Nedávno jsem třídila oblečení po holkách.
Nějak ze všeho vyrůstají. Nemají být po kom malé.
Nabídla jsem ho kamarádce, která má dvě mladší dcery, jestli by oblečení nechtěla.
Nechtěla, a tak jsem uvažovala, že pytle odvezu asi 10 km daleko do kontejneru na textil. U nás není.
Tak "moderní" město zatím nejsme.
Před pár dny jsem koupila místní noviny a prolétla jsem v rychlosti nadpisy.
Když jsem zjistila, že je sbírka pro jednu Diakonii, měla jsem radost, že se oblečení zbavím v místě bydliště.
Nemám čas to nafotit a eventuálně dávat někam do internetových bazárků a vyhodit jsem to nechtěla.
Spoustu jsem toho po dětech rozdala kamarádkám, které mají mladší děti, ale pořád toho dost zbývalo.
Včera jsem potřebovala dokončit poslední přípravy, ale Jendovi se to nelíbilo.
Plakal, schovával se pod deku...
...a tahal mě za svetr, abych se mu věnovala.
Nakonec jsem to s úspěchem dokončila.
Zprvu jsem chtěla nechat Jendu Šárce doma, ale v poslední době je na ni vysazený, tak jsem to zavrhla.
Než jsem pytle nacpala do auta, tak Jenda venku poskakoval po červených dlaždicích.
Musela jsem si půjčit manželovo auto. Do mého bych ty čtyři pytle nenacpala.
Jenda si čekání i cestu krátil hrou na iPadu.
Závěr byl mírně řečeno hektický. Jediné, co jsem si zapamatovala, bylo, že sbírka je v areálu Compagu. S manželovým autem se moc nekamarádím, zkouším ho řídit jen posledních pár měsíců a opravdu jen v akutním případě.
Myslela jsem si, že tam věci jen hodím a bude "vymalováno", jenže jsem dojela do Compagu a na vratech byla cedule, že se přestěhovali tam a tam...Chvíli jsem přemýšlela, kde to je...a nakonec jsem vydedukovala, že asi 300 metrů za městem.
A tak couvám, otáčím se a vyjedu na druhé stanoviště. Neznám to tam a v cizím autě se necítím dobře. Nejsem si jista jeho reakcemi, ale když už jsem začala, tak to chci dotáhnout do konce.
Dojedu na druhé místo, zastavím a vysvětluji Jendovi, že musím dovnitř, ať počká v autě.
Běžím do budovy, protože se blíží konec "otvírací" doby.
Na chodbě potkám pána. Vysvětlím mu situaci a on mě posílá zase jinam...!!!
Málem mě trefilo.
A tak znovu, potmě, v neznámém prostředí a nejistá si autem, opět couvám a otáčím se.
Jenda už toho má plné zuby, je tma, nic nevidí a je neznámo kde.
Vidět poblíž kontejner, tak tam snad ty pytle nechám.
A tak jedu podle popisu toho pána... na místo číslo tři... vlastně pomalu ani nevím KAM... prý tam, kde jsou garáže Compagu...
Jako kdybych to věděla....
Ještě se párkrát otočím, dvakrát si zacouvám....
....asi abych se procvičila v jízdě Citroenem....
...a nakonec se zeptám jednoho pána.
Hurááááá.
Zacouvám k vratům, dva muži si odnesou pytle a já se vracím k uřvanému synovi do auta.
Trošku mi to připomíná heslo:
"Za dobrotu na žebrotu", ale snad to někomu pomůže....
Bylo to sice trochu komplikované, ale oblečení určitě udělá někomu potřebnému radost - jsi šikulka, když jsi to zvládla:-) a na jedničku:-) Také nedokáži spoustu věcí vyhodit a raději je "pošlu" dál - buď je někomu dám nebo je možností i ta charita :-) Hezký víkend. Zuzana
OdpovědětVymazatMožná si to mohla strčit tomu faráři ať se postará a taky něco dělá užitečného.
OdpovědětVymazatPresne, tu to tak riesime, kazdy prinesie veci po detoch do kostola kde si to holky rozoberu a je to.
VymazatTo nevíš, že každý dobrý skutek musí být (a bude) po zásluze potrestán?
OdpovědětVymazatKdyž já na to pořád zapomínám. Ale u mě to platí velmi často.
VymazatTo este mozes byt rada ze si ich tam zastihla.Ked si to vzala takou obklukou.
VymazatAmi, cesta k dobrým skutkům bývá trnitá, ale boží mlýny melou ...Tvoje svatozář, kterou máš díky všemu, co děláš a jak žiješ, je stále zářivější a krásnější! Máš můj obdiv.
OdpovědětVymazatKrásný večer, Vivi
Drahá Marcelko..
OdpovědětVymazatTak to někdy opravdu bývá,ale Tvá vytrvalost vyhrála a určitě svým darem obdaruješ spoustu potřebných..Když budeš mít chvilku,přijd si ke mě zkusit vyhrát taky nějaký dáreček..
Těším se na Tebe,ženo statečná..
Bi
Úplně souhlasím s Vivi:)
OdpovědětVymazatTy jsi prostě jedna z mála hodných dušiček na tom našem světě:)
Amálko, já nosím pytle s oblečením k určeným kontejnerům. Nedávno umístili jeden nedaleko našeho domu. Vždyčky, když jdu na trolejbus nebo nakoupit, popadnu tašku s vyřazeným oblečením a hodím do kontejneru.
OdpovědětVymazatJe moc pěkné, že sama takhle pomáháš i ostatním.
OdpovědětVymazatTo mi připomnělo situaci, co mi vyprávěla švagrová. Když jí umřela babička, měla doma mraky oblečení. Švagrové dědeček chtěl udělat dobrý skutek a to to nejlepší, neobnošené oblečení ještě vypral, ač nebylo potřeba, pěkně ho poskládal, uložil do pytlů a odvezl na místní charitu. Chtěl aby se když tak oblečení dalo bezdomovkyním. A jeptišky ho vyhnaly! Prý že nemá od hygieny razítko, že je oblečení nezávadné, prý nemá razítko od starosty, že se oblečení dobrovolně vzdává prý . . .! Dědečka to tak naštvalo, že pytle odložil u prvního kontejneru, aby si to lidé rozebrali. Ale pak mu bylo řečeno, že se toto nesmí, že to měl odvést na technické, kde by oblečení spálili! Přesně: Za dobrotu na žebrotu.
OdpovědětVymazatTy jsi nakonec dopadla mnohem lépe. :-) Oblečení si od tebe převzali bez jediného razítka. ;-)
Přeji krásný den Amelie. :-)
Milá Marcelko,čtu s úžasem Váš blog a skláním se před vaší láskou,trpělivostí a snahou.Budete tak hodná a ozvete se mi na můj meil macekie@email.cz,koupila jsem jeníčkovi dvě hry Magnetix,potřebuji se s Vámi domluvit,jak je poslat.Zdravím z Irska Marcela
OdpovědětVymazatNasbírala jsi toho opravdu pořádně, teď mají holky krásně volné skříně a můžou napsat Ježíškovi o něco nového. ;-) U nás ty kontejnery na texil jsou a už jsem je párkrát využila, je to lepší než ještě pěkné oblečení, vyhodit.
OdpovědětVymazatJezdíme přímo do Diakonie, v jejich pracovní době, která je jen do 14, takže za světla :) Je to tam hnusné, papundeklový polorozpadlý barák, ty pytle, krabice,....ale jsou rádi za všechno, i knížky pro děti, brýle, sportovní náčiní, děkují a já si vždycky říkám, jakou dělají záslužnou práci - všechno to vytřídit, vyexpedovat....
OdpovědětVymazatTy jsi zlatíčko! Určitě ale z těch Tvých věcí bude mít někdo radost! Obzvlášť, když jsi měla takové nervy! Ale hlavní je, že to dobře dopadlo!
OdpovědětVymazat