Písmenkové puzzle

Dnes vám ukážu fotky z 26.10. 2011

To jsem ještě polehávala.
Po prodělaných zákrocích mě noha neposlouchala a já jsem většinu času trávila hrou s Jeníčkem v ložnici....

Néé že by mě teď noha poslouchala.
Tedy - ona funguje......téměř tak, jak má, ale za cenu 10-11 tablet na bolest denně.

Snažila jsem se to snížit na 9, pak 8 a půl a byla to hrůza. Potom jsem myslela jen na bolesti, pajdala jsem a na děti jsem neměla sílu.

V pátek jsem byla u neurologa a ten řekl:
"NETRPĚT!!!"
Brát raději víc léků, ale hlavně netrpět.

Potěšil mě. Já jsem se snažila být statečná a chtěla jsem počet léků nadále snižovat, ale zjistila jsem, že to nejde.

Zpočátku jsem brala 14 tablet denně, při 10 tabletkách to na mně nikdo nepozná..
Vypadám zdravě.
Nikdo neví, že mi něco je.
Všichni mě chválí, jak jsem se z toho dostala, jak v pohodě vypadám....
Co je uvnitř, to nikdo nevidí.
Bolest není vidět.
To, že se dopuju 10-11 silnými léky, to taky není vidět.
Ani ty nežádoucí účinky, které mě deptají... zánět močových cest, časté močení, bolesti zad, bolesti za krkem, rozmazané vidění, změny nálady, deprese aj.... Nesmím řídit, nesmím odvézt Jendu do školky, do APLY.
Už půl roku Jeníček nebyl ve školce, půl roku nebyl v APLE na nácvicích sociálního chování ani pracovat na strukturovaných úkolech.
Srpnová nemoc obrátila naruby život můj i mých dětí. A já zatím nevím, JAK z toho ven.
Můj syn ztratil půl roku, kdy není mezi dětmi a Bůh ví, jak dlouho to ještě bude trvat...
.....měsíc? Dva? Rok?

Většina odborníků tvrdí, že teď je ta nejvhodnější doba, kdy se dítě s autismem má začlenit do společnosti.
Říkají,  že Jenda MUSÍ chodit do školky každý den...
Jen už mi neřeknou, JAK to mám udělat....
Nejsem schopná ho tam odvézt ani jednou za půl roku.
Chvilkama mě z těch odborníků chytají deprese.

Jediná paní z PPP z Kolína stojí při mě. Je milá, hodná, klidná, vyslechne mě a když řekla, že to dělám dobře, spadl mi kámen ze srdce.
Ona ví, že ve své situaci, kdy je manželství v rozkladu a já na 10 tabletkách od bolesti, víc udělat nemůžu....
Snažím se Jendu rozvíjet, od rána do noci si hrajeme, pracujeme, čteme, povídáme, učíme se sociální situace z knih, s plyšákama, z obrázků....
SNAD dělám maximum pro jeho rozvoj, i když DOMA.


To množství léků mě mrzí...občas mě napadne, jak velká hromádka to je za měsíc..a kolik už celkem za ty 4 měsíce... :-(
Raději nepočítat.
Vím, že bez léků to nezvládnu. Nejsem schopná ubrat jednu tabletku, natož se zbavit 10.

Doporučení neurologa je tedy nadále zůstat při 10 tabletkách a obrátit se na ordinaci bolesti o radu.
Jenže do ordinace bolesti je to 80 km a odvoz žádný, takže i to mě zatím odrazuje od toho, abych tam zavolala.

To jsem odbočila.

Tady jsem Jendovi podstrčila puzzle s písmenky.
Písmena miluje, čte je v knihách, na značkách,  v katalogu, kdekoliv....
Myslela jsem, že se mu bude líbit....

Ale puzzle ho nebavilo.

Dělal, že spí. :-)

....zpočátku se odmítal na obrázky dívat....

 ....nebo se otáčel na druhou stranu.

Občas se mi povedlo ho nalákat na nějaký obrázek...
...třeba tady....

J...jako ježek....
"Jůů, ten má kráááásnej čumáčeeeek"....
.....a Jenda na chvilku zpozorněl....

"Tam má čumáček, ANO, Ty jsi tááák šikovnej...."

A pak zase nic.
Chvilku jsem to zkoušela....

...a když jsem zjistila, že to nejde, zase jsem puzzle schovala do skříně....

...zkusíme to zase za pár měsíců...
Nic nám neuteče....

Doufám, že jste prožili klidný čtvrtý adventní víkend....

Proč mně to nepřipadá, že je 5 dní před vánoci?
 Proč mi letos chybí ta pravá, vánoční nálada?
Proč se moje tělo zdráhá hrát spokojenou a šťastnou rodinu?
NE. To  nejsou otázky, na které byste měli odpovídat, to jsou jen výkřiky mého bolavého srdce.