jako Jenda, taky nemám rád úkoly, a už vůbec ne pracovní. Ale odměnu, tu si zase vezmu rád. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Odměnu? A bez úkolů? Neexistuje:-P Nejdřív práce, potom zábava:-)

      Vymazat
  11. Je dobré, že jsi důsledná, a vidíš, pěkně seřazuje písmenka k sobě a bez chyby, poznává, které je které. Troška "tvrdosti" musí být, koneckonců, které dítě jde dobrovolně do školy a s chutí se učí, žejo, a přitom bez vzdělání bychom byli úplně v háji.
    Navíc se Jeníček trochu zaměstná, naučí se, že jsou věci, které se prostě musí udělat. Pomaloučku, polehoučku, zvládáš to moc dobře.

    OdpovědětVymazat

Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...