Kočičku máme doma šestý den.
Eliška říkala, že kočička je holka, že to povídal dědeček kamarádky, od které jsme kotě brali.
Asi po dvou dnech jsem svým laickým pohledem mrkla.... zda nemáme doma "zajíce v pytli".
A ejhle... podle mě to byl kocourek.
A tak jsem Elišku 4 dny nenápadně připravovala na to, CO KDYBY to nebyla holčička, ale kluk.
Autisté nemají rádi změny a tohle byla změna jako hrom.
Eliška si na tu myšlenku zvykla a naznala, že KDYBY to náhodou byl kluk, tak to bude Matýsek (podle již zmiňované pohádky Jája a Matýsek).
Včera večer jsme dojeli poprvé s kočičkou k veterináři a mé tušení se naplnilo.
Máme doma KOCOURA.
Eliška to vzala v pohodě.
Vlastně má kocour štěstí, že přišel domů jako maskovaná kočička, protože já mám v poslední době averzi na chlapy a kocoura bych odmítla.
A tak Jája prodělala změnu pohlaví a ani ji to nebolelo.
Nadále zůstává umazleným, hravým kotětem, které holky milují a kterému v noci brečím do kožichu.
Nějak se ten stres projevit musí.
A kotě je nejlepší antidepresivum.
Mnohé matky, které mají doma autistu, berou antidepresiva.
Ale já mám víc....mám nedomazlené kotě a víru v Boha.
Nikdy jsem antidepresiva nebrala a doufám, že se k nim nikdy nedopracuji.
Matýsek mi určitě každý večer pomůže shodit ze sebe tu notnou dávku stresu, která na mě přes den nasedá...
To máte pravdu, že kočka nebo kocour je účinný lék na splíny (antidepresivum). Mám syna s nízkofunkčním autismem a máme kocoura, 3-letého ragdolla a mají se rádi. Jen bych vám doporučovala ho po půl roce věku nechat vykastrovat, protože tou dobou začínají kocouři značkovat a to není příjemné. Kastrovaní kocouři se nemají tendence toulat,jsou klidnější a přítulnější k lidem (a někdy mají větší chuť k jídlu).
OdpovědětVymazatPřeji vám všem hodně pohody a klidu.
EvaP.
Pročpak máš hrůzu z antidepresiv? Spoustě lidí to zachraňuje bytí a nemusí plakat do ničího kožíšku ;)
OdpovědětVymazatJá jsem NEŘEKLA, že mám hrůzu z antidepresiv.
VymazatNaopak: psala jsem, že mi stačí víra v Boha a kočičí mazlíček. Nepotřebuji antidepresiva. Až (POKUD) je budu někdy potřebovat, tak se bránit nebudu. Ale věřím, že s vírou v Boha zvládnu všechno i bez nich:-P
To Ti závidím, já jsem na takovou víru přílišný skeptik ;)
VymazatJa hrouzu z antidepresiv mam, a som rada ze ich zatial nepotrebujem,, aj ked mam niekedy momenty ze mam pocit ze som sa k ich potrebe priblizila, ale potom to nastastie prejde.
VymazatInak je skvele ze to Eli tak dobre zvladla. Mathisko sa smial, ked som mu ukazala ze ten kocurik je asi tiez Matisek.
Zuzana
Ale to je stejnej přístup jako mít hrůzu z léků dejme tomu na srdeční arytmii...když něco ohrožuje život a jeho kvalitu, je dobře, že ty léky existují, protože v opačném případě hrozí zhroucení a nefungování, to je jedno, zda fyzické či psychické. Znám poměrně dost lidí AD pobírající a jsou rádi, že mohou žít jakž takž normálně. Ono totiž když člověk ráno nemá sílu vstát z postele, tak to pak třeba ani jinak nejde.
VymazatAmy, však bereš léky kvůli té proběhlé trombóze a bolestem po ní, žejo, to máš to samý...bez nich by to prostě nešlo...
Přesně tak - bez léků na štítnou žlázu a léků na bolesti nervů v noze by to nešlo, ale bez AD to jde zatím v pohodě:-P
VymazatNoo, to přece nevadí, tak je z krásný holky krásnej kluk:))
OdpovědětVymazatHlavně dávejte pozor, jakmile přijde do puberty - kastrovat. Jinak vám bude smrdět celý byt:) Prostě to tak mají "nastavené", že jakmile jsou v pubertě, značkují, ale to už jste určitě zjistily :)
Ano, zjistily:-)
VymazatDoufám, že to zvládneš a antidepresiva nikdy potřebovat nebudeš, že Matýsek bude dostatečnou oporou :) Drž se.
OdpovědětVymazatPixie, děkuju. Věřím, že ano (a ani nemá žádné nežádoucí účinky).
VymazatDobrý den,moc děkuji za návštěvy u mě na blogu a za komentíky!
OdpovědětVymazatZdravím Pavlína
Kočičí holka nebo kluk - to je jedno, hlavně že je a že přináší radost a má své místo v nové rodině:-) a že se rychle zabydlel:-) budu se těšit na další zprávy. Nevíš, co je se Zdenkou? Na svém blogu neměla do víkendu novou zprávu, ale dnes jsem se nestihla podívat. Zuzana
OdpovědětVymazatNa FB měla včera krásné fotky svých pejsků, tak snad je v pohodě.
VymazatTak to je možné, ne FB nechodím, jenom sleduji její blog na sme.sk a tam nic nového nebylo:-) Díky za zprávičku. ahoj Zuzana
VymazatTo jste zjistily jeste brzo,my to u kralika zjistily az po sesti letech, ze je to kluk, kdyz musel nucene na operaci (a to jsem se jeste nejdrive ujistovala u veterinare a i on tvrdil ze je to holka) :-P. Aspon ze u psa to neni problem poznat hned:-). Misa J.
OdpovědětVymazatNejsem odbornik pres kocky, ale s tou kastraci bych se radsi jeste poradila - teta ma kocoura, nechali ho vykastrovat a od te doby ma problemy s mocovym ustrojim, se zanetama a minimalne jednou uz mel namale. Doktor jim pry potvrdil, ze to muze souviset a oni kdyby se rozhodovali znova, uz by ho kastrovat nenechali. Misa J.
OdpovědětVymazatTo iste sa svojho casu stalo aj nam :) Tiez odporucam kastrovat a dovtedy zelam pevne nervy :)))
OdpovědětVymazatJája, nebo Matýsek, pořád je to to krásné koťátko s heboučkým kožíškem. ;-) A že je víra a rozmluva s Bohem výborné antidepresivum je vyzkoušené, dokud toto funguje, není potřebat mořit žaludek další chemií.
OdpovědětVymazatTak to děkuji za zasmání,já to tušila,že lidé mají vůbec nejasné povědomí o primárních sexuálních znacích :-).Nevím,jak u lidí,ale u koček to mám potvrzené.Ještě,že měla Eliška v záloze jména pro obě pohlaví.Kluk,nebo holka,je to jedno,kočičky jsou nejlepší bytosti na světě.Citlivé,vnímavé a lék na mnoho bolesti.My lidé jim máme co vracet a jsme dlužní,jen za to,že jsme přežili tmářský středověk,kdy jsme se zapomněli mýt a málem nás sežral mor a myši.Lidé to zapomněli.To je perfektní,že máte takové překvápko,doufám,že kočičí kožíšek slzy utiší.Aspoň některé.Kocourek se kastruje po dosažení plné pohlavní zralosti,což je doba,od půl roku,do roka,to Vám veterinář poradí,v každém případě volit kvalitní anestezii a clonu antibiotiky,je to malý příplatek,ale je to pro zdraví důležité.Kocourek se netoulá,nesmrdí a tak se eliminuje úraz,úmrtí a přenos nemocí.Mnoho lidem to nedochází a žijí,jak v tom středověku,v necitlivosti vůči okolí,jo,k sobě citliví jsou.Jo,puberta,ta jak nastane,ještě,že holky neznačkují,no o klucích víme své,to se asi generačně nezměnilo :-).Do puberty má Matýsek ještě moře času a co se týče antidepresiv,je na zvážení,nakolik je organismus ve stresu,snad stabilizují emoce a pak může člověk mít odstup a řešit,někdy,v těžkém emočním vypětí,záleží na zvážení,co mají utlumit,často se něco jen hlásí o řešení,co když to chce být vyslyšeno??Není spoleh na Boha útěk od vlastní odpovědnosti,za sebe?já taky věřím,v Buddhu Avolokitešvaru.I když zrovna asi přichází doba,kdy budeme Boha potřebovat všichni.Přeji nejlépe klid a srovnání si duše a také ať jste zdrávi.
OdpovědětVymazatÚtěk od odpovědnosti to není ani v nejmenším. Naopak. Myslím si, že jsem velmi zodpovědný člověk:-P
VymazatJe to rozkošný kocourek a je dobře , že na tebe působí trochu jako antidepresivum a je to tvůj přítel .
OdpovědětVymazatJe moc dobře , že i Eliška tuto ženu přívitala dobře ...
Kočička nebo kocourek. Hlavně, že je to mazel a kamarád.Všechno bude dobré. Pa. Tina
OdpovědětVymazatNám se něco podobného taky letos stalo. Zemřel nám kocourek, krásný bílomoureček, moc jsem ho milovala. Neuplynul ani týden a měli jsme doma celého mouratého kocourka, dali nám ho pro útěchu příbuzní. Jenže pak jsem měla nucenou dovolenou, bylo málo práce, tak jsem toho tvorečka mohla podrobněji zkoumat, a ona kočička! A já jsem tolik chtěla zase kocourka. Tak máme dvě kočičky, ještě Mourečkovu maminku.
OdpovědětVymazatJsi statečná a takové koťátko - to je dobré antidepresivum, ne?
OdpovědětVymazatMoc obdivuju:)
OdpovědětVymazatZnám to, kdy se vypovídám a vybrečím huňatému kocourkovi...
To bude mazleníčka, vlastně máte štěstí, že máte kocourka, protože ti jsou mnohem mazlivější a přítulnější než kočičky :P. Jen jsem viděla tu 2. fotku, hned mi došlo, že to bude sameček :D. Ale v tom případě asi bude chtít chodit ven a až to na něj příjde, bude chtít samičku a očůrávat koberce... na to pomůže kastrace a jakmile bude vykastrovaný, bude se ještě víc mazlit :).
OdpovědětVymazatOno je to vlastně fuk - kočička, nebo kocourek - kotě je nádherné. A podle fotek vypadá na velkého mazla. To je dobře. My máme také kocoura, je mu už čtrnáct let a přinesli jsme si ho domů, když mu bylo šest týdnů. Byla to taková legrační kulička, co měla strach i z koberce, ale postupem času se z něj stal důstojný pán. S tou kastrací bych počkala, až úplně dozraje - je to určitě vhodné, protože jinak se ti může stát, že bude kocourek nepříjemně značkovat a taky mrouskat (hlavně v noci). Náš kastrovaný není, ale občas se mi stalo (hlavně je to v době, kdy se děje nějaká velká změna, nebo má kocour stres), že se mi někde vyčural. Ale stává se to minimálně, takže už ho kastrací trápit nebudu.
OdpovědětVymazatTaky měl problém s ucpáním močových cest a veterinář nám říkal, že to bývá hlavně u kastrátů horší - je třeba si dávat pozor na to, co mu dáváš papat. Některá (levná) krmiva totiž nebývají vhodná a způsobují pak vznik močových kamínků.
Kocourek je super antidepresivum, když se k tobě přitulí a ty můžeš zabořit tvář do jeho hebkého kožíšku, to je pak úleva. Je fajn, že se svou situaci snažíš zvládat bez prášků, vydrž, pokud to půjde. Já sama jsem se užívání antidepresiv nevyhnula, před rokem a půl můj brácha spáchal sebevraždu a dost to se mnou zamávalo, nemohla jsem spát a pořád brečela, i v práci to se mnou bylo k ničemu, tak jsem se nakonec nechala přesvědčit a beru je. Jenže to vypadá, že se jich už nezbavím. Protože když si náhodou zapomenu vzít tabletku, tak se mi okamžitě motá hlava a je to strašně nepříjemný pocit. Takže z vlastní zkušenosti bych radila se antidepresivům vyhýbat a spíš zkusit občas vypnout (pokud to jde) a jít někam do přírody, pustit si pěkný film, nebo poslouchat muziku. Chtělo by to nějaké hlídání dětí, abys mohla občas vypadnout z toho kolotoče, co máš a přijít na jiné myšlenky. Kdybys byla z Ostravy a okolí, mohla bych ti nabídnout pomocnou ruku.
" Ale já mám víc....mám nedomazlené kotě a víru v Boha."
OdpovědětVymazatTo je krásna veta. Som v modlitbách s vami.
Leti.
Kocourek je moc krásný, odpustila bych mu i to, že je chlap :-). Veterinář mi říkal, že za zbarvení do zrzava může určitý gen, který mají jen kocouři a tříbarevné zase bývají jen kočičky. Tedy, pokud je to mix ras, nevím, jak jsou na tom čistokrevné kočky... Tak ať vám dělá jen radost a určitě je to úžasná terapie. Co u mne funguje na počínající deprese - pohyb, i když se člověku zpočátku nechce - lehké cvičení - jóga, chůze, v podstatě cokoliv - i úklid a pak mateřídouškový čaj - na ten nedám dopustit. Silnější je prý třezalka, ale tu nemůžu. A poslech hudby. Doháním v noci se sluchátky na uších. Myslím na vás, škoda, že nebydlíte blíž. Lenka D.
OdpovědětVymazatTeda to je malej andílek.. :-)
OdpovědětVymazatkocourek je slaďounkej,já jsem sice spíš pejskofil,ale po zrzavém kocourkovi jsem vždycky toužila.Taky doporučuju časem vykastrovat,v dětství jsme měly nevykastr.kocoura,značkoval celý byt a i my tím byly načichlý,což by tvé slečny asi těžko nesly.Jinak já AD beru a pomáhaj mi.Ale taky teď právě nemám žádnýho pejska,s kterým bych se pomazlila a v noci by se mi stočil pod peřinou k nohám... Martina T.
OdpovědětVymazatKastrace je určitě dobrá. Kocourek začne značkovat, přijde na něj puberta a trošku to s ním cvičí (jako s každý mládětem :-). Značkování se kastrací eliminuje, navíc se kočičák zklidní. Kastrace u kocourků je jednodušší. Někdy se doporučuje kastrovat i psí či kočičí holky, kvůli riziku rakoviny dělohy a to už je potom těžší zákrok.
OdpovědětVymazatJinak, Matýsek je prostě takové dva v jednom, nu. :-D Vy se nenudíte. :-)
Vymazat