V poslední době vidím, jak je Jenda na Šárku vysazený.
Pořád ji honí, strká do ní, plive na ni nebo po ní něco hází.
Úplně nesnáším, když stahuje kalhoty...
Neustále ho musím hlídat, protože ubližovat NIKOMU nesmí.
Kolikrát je mi Šárky moc líto a snažím se jí to alespoň vysvětlit. A hlavně eliminovat útoky.
Někdy si říkám, že musí mít svého bráchy plné zuby...
...a asi to tak většinou bude...
Kdo by si to taky dobrovolně nechal líbit!
Občas se najdou světlé okamžiky, jako třeba tento, kdy společně lítali po obýváku s čepicemi, a Jenda říkal, že je Ježíšek...
Elišku neukecali, aby se k nim přidala, i když se o to snažili....
Občas mám pocit, že se mají rádi.
Díky Bohu za to.
Velký dík patří mým milovaným dcerám - Elišce i Šárce - za to, že i přes velmi vysokou náročnost, častost "útoků", přemíru řevu, stresu a neobvyklých či nepříjemných situací.... i přes to všechno mají svého bratra rády.
Holky, děkuju, jsem ráda, že vás mám.
Zlaté holčičky! :-)
OdpovědětVymazatSuper skřítci. Co se škádlívá, rádo se mívá. Pa. Tina
OdpovědětVymazatNádherní skřítci :-)A ber to tak, super máma má prostě super děti :-)
OdpovědětVymazatJsem pyšná na své děti, i když mě (často) dost zlobí.
VymazatHolčiny jsou zlaté a trpělivé :-).
OdpovědětVymazatNení to tak ideální, jak to vypadá. Často jsou vzteklé, odmlouvají a dělají na mě "ksichty", hlavně Šárka, ale vím, že puberta je těžký věk, tak se to snažím brát s nadhledem a soustředit se na to hezké:-)
VymazatNáhodou, je to skvělé, že si spolu, i když ne pořád, rozumí.
OdpovědětVymazat