úterý 25. září 2012

Jendovi se nechce šít




Jeníček dostal dáreček až z daleké Austrálie.


Nehýřil nadšením.


Nechtěl hledat rozdíly ani počítat vyobrazené věci.



Nechtělo se mu ani šít....


Házel po mě provázkem....



Rozčiloval se...


...křičel...



...ale úkol je úkol...


"Chceš na iPad?"


"Tak PRACUJ."



Nakonec se nám to společnými silami povedlo, ale toho křiku.





A těch scén...


...že ho bolí noha....


...a ruka....ap.


Ale sotva dostal jako odměnu za splněnou "práci" bonbónek a iPad, tak rázem na pláč zapomněl...

21 komentářů:

  1. Ach jo, připadá mi, že s tebou pěkně "cvičí"..... Co by dělal, kdyby na iPad nešel, protože se u úkolu vzteká?

    Takhle občas vyvádí i můj zdravý syn, když chce na počítač a já po něm chci, aby splnil nejdříve povinnosti. Ale to ví, že pak žádný PC nebude. Ona závislost na této moderní technice vzniká velmi rychle, pozor na to a je jedno, jestli jde o člověka zdravého nebo ne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Autisté často nemají potřebu "něco" dělat, nemají potřebu dělat druhým radost...ani plnit úkoly. iPad je velkým lákadlem a dobrou motivací, jsem za něj ráda.

      Vymazat
  2. Každé dítě řve, protože dobře ví, že tím jde mámě na nervy. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. KAŽDÉ určitě ne. ŠÁRKA TOHLE NEDĚLALA. Jenda neřve protože by mi chtěl lézt na nervy, ale protože nechce být vyrušován ze svého světa, od svých rituálů....

      Vymazat
    2. Ja mam podozrenie u svojho mladsieho syna ze ide o rev a krik schvalne a pekne tym vydiera. Ked sme na ulici a spravim nieco co nechce tak zacne kricat ako lodna truba, ludia sa zastavuju a nadavaju mi jak ho mucim. Ked sme boli pre Matiska v skolke tak to spravil len raz, ucitelky na to nereagovali a uz to nikdy neopakoval. Na ulici ked pani povedala "jejda" co bola asi najdecentnejsia ponamka, tak som jej vysvetlila ze mu je iba zatazko cakat kym zaplatim, tak povedala ze jej syn robil to iste, tiez hned prestal. Jazykovo a socialne je velmi zdatny a som si ista ze vie co sa okolo deje, len si chce vynutit co chce. Matisek naopak pekne caka.
      Zuzana

      Vymazat
    3. Jej, az tera som si vsimla jak ma dudankov ovesanych ceckami :-)

      Vymazat
    4. Zuzko, hezké, ne? To si ozdobil sám. Mě by to nenapadlo.

      Vymazat
  3. Amélko, už dlouho Ti sem chci napsat nějaký svůj příspěveček, abych Tě uklidnila nebo snad potěšila, že je to podobné i jinde. A to mám dceru zdravou, když nebudu počítat ADHD (porucha vnímání a pozornosti, hyperaktivita, dyslexie, dysortografie, hypokalkulické obtíže). Každý úkol do školy je peklo pro mě i pro ni. Snad jen naučit se básničku je pro ni hračka. Jednou si to přečte a už to umí. Ale naučit se zpaměti třeba násobilku se jí nedaří už druhým rokem.
    Jak píšeš - každé dítě je jiné. O synovi jsme ani nevěděli, že školou prošel a teď už bude maturovat. S dcerou si to protrpíme od A do Z. Pláč, vztekání, pak se urazí, trucuje,... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak to je. Mám tři děti, každé je jiné. Eliška měla ADHD, Jenda taky, takže vím, jak je to s těmito dětmi těžké. I s Eliškou to byl (je) každodenní boj. Držím palce.

      Vymazat
  4. Štěpa má momentálně fázi, kdy ho úkoly baví, i ve školce maká bez odměny. Jenže je zas uječenější a kvůli každý kravině letí vřískat do předsíně. Normálně jdu a ptám se copak a on chce potulit a buďto ho to uklidní nebo ne.Ale předevčírem jsem ho vydusila. Už toho bylo moc. Nechala jsem ho tam ječet a jčet a ječet. A najednou ztichl, přišel, usmíval se a pohodička. Je to potvora, to moje děťátko :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenda není tulivý, takže pomazlení nehrozí. Často se chodí vztekat do ložnice, jenže on nemá tu záklopku - "tak a teď dost a jdu si zase hrát". Když se dostane do afektu, neví kdy přestat. Zpočátku vydržel i čtyři hodiny. Lepší je afektu předcházet, zkusit něčím zabavit, odvést pozornost ap., protože když se afekt prohloubí, tak není k utišení.

      Vymazat
  5. Vůbec se mu nedivím, šití není příliš zábavná činnost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naopak, Jendu šití vždycky bavilo. Třeba zde: http://auticekjenicek.blogspot.cz/2011/04/radost-za-par-korun.html

      Vymazat
  6. Milá Amélie, můj synek starý jako Jenda nemá ani jednu z jendových diagnoz, ale když včera přijela paní flétnová učitelka a on měl jít hrát svou notu H a notu A, choval se právě jako Jenda :D
    A není to vzácný jev - on je velký suverén a frajer, rád si rozhoduje sám a aktuálně naráží na mantinely zleva zprava a bojuje. Aktuálně často jíst stejné jídlo s námi ve stejnou dobu, vymodlenou gymnastiku chce vzdát - nechce poslouchat trenéra a "nudí se tam", nástup do školky pro něj byl šok - nemůže si tam dělat, co chce.
    Myslím, že jediné řešení je nepovolit a naučit ho, že jsou situace, kdy si rozhodujeme a jsou situace, kdy ne.
    Tak mne jen napadá, jestli ten jeníkův vzdor nemůže být autismem zesílený vývojový rys, charakteristický spíš pro kluky - moje starší dcera to nedělala, ty vaše asi taky ne. Sestřini synové ovšem ano a v celkem podobném věku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale ano, Eliška to dělala. Má ADHD a byla podobného ražení jako Jenda.

      Vymazat
  7. Pavlovi bych chtěla napsat, že moje "zdravé" děti nejčastěji řvou, když se cítí v úzkých a neví kudy kam. Jasně, řev mi jde na nervy a ony to vědí - však se taky snažím víc jejich situaci řešit, když řvou.

    Myslím, že u Jeníka to bude podobné; jen úzkost, strach a podobné pocity zažívá zřejmě mnohem častěji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, často je to jen úzkost, strach, že to nezvládnu, to má i Eliška. Nechce začít a vzteká se, ale když už začne, tak je to v pohodě. Jen překonat a přečkat tu první fázi.

      Vymazat
  8. Já to posuzoval podle zkušeností, když jsem prodávám poblíž dětského kolotoče. Matky nechají děti jednou svézt, stojí to taky nějaké peníze, a dítě většinou vyžaduje druhou, třetí... jízdu a tak řve. Někdy matka podlehne. Ale často vidím, že když nepodlehne a táhne ho násilím pryč a dítě už po pár krocích ví, že si to nevyřve, tak rázem zmlkne a je v poměrné pohodě.
    Je to samozřejmě "zdravé" dítě a u Jeníka to může být opravdu jiné.

    OdpovědětVymazat
  9. Už jsem se chtěla Jeníčka zastat, že šití není pro kluky, ale ono to tak úplné šití není, spíš to bude o trpělivosti a jemné práci pro prstíky. Tentokrát to bylo trochu "mučení", ale jako vždy jste úkol společně zvládli a Jeníček se zase přesvědčil, že když maminka zadá úkol, musí se splnit. A bonbónek a iPad, dá na chvilku nepřijemné práce, rychle zapomenout.

    OdpovědětVymazat
  10. Až se z toho šití roznemohl :-) Prostě se mu zrovna nechtělo, ale nakonec to zvádl a dokonce se i uzdravil! :-)

    OdpovědětVymazat
  11. no jo no nové století

    OdpovědětVymazat

Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...