Včera mi přišel mail.
Není důležité od koho. Nezáleží na jménech.
Je od jedné maminky, která má dítě s Aspergerovým syndromem, podobně jako já.
Napsala toho mnohem víc, ale tohle přesně vystihlo to, jak se občas cítím i já.
A s jejím dovolením tento úryvek vkládám na blog:
.....Mám pocit, že zatímco zdravé malé dítě se svým nadšeným pohledem na svět dokáže z obyčejných věcí jako je třeba nakupování udělat úžasně zábavné dobrodružství, pro autíka je každá maličkost problém, každá normální povinnost hotovou tragédií a i krásné a příjemné věci jako je třeba procházka v přírodě dokáže svým negativismem proměnit v zážitek, který není příjemný pro nikoho a nikdo ho netouží opakovat.
Ach jo, tak tu tak sedím a čekám a vnitřně se chvěju, co se zase tomu mému "chudáčkovi" ve škole tak hrozného stane, že mu to otráví celý den.
Nebo to aspoň přenese na mě a sdělí mi, že je to všechno moje vina....
Bohuzel to presne vystihuje i jak jsem se jako dite citila ja. :/ Kazda malickost pro me byla problem a kazda normalni povinnost tragedie...
OdpovědětVymazatVím, Katy, často se tak cítí Jenda i Eliška.
VymazatTo,že dítě sdělí matce,že je to její vina,je spíše námět na terapii a zkoumání rodinného prostředí,než že by to vystihovalo autistické poruchy.Mnoho rodičů dokáže působit na své potomky,tak,že vychová neurotiky,ač si to nemusí nikdy uvědomit.A samozřejmě nemusí primárně jít o vrozenou vadu.Zamýšlím se nad přenosem,vztahů mezi dospělými,to dítě velmi vnímá a samozřejmě,že se identifikuje s rodiči,v průběhu svého vývoje,zrcadlí.Chci tím říct,že dítě,např.v 8 letech neprojikuje vinu,z vlastních pohnutek,má to naučené,od rodičů,převzaté.paradox,když se tomu sami rodiče diví.Tolik k dopisu.O to je situace těžší,pokud má dítě skutečně nějaký problém,je třeba s ním zacházet a vnímat jeho potřeby individuálně,ne ho,jak je někdy zvykem,cpát do role,kterou si rodiče představují,to bývá příčinou mnohých dalších potíží.Je jasné,že co názor,to odlišnost.Já si myslím toto.
OdpovědětVymazatVím, kočičko, že my se málokdy shodneme. Nemám pocit, že pokud dítě s AS v pubertě řekne matce, že "to" je její vina, že by to byl primárně důvod na terapii a zkoumání rodinného prostředí. Dokonce to v tomto věku bývá normální i u "zdravých" dětí, natož u dětí trpících autismem.
VymazatIndividuálně, s citem a s láskou přistupuji ke svým dětem já, stejně tak pisatelka "dopisu", nejen k těm s autismem, ke každému dítěti.
To, že dítě (zvláště hendikepované) dává matce něco za vinu, považuji za úplně normální - vždyť má možnost stále sledovat, jak matka něco vyrábí či zařizuje, a zákonitě si myslí, že matka je původcem všeho a také za všechno může(třeba i za to, že vlak nepřijel včas - má zkušenost z dceřina dětství).Jarmila
VymazatTak nevím, "kočička" má s dětmi s AS zkušenosti? Myslím, že Ty už bys je mohla vyučovat!
OdpovědětVymazatDělám už delší dobu,asi tak 2 roky přednášky o autismu,nijak velké a přeodborněné,jen takové obyčejné,složené z faktů i konkrétních situací a příkladů,podvědomí o autismu je a docela alespon v některých věcech těch základních i slušné.Ted jsem se stala vyučujícím vyučujících,ve škole je učím Alexe,proto aby ho poznali co nejlépe a rozuměli mu a on jim.Je to velice těžká práce a rozhodně bych se jí nechtěla živit profesionálně,nedokážu si totiž představit,že bych toto měla vyučovat každý den do konce svého života,to raději přenechám jiným a budu vyučovat svou ratolest ve spolupráci se školou a odborníky,kteří mu dokázali a ještě dokáží hodně pomoct.
OdpovědětVymazatApropo kočičko--učím se každý den já sama a to hlavně a nejvíc,neučím se odbornosti a neštudýruju moudra,prostě mě učí život den ode dne a není pravda,že by někdo měl studovat naše vztahy v rodině,věř že jsou velmi dobře prostudované už dávno a kvalifikované jako naprosto vynikající,to že autista prostě ulítne neznamená,že na sebe doma všichni svalují vinu a je to pro něj běžný standart,nehledě k tomu,že AS mají tendence přenášet svůj vlastní neúspěch na jiné,Alex toto bohužel nedělá,proč bohužel? protože je tak příšerně pedantský a puntičkářský hlavně k sobě,že ho to ničí---je to extrém proti extrému.