Odplenkovávání podruhé

Odplenkovávání nebylo jednoduché.
Naopak, bylo velmi vysilující.

Když pominu  veškerou asi dvouletou přípravu, tak mám na mysli ten poslední měsíc a půl, kdy to Jenda zkouší do nočníku....

Po 14 dnech řevu, kdy si odmítal sednout na nočník a akceptovat daná pravidla, se Jenda vyčůral do nočníku. Mně by stačilo "pár kapek", ale manžel řekl, že NE, že za tohle jahůdka nebude.

Jenda ječel hodiny jako zvíře...
Pro něj to bylo jasné: vyčůral jsem se = musím dostat jahůdku. Nechápal PROČ to nejde, proč jahodu nedostal a hystericky ječel, házel věcma, byl na mne agresívní, válel se po zemi a nebo se řevem utíkal do ložnice.
To samé i s "velkou potřebou". Jednou se mu povedlo "hovínko"  (omlouvám se za výrazy) velikosti hrášku a manžel řekl, že za TOHLE jahodu NEE.

A Jenda ječel zase...
Hodiny a hodiny usilovného křiku a agrese, což jsem odnášela já.  (Ostatní se mohou kdykoliv uklidit do jiných částí domu, já si to dovolit nemohu)
Za těch 14 dní mě málem ranila mrtvice.
Po 14 dnech se to ustálilo a Jenda je v pohodě.

Zvládne se PŘES DEN vyčůrat i vykakat do nočníku.
VEN, do auta i na noc zatím musí mít plenu.
Až si zritualizuje a vezme za svůj tento systém, pak budu dávat odměnu třeba za SUCHOU noční plenku, ale ještě je brzo.
VŠECHNO má svůj čas.

Jenda si naučenou dovednost zatím neumí přenést do jiného, cizího prostředí. Takže třeba do školky či k doktorce chodí jedině s plenou.
A když jsem mu ve školce JEN chtěla ukázat, KDE TAM jsou dětské záchody, tak se Jenda bránil, nechtěl vejít do místnosti,  plakal, zakrýval si oči a válel po zemi. Na záchody se ani nepodíval.
Nevadí, i to časem "přijde". JSME na dobré cestě.

Asi po měsíci začal Jeníček čůrat VESTOJE do záchodu u mojí mamky.
Učila jsem ho to už doma - udělala jsem do záchodu fixem tečku a vysvětlila jsem mu, že si může stoupnout k záchodu, podržet si .... a počůrat tu "ďubku" uvnitř mísy - prima motivace, ne?
Jenda je pro každou "špatnost" :-)

Jediné, co Jenda nezvládá, jsou SLIPY.

Odmítá si něco takového vůbec obléct. Ječel jak tur, když jsem mu je chtěla obléknout a tak řádil, že se mi to stejně nepovedlo.

A protože nechci být pokopaná, tak jsem to (prozatím) vzdala.

 Teď už se jen ptám, zda si je chce obléct.
Ani obrázky nezabraly. Takže buď má Jenda plenu a pokaždé ji sundavám, nebo má jen tepláky (na holém těle).

Jahůdky si Jenda zatím pečlivě hlídá. Jsem matka sklerotická a už zjistil, že mi tu jahůdku MUSÍ připomínat.

A nevyjde nás to až tak draho, jak jsem se zpočátku bála....
Jo, šmoulí jahůdky jsou sice za 7,99 Euro - a to je dost drahé, ale tentokrát si Jenda vybral jen rozšíření nějaké stávající hry, kterou už má, za 0,79 Euro.

Po pár týdnech PAK nenápadně občas nějakou jahůdku vypustím a brzy bude Jeníček čůrat bez odměn.

Každým dnem vidím, jak se trpělivost, láska a klidný přístup (nejen) k dítěti s autismem vyplácí.

LETOS Jenda dělá velké pokroky - dvakrát se mnou (a s iPadem) byl u doktora na odběrech, občas počká v autě, když nakupuji (jako třeba dnes), přečká chvíli sám v autě, když beru benzín, trpělivě sedí při cestě k doktorovi nebo do školky, začíná chodit na nočník, je trpělivější a zbavil se dudlíka...

...a všechno to je zásluhou nejen LÁSKY, ale hlavně iPadu.

Kde bysme bez něj byli...