čtvrtek 20. září 2012

A život v nemocnici plyne dál...

Další článek Zdenky:

Nesnáším lži, přetvářku, sobce, pomluvy, pokrytce, závist, nepoctivost a jiné negativní vlastnosti. Celý život mám na jednu věc štěstí. A to, že mám kolem sebe úžasné lidi, kteří tyto vlastnosti skoro nemají. Píšu skoro, protože nikdo není neomylný. Od mala se obklopuji jen fajn lidmi. A do teď se mi daří od sebe špatné lidi odrážet. A mezi ty dobré považuji i sestřičky, o kterých se dnes v článku zmiňuji.


Dnes jsem opravdu moc unavená. Ale zároveň jsem na sebe celkem i hrdá. Když jsem psala minule, měla jsem za sebou opravdu náročný den, na který bych raději zapomněla. Od toho dne už je to zase na stejné koleji. Ani svému nepříteli bych nepřála mít neustálé bolesti, jako mám já. Bolesti, které nejsou nijak příjemné a ze kterých by asi jiní zešíleli, ale já je musím zvládat. Během dne ty bolesti dosáhnou hranice, kdy už ani já nezvládám a musím zvonit na sestřičky. Je mi podána doplňující infuze a je mi zase trochu lépe.

Sestřičky....jak jsem psala, jsou mezi nimi moji strážní andělé, moje kamarádky, ale taky sestry, které by potřebovaly od těch prvně jmenovaných proškolit. Není totiž nic horšího, než cítit, že ten kdo se o Vás stará, to dělá s negativními myšlenkami a pocity. Naštěstí je tu takových málo. Zrovna dnes tu opět sloužila sestřička "Andělka". A díky ní jsem dnešní den opět zvládla.  V sobotu totiž, jak jsem psala, mi museli vytáhnout centrální kanylu. Takže mi museli napíchnout žílu na ruce. Jenže já už mám tyhle žíly slabé a nic nevydrží, takže od soboty mě museli napichovat víckrát. A já měla strach, aby to nedopadlo tak, že mě nebudou mít kam píchnout, a tak jsem se včera večer domluvila s lékařem, že mi dnes zavedou kanylu novou. A tak jsem byla od té chvíle vynervovaná.
Ráno,když jsem viděla, že tu je můj strážný anděl, věděla jsem, že vše zvládnu. I se strachem, ale zvládnu. Nebudu Vám lhát, to zavádění kanyly mě bolelo, ukápla jsem i slzičky. Ale přesto jsem na sebe hrdá. Sama jsem si o ní řekla a zvládla jsem to! Sestřičko, můj strážný anděli,děkuji Ti za vše!!! Jen škoda, že dnes měla strašně moc práce a nezbyl čas na chvilku u mě. Ale nejsem tu jediná, to je pochopitelné!!!

Dnes většina lékařů odjela na nějaký kongres revmatologů či co. Takže proběhla větší vizita už dnes. Prakticky jsem se nic nového nedozvěděla. Prostě se dál pátrá, zkoumá, zkouší....
Zítra mě už podle plánu nic nečeká.Tedy myslím vyšetření.
Jinak sem nastupuje ta moje mamka. Těším se. Tedy je to špatné, že si musí jít lehnout do nemocnice, ale bude mě moc kdykoliv navštívit a jen přejde přes chodbu. Doufám, že od zítřka mi začnou klesat ty teploty co neustále mám a všem říkám, že je to psychikou. A pokud je tomu opravdu tak, tak mi začnou máminou společností klesat. Navíc se těším na to, že přijde do práce sestřička, která mi dokáže spravit náladu a zpříjemnit den svojí přítomností. Na sestřičku, která mi byla od začátku sympatická a která se stala mou kamarádkou i přesto,že když jsme se viděly poprvé, neřekla bych,  že by mě za kamarádku brala.
Myslím, že až si ta dotyčná přečte tyto řádky, tak se tu pozná. Takže i Tobě děkuji!!!



Jak jsem psala na začátku, jsem moc unavená. Chtěla bych se pořádně vyspat, ale opět mi to vůbec nejde. Chvílemi mi nejde vůbec přemýšlet. Cítím se prostě úplně vyčerpaně, na pokraji sil. Stačily by mi aspoň dvě hodiny nerušeného spánku. Momentálně se upínám na zítřejší noc, kdy slouží noční sestřička "Andělka", které se poslední dobou daří mě uspat ;) Bohužel vždy jen na pár minut, protože mě vždy někdo nebo něco probudí. Ale to bylo přes den.

Stále doufám a věřím, že se jednoho dne vše zlomí a zase bude jen líp a líp. A snad to bude co nejdřív. Napadlo mě, že aspoň jednu dost dobrou zprávu pro Vás mám. Pokud se na to budu cítit a bude dobré počasí, může mě vzít na chvíli návštěva ven na vozíku. Už jsem byla. Nezvládám to moc dlouho, rychle mě to unaví, ale je to úžasné. Bohužel těch návštěv, které by mě vzaly ven a dní, kdy se na to cítím, je málo. Ale bude líp.
BUDE A MUSÍ!!!

V neděli mi na TN.cz  vyšel další článek. Jak se dalo očekávat, měl své pozitivní, ale i negativní ohlasy. Naštěstí těch pozitivních byla většina. Spousta lidí mi posílá dopisy, pohlednice. Někteří dokonce přiloží nějaký dáreček.....za vše samozřejmě moc děkuji.

Co se týče těch negativních ohlasů...Myslím že ty lidi nejsou moc normální, protože to co tam vypisují normální není. Jestli mě chtějí nějak rozhodit, mají smůlu. Naopak je mi jich líto.
Já se z té nemoci nakonec nějak dostanu, ale oni ze své debility ne.... Pohledy od Vás jsou jako pohlazení po duši a nějaký negativní komentář mě přece nemůže porazit!!!
A tak i přesto že trpím, hledám na všem něco krásné. A proto Všem za vše díky....

PS: A jako už po milionté. Pro ty z Vás, kdo by mi chtěli ještě poslat pohled, přikládám adresu. Moc mi tím pomáháte, takže ještě jednou díky.
Adresa sem do nemocnice je Fakultní nemocnice, budova č.10 - oddělení E, Sokolská 581, Hradec Králové 500 05. A připsat tam, že je to pro mě, tedy Zdenka Minaříková.

Čtěte víc: http://zdenkaminarikova.blog.sme.sk/clanok.asp?cl=308542&bk=72462#ixzz26x7aqmBf

3 komentáře:

  1. To je až k neuvěření, že se najdou takoví lidé, kteří si řeší své problémy i na nemocných. Komentují tak všude, i tady na blogu.cz bohužel.

    OdpovědětVymazat
  2. "Já se z té nemoci nakonec nějak dostanu, ale oni ze své debility ne...." cha, chá! Jo, to je přesně a dobře řečeno.
    "A tak i přesto že trpím, hledám na všem něco krásné." Já nevím, na utrpení bych asi nenašla nic krásného. Říká se, jak to člověka posílí, ale fakt nevím, nevím... To Vaše trápení je už nějak přes míru, na tom se už nic dobrého najít nedá, jen vydržet. Myslím na Vás, drobné denní trable jsou jak dým, když vzpomenu na ty Vaše.

    OdpovědětVymazat
  3. To je tak těžký příběh,pevně věřím,že pomáhá podpora,pro duši,protože jak jinak mladé slečně vyjádřit sounáležitost,s tím,ať se uzdraví.Doktoři nejsou všemocní,je moc dobře,že sestřičky,na které někdy dopadá tlak největší,jsou hodné a obětavé,tak to chodí.Zdravotnictví svědčí o celkové úrovni a vyspělosti společnosti a státu a osobně si myslím,že se tedy vracíme kamsi zpět,do ...nevím,kam,divné,že se omezuje péče a nikdo neřeší beztrestnost těch,co zpronevěřily prostředky,co zákonitě chybí.Mám kartu IZIP,od začátku,na ní ani řádku,vychází najevo,že celé to byl tunel,na který si několim málo osob vyinkasovalo řádově miliardy.Je jasné,že se ty ztráty musí někde odrazit.No nic,odbíhám.Zdence přeji úlevu a úzdravu a radost,ze života.

    OdpovědětVymazat

Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...