Občas je potřeba, aby pohlídala tchýně.
Marně ji 14 let prosím, aby si KDYKOLIV přišla pro děti, aby KDYKOLIV zavolala nebo napsala sms-ku....
Je v důchodě a bydlí nedaleko.
Když byly holky malé, kolikrát jsem ji prosila, aby si je k sobě vzala na víkend nebo na týden o prázdninách. NIKDY mi nevyhověla.
Jak by se mi ulevilo, kdyby Jendu vzala třeba dvakrát týdně na hodinu ven.
Prý děti patří k matce.
Tak se tím řídím a už o hlídání nežebrám.
Přesto se stane, že někdy hlídat "musí".
Třeba když mám rehabilitace a můj brácha nemá čas....
Nebo někdy v neděli, když jedeme na návštěvu do nemocnice ap.
Jenda dělá scény, kope do hraček, do křesla, hází vším možným, pere se s námi....
...a opakuje své echolálie...
Bojí se babičky, ale ještě více tchána.
Říká, aby na něho děda NIKDY nemluvil, že ho nemá rád.
A tak za pomoci "mírného násilí" dáváme Jendu na kočár.
Chce vědět přesný čas návratu.... a ten se "musí" dodržet....
Nezájem babiček bolí hodně... o to víc, když jde o dítě, které není úplně zdravé... Je to hrůza, když víš, že je pro Jeníčka tahle "babi" v podstatě cizí člověk. A jaký stres to pro něj musí být, když s ní má být... Tak hodně sil, Amelko :)
OdpovědětVymazatTo tvrdenie ze deti patria k matke poznam, tiez od tchyne.
OdpovědětVymazatTo znám... Když jsem říkala tchýni, ať kdykoliv přijde, nezašla nikdy. Ale když jsem jí řekla přímo čas a den, přišla. Přece jen to není vlastní mamka a třeba se nutit nechce. Má mamka přijde kdykoliv. Opravdu je to rozdíl. Horší je, když to tak dělá vlastní máma a to ty naštěstí nemáš:-)K.
OdpovědětVymazatNevim co na tohle rict- dite samozrejme patri k rodicum, ale to prece neznamena ze se od nej rodic nesmi hnout ani na krok a ze jim nikdo nemuze pomoct s hlidanim :-(. Tvoji tchyni vubec nerozumim, babicky jsou obvykle na sva vnoucata neskutecne hrde, vsude se s nimi chlubi a kdo jiny je rozmazluje vice nez prave ony? Nevim, kdo umi vypravet lepe nez babicky a na co lidi vzpominaji radeji nez na prazdniny u prarodicu. Aspon tak je to u me a snad vicemene u vsech co znam. Uz mam bohuzel jenom jednu babicku, ale casto vzpominam na druhou a taky na dedu (druheho jsem bohuzel nemela moznost poznat) :-(. Jendovi se nedivim ze tam nechce, taky bych nechtela nekam, kde bych se musela vnucovat a kde o me sami dobrovolne nestoji :-(. Misa J.
OdpovědětVymazatJe vidět, že i malý autista dobře vycítí, kdo ho má rád víc a kdo méně, event. vůbec ne. Já se mu nedivím.
OdpovědětVymazatMoje matka nepohlídala kluka nikdy! A to byl oproti Jeníkovi bezproblémový... Ani když byl v kočárku, se s ním nikdy nešla projít. Chodila k nám, to ano, ale aby se bavila se mnou... Takže k ní nikdy nevytvořil pravý "babičkovský" vztah a teď je sama...
OdpovědětVymazatTchýně se právě diví, PROČ k nim holky nechodí... ALE když o ten vztah nepečovali doteď, tak už to asi nepůjde. V nejbližší době určitě ne.
VymazatBude to asi ježibaba v jeho představách. :D
OdpovědětVymazatMarcí, stejně je to nespravedlivé...některé babičky jako by ani babičkami nebyly:-(. A třeba M. maminka by byla babička naprosto dokonalá, hlídací a přesto s námi už 12let není:-(. pro tebe i pro Jeníka to musí být strašně těžký, místo aby ho babička s dědečkem obohacovali, tak se jich bojí a nechce k nim...
OdpovědětVymazatPřesně tak. Můj táta by byl skvělej děda a už 15 LET NENÍ MEZI ŽIVÝMI. TCHÁNOVI JSOU VNOUČATA PUTNA.
VymazatMoje máma taky říkala, co sis narobila, o to se starej..ale u tebe by měla mít trošku pochopení, už když sama měla syna s AS.I když jak vidím Jendu...jestli je takový i u babičky...:-D chudák babička a Jenda určo cítí, že nechtějí hlídat. je určitě vnímavější. Nemáš to lehké
OdpovědětVymazatJá myslím, že tam je hodnější, protože se mu tchýně může na 100 procent věnovat a když je zaměstnaný a když ho NIKDO neruší, tak je v pohodě. Tady je manžel, holky pořád něco chtějí, musím uklízet, vařit... a sám se zabavit neumí...
VymazatJak jako NADROBILA? To je, jako bych staré mámě řekla: Co chceš, abych se o tebe starala - je to snad tvoje stáří, ne moje!
VymazatUfff, tohle mě fakt nadzvedlo :-)
A opravdu to bez tchýně nejde? Moje viděla čtyřletého vnuka jedenkrát. Psychicky se člověku myslím uleví, když ví, že od takového člověku vůbec, ale vůbec nic nechce a kdybych měla "nutit" děti... Ano, jsme na vše sami a bylo by fajn třeba o prázdninách dát děti na týden k babičce a vydechnout od rodičovských povinností, ale zatím přežíváme... S tím, že okrádá děti o zážitky s prarodiči je těžké se smířit, ale beru to tak, že okrádá hlavně sama sebe.
OdpovědětVymazatSamozřejmě že to JDE a asi i od října půjde. JEN jsem "pořád" měla pocit, že i babička s dědou by si ho měli užít...
VymazatJe to škoda, když se babička ke svým vnoučatům nemá.
OdpovědětVymazatJá měla díky babičkám krásné (nejen:) dětsví!
Já se na vnoučata těším už dnes a oni je nechtějí...
VymazatTaky tomu nepřátelství nerozumím. A hlavně si prarodiče neuvědomují, že vás jednou budou potřebovat. A budou čekat, že ještě vy naklušete jim pomoct. Zloba dělá v rodině hrozné věci. Nedalo se tohle rozpoznat už před svatbou? Ale kdo kouká po rodičích, že jo. Asi se blbě ptám.
OdpovědětVymazatPřed svatbou? Byla jsem mladé 18 tileté, hloupé "telátko", které o životě vůbec nic neví.
VymazatNedalo, Ja som mala prve dieta ked som mala 33 rokov a poznali sme sa 3roky a dopadlo to este horsie.
VymazatTo nie je len vekom.
Nechci se zastávat vaší tchýně, ale jen mně napadlo, jestli ona si taky takhle "neužívala" se svým synem, vaším manželem...moje tchýně mi při prvním dítě vzkázala do prodnice, ať s ničím nepočítám, že oni vnuky nevedou...nerozuměla jsem ani za mák, až časem, když mi vyprávěla, jak byla na 5 dětí vpodstatě sama, mezitím několik potratů, dokázala jsem pochopit, že moje vnoučata nebudou náplní jejího života. Taky je nikdy nehlídala, na návštěvu přijela jednou za rok (vzdálenost našich bydlišť 7 km) a to proto, že neměli TV a ona chtěla vidět Velkou pardubickou... ale myslím, že na ni děti vzpomínají v dobrém
OdpovědětVymazatJá jsem šťastná babička 5 vnoučat a šesté přibude v únoru a strašně se těším...
Držím palce vám i Jeníkovi, oba máte můj obdiv :-)
zdraví Jarka
hallo A
OdpovědětVymazatno prece je mozna ta babicka taky autista, anebo ma autisticke rysy, existuje vsechno v mezistinech. tohle tema je mym celozivotnim doprovodem. pochazim z autisticke rodiny, i kdyz kazdy muj rodic byl jinak postizen. asi se k sobe docela hodili, nebot nikdo jiny by to s nima nevydrzel. tohle tema me naplnuje od puberty, ale veci jsem pochopila, az kdyz se mi narodil chlapec AS-exemplar.
mam maminku (nyni 86 let), nadherny autisticky kousek.
vsechny deti jsou pro ni hažarti, nedokaze se s nima zabyvat, ani zadny vztahy budovat. tam kde maji "normalni lidi" city, tam ma dosazen strach. zacne narikat, ze se boji, ze se diteti neco stane a milion obav a hororu a komplikaci, takze to clovek po ni nikdy nechtel.
dodnes nas (3 dcery) pronasleduje svyma neustalyma strachama o nas i nadalku. strach je pro ni = laska.
pecovat o deti znamena: navarit a aby byly ciste se postarat. tady byvala velmi pracovita. promluvit s ni neslo a nejde: vsechno pochopi uplne jinak, nez je mineno a rada take vsechno vyklada dal v uplne jine podobe. je to takovy bozi tvor. ale zloba v tom neni vubec.
proste asi vase tchyne nehlida, nebot na to nestaci. nebo si predstavte svoji dceru s AS za 30let, ze se ma starat o dite. asi je to neco podobneho.
"ja asi vylitnu z kuze"
maminka na to: "no to bude na tebe pohled, bez kuze"
podravuje
S