Jenda má ADHD = poruchu pozornosti s hyperaktivitou. Jako kdyby dětský autismus, těžká porucha chování, obsedantně kompulzivní porucha či vývojová dysfázie nestačily.
A tak skáče...a skáče...a skáče...
Marně mu říkám, že gauč není trampolína.
Chvíli neposedí ... a podle toho ty fotky vypadají.
Ale neřešme prosím kvalitu.
Dívejme se, jak spontánně dovede autista vyjadřovat radost.
Když u nás byly ve 3 letech Jendy dvě ženy z APLY na diagnostice, ptaly se, zda Jenda projevuje RADOST.
Tehdy jsem řekla, že NE.
Ječel celé dny, ale radost neprojevoval.
A teď?
Né že by to bylo často a někdy (mnohokrát) to není ani přiměřeně situaci (maminka se praští, maminku něco bolí, holkám něco spadne a rozbije se to, maminka se pořeže a teče jí krev...), ale radost projeví.
Když se vyřádí, tak si sedne na na půl minuty na gauč...
..a mazlí se se svým oblíbeným dudlíkem.
Přejíždí si s ním po obličeji... a zblízka ho pozoruje.
Dívá se u toho na pohádku a je šťastný.
Kéž bysme i my mohli říct, že jsme šťastní.
Jendovi k tomu stačí plyšový lilek.
A nám?
Copak udělá radost vám?
Umíte ji projevit tak spontánně jako Jenda?
Pozná vaše okolí, že vám udělalo radost?
Milá Amélko, fotky s létajícími vlásky jsou krásné. Vím, že tu nejde o to, jestli jsou fotky pěkné nebo ne. Přesto jsem se u nich usmívala, i když při čtení textu mně bylo úzko. Na jedné fotce je vidět, jak Jeník zase vyrostl. Držím palce, ať se daří, HanaL.
OdpovědětVymazatPamätám si na jedny Vianoce, ked som dostala vysnívanu hru...tiež som takto vyskakovala snád aj pol hodinu od radostí : ).....krásne...pekný den prajem Anička
OdpovědětVymazatjj. jak Jenda skáče je hezké.moje starší(je stará jako tvoje Eliška) nikdy nevýskala ..radost už jako malinká projevovala jen úsměvem od ucha k uchu. a te´d minulý týden jsem ji koupila růžové saténové šatečky.koukala na sebe-a ten "úsměv", mluvil za vše :)
OdpovědětVymazatRadostné a šťastné fotky :-)
OdpovědětVymazatU tebe je to celoživotní boj a je vidět, že Jeník dělá velké pokroky. Tvoje péče a láska sklízí úspěchy a zcela jistě jednou přijde doba, že ti Jeníček řekne, jak strašně tě má rád. :)
OdpovědětVymazatMarcelko,vidím jak Jeník roste jako z vody.Fotečky s vlajícími vlásky se docela povedly,Tu trampolínu si umí Jeník nahradit.Vím,že Ti není do smíchu,ale držím palečky,aby bylo lépe.Miluš
OdpovědětVymazatMám dojem,že někdy jsou období,kdy se projevuje cokoli,jen ne radost,je fajn,že Jenda je spokojený,smutné,že radost projevuje,když někomu ubližuje,no,ostatně,není na tom světě sám,kdo to dělá,on je dítě s diagnozou,mnozí jiní to dělají zcela vědomě a ještě se u toho tváří,jak spasitelé všehomíra.A proto je vnitřní radost důležitá,já jsem spontánní bytost,co radost projevuje,jen jí je méně,poslední dobou,asi,že jsem si všimla,že život není až takk růžový,jak jsem se domnívala a že pohnutky mnohých,no škoda mluvit.Na sedačce jsme skákaly jako děti také.Tak ať je lépe,tomu pomáhá se radovat,i když to jde ztuha,krásný den.
OdpovědětVymazatAhoj Marci,Klárka má taky ADHD a taky skáče.Musim říct,že hodně,gauče v pokojíku už skučí,jenže na nové nejsou finance a hlavně by za pár měsíců bylo zase po nich.Pak to prostřídá točením kolem své osy a je spokojená.Když má radost,tak píská,jenom tak jemně,né jako když se vzteká,to vzburcuje celej barák.Ahoj Jana
OdpovědětVymazatKdyž se nad tím zamyslím, asi na mě úplně není vidět, když mi něco radost udělá..
OdpovědětVymazatA to mi udělají radost i maličkosti.
Maličkosti především.
Zdravím Marcelko, no je pravda , že s přibývajícím věkem člověk projevuje tu radost čím dál tím míň...na projevování radosti jsou děti super...i když s Jeníčkem je to asi těžší a jeho projevy jsou trochu jiné, přesto je skvělé , že je má tak trpělivou mámu, přeji krásné dny!
OdpovědětVymazatA to víš, že na mě mé okolí pozná, když mám z něčeho radost i když tak pěkně, jako Janíček, už ji ve svém věku projevovat neumím. :-)))
OdpovědětVymazatPěkné akční fotky. Jeník se parádně vyřádil :-). Skákání u nás také vede, akorát jsme občas samá boule :-). Další oblíbené je zahrabávání táty do polštářů a peřin (má děsnou srandu, že se nemůžu vyhrabat). Jo jo, to jsou ty lepší okamžiky, kéž by jich bylo co nejvíc.
OdpovědětVymazatNevím, jak to Jenda dělá, ale boule ani úrazy nemívá...díky Bohu. Asi má věrného anděla strážného.
VymazatAhoj - nie je ten problém (ADHD) len nejaká ďalšia lekárska diagnóza? Viem, že aj my by sme ako malí skákali po gauči, ale raz sme za to dostali vynadané a po ďalšom aj po zadku a nejak sme pochopili, že to nie. Ako deti sme aj mali veľa energie - jeden môj kamoš (bez nejakej diagnostikovanej poruchy) tak chcel, nech rýchlo zastavíme auto, ktorým sme sa viezli. My sme si mysleli, že mu je zle - ale on len vybehol z auta a asi 15minút behal po poli ako indián, pri tom vydával rôzne pokriky a potom kľudne nasadol do auta (ako keby sa nič nedialo) s tým, že môžeme pokračovať :D.
OdpovědětVymazatAno, skákání po gauči dělají snad všechny děti, pokud nejsou ležící. Ale ADHD je oficiální diagnóza a Jenda splňuje všechna kritéria. Není to jen o skákání po gauči:-)
VymazatSnažím se radovat z maličkostí a co nejčastěji. Když si nejsem jistá, že okolí poznalo, že mám radost, klidně to řeknu - těší mne, že mají radost, že já mám radost. I sama ráda dávám radost druhým - pěkným slovem, drobnůstkou, úsměvem, pochvalou, pohlazením.....Snažím se zvládnou to velké u mění - radovat se z maličkostí. I tvůj blog navštěvuji ráda a jsem potěšena, že mi pomáhá poznávat jiné obzory - hodně jsem se u tebe naučila:-)
OdpovědětVymazatI já se snažím dělat radost druhým - pěkným slovem, drobnůstkou, úsměvem, pochvalou, pohlazením, objetím..... Ale někdy mám pocit, že mnoho lidí tohle necení. Mnozí touží po mamonu, po penězích, po hmotných statcích ap., ale stačí vyměnit lidi okolo sebe a svět najednou zkrásní.
VymazatHezky jsi to napsala - ale někdy se však podaří i částečně změnit lidi okolo sebe......
VymazatTeď jsem pročítala předchozí komentáře a vzpomněla jsem si - když jsem byla malá, měla babička takový starý pérový otoman - pamětníci vědí, co myslím - na něm se tak hezky skákalo:-) a naše děti skákaly na lamelové posteli - kdybych nenašla prasklé lamely, tak to asi nevím dodnes.
OdpovědětVymazat