Tehdy jsem vyřešila záhadu s koupáním. Lépe řečeno - s tím nervy drásajícím křikem.
Už nejednou jsem psala, že tohle je jediná doba, kdy mám chvilku pro sebe.
Byl to takový malý rituál. Manžel Jendu 2x týdně koupal.
Jezdí domů pozdě a tohle byl jediný čas, který měli pro sebe.
Do velké vany Jenda nechce, koupe se stále v malé vaničce.
Vždycky jsem je nechávala samotné.
Nechtěla jsem, aby si manžel myslel, že je kontroluji.... zvládne přece vykoupat své dítě.
Jen jsem ho upozornila, že Jenda nechce pěnu ve vodě, že nesnáší doteky a nechce vodu (šampón) v očích.
Řekla jsem mu, JAK to dělám já, ale to pro něj není důležité. Nebude přece poslouchat ženu....
A Jenda vždy hystericky ječel, jen jsme se o koupání zmínili.
Dlouho mi to vrtalo hlavou. Myslela jsem, že se bojí VODY a zjistila jsem, že se bojí svého otce.
Až ten den mi to došlo.
Nějak jsem se ke koupání nachomýtla a byla jsem v šoku.
Pěna ve vaničce....první chyba.... Já koupu Jendu v čisté vodě.
Druhá chyba : DOTEKY - Jenda je nesnáší a drhnutí žínkou mu určitě není příjemné.
Několikrát jsem se to manželovi snažila vysvětlit, ale pro něj oplachování čistou vodou není mytí.
Nepoužívám žínku, jen Jeníčka oplachuji hrnečkem s vodou.....
Třetí chyba: voda se šampónem v očích, v ústech, všude.....
Když jsem to viděla, pochopila jsem.
Nechat se koupat od někoho, koho nemám rád, kdo mi dá pěnu do vany, když to nemám rád, kdo mne drhne žínkou, když mne bolí každý dotek.....
A to poslední - šampón v očích, v ústech....
Mě takhle někdo "týrat", tak hystericky a zoufale ječím taky....
Od té doby koupu Jendu já.
Nemá to rád, neužívá si to. Vidím to na něm....
Ale přežije to bez jediné slzy....
Všechno mu doslova řeknu, opakuji stále tatáž slova, říkám jednoduché pokyny, kterým rozumí....
Nemá šampón ve vodě, oplachuji ho vodou z plastového hrnečku.
Když mu oplachuji vlásky, tak mu hlavu zakloním a na očích si drží ručník.... Ví, že v očích a v pusince nebude mít ani kapku vody.
Za odměnu si pak ve vaně stříká vodní pistolkou.....
Kdykoliv se tatínek zmíní o tom, že by ho vykoupal, tak Jenda utíká za mnou:
"Maminko, vykoupej mě, plosíííím"....
I zuby stihneme vyčistit v KLIDU.
Jenda není hloupý. Nepotřebuje čistit zuby násilím (jako na fotkách). :-(
Stačí mu to vysvětlit, říct mu, co se bude dít a ještě lépe... KDY se to bude dít....říct mu "ČASOVÝ ÚDAJ".
Nechápe pojmy jako "potom, později, za chvíli", potřebuje přesný čas....
Třeba:
"Jeníčku, až bude 19:20, vyčistíš si zuby".....a on si hlídá čas a zuby si v klidu vyčistí.
Dřív jsme měli procesuální schémata, podle kterých jsem to Jendu učila...KROK PO KROKU....teď už to zvládne bez obrázku - jen se slovním pokynem.... "vyplivni si, umyj si ruce, utři se"... ap.
Při čištění zubů mu 2x říkám básničku....
Čistím zoubky řízy - řízy,
ať jsou bílé jako břízy.
Vpravo, vlevo, vpředu, vzadu,
horní a pak dolní řadu.
Ať jsou bílé jako sníh,
ať má každý radost z nich!
Od té doby je koupání a čištění zubů na mně...
...všechno je na mně....
Zmizelo těch 10 minut 2x za týden, které jsem měla pro sebe.
ALE to nevadí. Za Jendův klid a pohodu to stojí.
Už tak je jeho život plný strachu a stresu a já mu žádný další přidělávat nechci.
MILUJI HO.
Všechny své děti.
Ani "zdravé dítě" nemá rádo šampon všude a pěnu a oplachování ze sprchy. Mám tři a každá to zvládala jinak. Dodnes se u nás vypráví historka jak jsem "týrala" nejstarší (22). Když se měly mít vlásky tak řvala dopředu - hlavičků nééé.
OdpovědětVymazatNechápu tvého muže, teda po čtení blogu vlastně vím, že to s ním je těžké. Hodně sil.
Pripomina mi to naseho syna. Choval se pri koupani, vlastne ani ne tak koupani jako spis pri myti vlasku velmi podobne jako Jenicek a dodnes musim byt velmi opatrna a okamzite mu podat rucnik,kdyz se mu nepatrne mydla dostane do oci, bylo to o nervy a podobne tomu bylo i se strihanim nehtu. Manzel mi obcas musel pomoct a ztracel nervy. Trochu bych se chtela zastat Vaseho manzela, oni chlapi obecne nejsou tak trpelivi a empaticti myslim, ze muj by to asi taky nedelal jinak nebo by to vynervovane vzdal. Ono na druhou stranu, kdyz vim, ze ma narocnou praci, cely den se musi zlobit jak se zamestnanci, tak se zakazniky, v praci je casto i 12 hodin denne a vic, tak jsem to chapala.Mozna by se dala najit jina mene narocna cinnost, kterou by ti dva mohi delat spolu.
OdpovědětVymazatHana
Ano, i stříhání nehtů je horor. Manželovi nic nevyčítám. Naopak, 16 let se snažím o pochopení. :-p Moc toho spolu dělat, Hanko, nemohou, Jenda se ho strašně bojí.
OdpovědětVymazatMarcí,
OdpovědětVymazattuhle básničku jsem říkala svým dětem také :-)
Manželovi asi některé věci prostě nevysvětlíš !
Jeho škoda, už ztratil tvou lásku a postupně ztrácí i tu od dětí .
Ty musíš mít nad hlavou doslova svatozář !
Moc děkuji za tvoje komentáře u mě na blogu a přeji co možná nejvíce klidné Vánoce !
Amelie, z tvych poslednich clanku dycha tolik beznadeje. Je mi to tak lito. Jestli muzu nejak pomoct, tak se ozvi. Preji ti velmi mnoho sil, at to ustojis. Katerina
OdpovědětVymazatIlono, svatozář nemám, kdybych ji měla, zůstala bych s ním. Ale já už nemůžu.
OdpovědětVymazatOno koupání a zejména umívání vlásků je tak nějak všeobecně přijímáno ne s radostí. A když se pak provádí necitlivě, tak je to opravdu týrání. Náš syn taky dlouho musel mít zakloněnou hlavu. Ani nevím, kdy jsme to zrušili, kdy mu voda v obličeji přestala vadit. Jen si pamatuji, že jsem jednou měl při koupeli návštěvu a paní říkala synovi: "Vidíš, tátovi taky teče voda do tváře a nebrečí z toho." :)
OdpovědětVymazatMoje sestra, sice autismem "netrpí" ale v těch fotkách koupaní jsem jí absolutně viděla. Jsou jí 4 roky, vodu nesnáší, a mytí hlavy je horor. Jinak držím palce, všechno bude jednou fájn.
OdpovědětVymazatAmeli přeju hodně sil.Držte se.
OdpovědětVymazatAmelie,mám pocit,velmi smutný ,ty už prostě nemůžeš....co Ti mám napsat,když nevím jak pomoci,zázraky neumím......Jak tady píše Katka.Napiš, snad se Ti nějak uleví Daja.
OdpovědětVymazatJe to jak z hororu,je my vás čtyř moc líto.Ale nikdo nemá tu moc to změnit,jen ty-sama.
OdpovědětVymazatAmélko, to je tak krásná básnička! Škoda, že jsem ji dřív neznala. S dovolením si ji uložím.
OdpovědětVymazatA jinak no comment. Jsem dospělá a stejně nesnáším vodu v očích...nedivím se Jeníčkovi, že se nechce koupat :-(
Hodně síly tobě posílám ♥♥♥
evice
Ach Amelie - tohle mi rve srdce ... Je mi to TAK líto !!! Je dobře, že Jeníčka nyní koupeš ty, dětský pláč je něco šíleného, tak strašně smutného, že je vždy dobře, když můžeme mít možnost naše dítě od něj ubránit...
OdpovědětVymazatPřeji moře a celý oceán síly ♥
Jak píšeš, že nemáš chvilku volnou - to je strašné, ach moc bych ti přála, aby ti někdo mohl pomoci...
Má slova to nezmění, ale velmi si tě vážím, musíš být úžasná ♥
Ilon, tak to je ..zabránit pláči, pokud to jde... Nejde o to, že se mu to nelíbí. Většině dětí se mytí hlavy a stříhání nehtů nelíbí, ale JDE TO dělat citlivě a s láskou. Děkuju.
OdpovědětVymazatMilá Amélka.
OdpovědětVymazatAni neviem čo presne napísať... Tvoj blog - život sledujem už dlhšie, no nikdy som sa neodhodlala na komentár. Ale teraz je to iné. Viem, že Ti nepomôžu moje slová, že výrazne neovplyvnia Tvoj ťažký osud, no chcem Ti povedať, že niekde na svete je človek, ktorý na Teba myslí a praje Ti do života len to najlepšie. Život je ťažký, najmä ten tvoj, preto Ti chcem zaželať VEĽA, VEĽA sily, energie, pohody a najmä šťastia. Snáď sa všetko aspoň trošku, trošičku zlepší a Tebe sa začne konečne dariť.
Máš môj obdiv, si skvelou matkou!
Nech máš krásne Vianoce a skvelý vstup do Nového roka.
Dúfam, že sa na Teba konečne usmeje slnko.
Budem sa za Teba a Tvoju rodinku modliť ... ♥
Naty, děkuji za krásná slova i za modlitbu. Krásné vánoce i Tobě.
OdpovědětVymazatAmélko, fotky zoufalého Jeníka při koupání mi vehnaly slzy do očí:-(. Chůdě maličký, musel u toho necitlivýho přístupu moc a zbytečně trpět. Taky souhlasím s přístupem - i u zdravých dětí s netrápenou psýchou - že pokud to jde, vyvarovat se čemukoli, co vede k pláči, příp. tyhle činnosti omezit na nezbytné minimum...rve mi srdce i třeba když jsme u našich, dělám něco, co nemůžu přerušit, Filípek začne plakat a jen slyším - od mamky nebo babičky - však ať se trochu vyřve, jen ho nech...a nevezmou jej, nepochovají...tenhle přístup prostě nechápu, nepochopím a asi ani nechci. Zrovna dnes má Fifušek za sebou náročný den, byl děsně nešťastný (nevím proč), tak jsme se celý den s M. střídali a byl víceméně neustále v náručí, kdy byl nešťastný aspoň o trochu méně, než sám v postýlce...Držím ti moc palce, ať u vás těch situací s křikem je čím dál méně a ať se najde nějaký způsob, jak bys mohla mít aspoň chviličku času sama pro sebe i bez Jeníčkova "týrání" a bez křiku. Moc by sis to zasloužila
OdpovědětVymazatMarcelko dlouhou dobu tady přemýšlím co Ti napsat k tomuto příspěvku, věšinou pokud se zmiňuješ o svém manželovi a jeho chování k Jeníkovi mé reakce bývají nepublikovatelné a tak je tomu i dnes a tak krotím emoce.. Je smutné, když matka musí ochraňovat své dítě ještě k tomu nemocné i před chováním vlastního otce, ale neudělala bych nic jiného.. Hrozně se mi ulevilo , když jsem ke si konci příspěvku přečetla , že jsi Jeníka začala koupat sama i přesto že jsi přišla o svých 2 krát 10 minut. Mojí Terezce jsou tři roky a hlavu si myje jen tak že s ní vlezu do sprchy já a opatrně , aby jí nenateklo do očíček jí vlásky umyju.. Co teprve musel cítit Jeník , když koukám na ty fotky..
OdpovědětVymazatMoc bych tobě i dětem přála ten správný klid , lásku , pokoj a porozumění, teď před Vánoci... i když s tvých řádků vyzařuje smutek.. Jsi skvělá máma a Jeník za tu dobu co sleduji Váš blog dělá neskutečné pokroky ...vydrž určitě bude líp.. ♥ Dita
Marci,není co k tomuto příspěvku dodat,vše bylo řečeno,bylo mě do breku,ještě,že tu ten chlap nebyl po ruce..Nedivím,se jak jseš smutná,jseš bezva mamina a ON by si tebe měl moc,moc vážit..vydrž děvče,snad jednou bude lépe.Miluš
OdpovědětVymazatMiluš, rozesmála jsi mě... prý ještě že není po ruce. :-) Díky.
OdpovědětVymazatNo Marci já jsem mrňous ale pěkně vzteklá,kolikrát stačí blbě kouknout a jdou si všici svojí cestou.A ty smích potřebuješ děvče zlatý a dík za návštěvu u mě.pa
OdpovědětVymazatMarcelko, šíleně dlouho se mi Tvé stránky načítají a já netuším proč :(
OdpovědětVymazatChci, abys věděla, že na Tebe moc myslím, a jsem s Tebou i tehdy, když zrovna nepíšu! ♥
Pěkný den, Prdelko. *pusa*
Ani jsem nemusela číst tvůj komentář k fotkám a bylo mi jasné, že při tomto mytí vlásků, musí být křik a slzičky. Já bych řvala taky jako tur. Nemám ráda pěnu v očích, nose, ba ani v uších. Dobře, že jsi vzala mytí do svých rukou, myslím, že tu chvilku, kterou jsi dřív měla pro sebe, sis při křiku Jeníčka, stejně neužívala. A třeba by jste po čase mohli pomaloučku přizvat tatínka, jako asistenta. Je velká škoda, že si ti dva nerozumí. :-)
OdpovědětVymazatFotky Jeníčka mi připomenuly naše vnučky. Pokud se mohou samy ráchat ve vaně jsou v pohodě. Jsou malé a koupou se spolu a vzájemně si pomáhají a myjí se žínkou. Ale když se jim myje hlava, trpí stejně, jako Jenda. A to dcera kupuje šampon, který nepálí. Holky řvou tak, že je štěstí, že bydlí v rodinném domku. Být to v paneláku, tak by určitě sousedé volali sociálku, že je někdo týrá.
OdpovědětVymazatVe tvém případě, jak jsem pochopila, nejde ani tak o to nepříjemné koupání, jako spíš o to, že se Jenda táty bojí. A to je moc smutné.
Drž se.
Amel básničku používám uplně stejnou ,tu na zoubky :) a k tvému maželovi se zdržím komentáře.U nás se koupe tak,že se malíka nedotýkám vubec,napustím vanu(pěnu muže) a tím končím,žádné doteky,žádné mytí(ale musím na svojí obranu říct ,že po dvou hodinách je fakt špína z malíka odlouhovaná :D a vlasy máme krátké a myjem je navlhčeným ručníkem
OdpovědětVymazatKdyž jsem přinesla jednoh našeho syna domů z porodnice, museli jsme také najít rituál, aby se smířil s každodením koupáním. Jenom potvrzuji, vše je o lidech. Vydrž, vydrž pro děti. Posílám Ti, bohužel jen moje pozitivní myšlenky, ale občas i malé dobré slovíčko pomůže.
OdpovědětVymazatAhoj Marci.Zkouším napsat komentář odsud.To co píšeš je neskutečné.Moje mladá má doteď s koupáním a vodou v očích problémy.A to je v e třetí třídě a mají plavání.Ale voda v očích je věčný boj.Takže přeji Ti pevné nervy a napsala jsem Ti dva mailíky.A ani nevím,jestli Ti došly.Hela
OdpovědětVymazatJe to škoda, že si ten tvůj manžel nedá říct. Nebo si myslíš, že to dělá schválně, aby trestal i tebe, protože ví, jak tě bolí, když je Jeníček nešťastný? To nechápu.
OdpovědětVymazatDoufám, že se Vás moje slova nedotknou, ale musím to napsat... Nechápu, jak se někdo kdo má syna s autismem a měl by dokonale znát jeho návyky, potřeby, vědět jak se chovat, protože tahle nemoc je nesmírně složitá, nechápu jak se někdo kdo má takové dítě může chovat jako Váš muž a napadají mě slova jako totální buran... Omlouvám se, ale... Nemůžu to nenapsat.
OdpovědětVymazatVictorie, já se vůbec nezlobím, proč taky. Vždyť si to 16 let myslím taky a pořád jsem doufala, že bude líp. Už nedoufám. Už se snažím jen přežít. Děkuji za upřímnost.
OdpovědětVymazatJežurko, asi to nedělá schválně (SNAD), asi to nechápe. Asi se nad tím vůbec nezamýšlí. Neumí se vcítit do druhého, neposlouchá názory své ženy. Nechápu, jak může být někdo tak necitelný, neempatický, sobecký.
OdpovědětVymazatTo mě šokuje, že mu musíte i čistit zuby. Sám by se to někdy nenaučil? Ta básnička je na to dobrá..
OdpovědětVymazatNevím co je šokujícího na čištění zubů dítěti ? Mám zdravé čtyřleté a čistím mu je taky -protože to jeho šmrdlání kartáčkem je úplně na nic :-)
OdpovědětVymazatAť už je o rok a půl víc. Pro vás tři holky a Jeníčka bude líp.
OdpovědětVymazatJe vidět, že jsi maminka v tom pravém slova smyslu a tak jak má být se vším všudy. Jsem si jistá, že tě má strašně rád. A později ti to řekne.
OdpovědětVymazatBásnička je to skvělá, Jenda to pak může brát jako hru.
Ahojky, myslím, že to Jéňa zvádá, ale docela dobře. Ono všechno je o zvyku. Myslím, že si navykne a bude to i pro něj přijatelné. Všechno zvládne. Jen občas asi bude mít nějaký ten problém. Jste šikovný jak to zvládáte :-)
OdpovědětVymazat