čtvrtek 22. listopadu 2012

Potřebujeme zámečníka


Dnes jsme měli napilno.


Zabalila jsem balíčky a vydali jsme se s Jendou na poštu.
Auto jsem zaparkovala  na náměstí. Z domu by to Jenda neušel, je to na něj daleko. Ale pokud parkuji na náměstí, tak pár obchodů zvládneme. A bez kočáru!


Na poště Jeníček přežil v pohodě... maloval si u stolečku. To jsme se učili loni (nezlobit, malovat si, zaškrtávat čísla ap.) a Jenda to nyní má jako rituál. Je fajn vědět dopředu co dítě bude dělat.



Poštu tedy Jenda zvládl v pohodě, ale když jsme vyšli ven, tak nadával, že na něj koukali lidi.
Stát u bankomatu, než jsem vybrala peníze, ho už nebavilo.



S nákupem to nebylo o moc lepší.


Dělal blbosti a lezl mi na košík.


Když jsem mu to zakázala, tak si sedl na zem a točil se dokola.



Uklidnilo ho, že jsem mu vzala kuřecí šunku. Ta je teď u nás v oblibě.


Venku dostal Jenda za odměnu Fidorku a jeli jsme domů.




Jaké bylo moje překvapení, když jsem nemohla odemknout vchodové dveře.


Číslo na zámečníka nemám, a tak jsem potřebovala sednout do auta a jet zpátky na náměstí do zámečnictví.
Jenda to nechápal, plakal a schovával se dolů pod sedačky. Nechtěl jet zpátky, chtěl domů.


Když zámečník přijel, tak se Jenda chvíli schovával v autě, ale zlobil tam Šárku, a ta pak vylezla z auta, což se Jeníčkovi nelíbilo. Nechtěl být v autě sám..
Jenda chvíli běhal okolo domu, chvíli posedával na kameni a pak už ječel.
Plakal, že je mu zima, že chce domů a na iPad.



Asi po půl hodině se podařilo zámečníkovi nějakým šperhákem otevřít dveře.
Nebyly zamčené, jen zabouchnuté.


Šárka nechala zevnitř klíč, proto nešlo odemknout.


Nakonec všechno dobře dopadlo. Šárce se asi ulevilo, že nedostala vynadáno a objala mě.
A ten malý skřítek se přidal a objal zezadu Šárku.


Byl na ně krásný pohled. Většinou se hádají a perou a tulit se je moc nevidím.


Pak Šárka zkoušela focení na samospoušť... a docela se jí to povedlo...


Byl to náročný den, ale hlavně že se máme rádi, ne?

24 komentářů:

  1. Tak to jsou zámečníci v našem městě šikovnější. Sousedka si zabuchuje dveře každou chvíli a přivolaný zámečník je za minutku hotový, jen kdyby nebyl tak drahý, sousedku už ta její nepozornost stála fůru peněz.
    Na fotkách vám to rodinko móc sluší. Máš pravdu. Důležité je, že se máte rádi!! ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. To je hezký!!!
    A konečně jsi taky někde na fotce .-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ta poslední fotka je absolutně úžasná:))Jste krásná rodinka:)) Další důkaz toho, že něco zlé ( zabouchnuté dveře) je pro něco dobré ( objetí z úlevy) :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I já to říkám. Zatím se mi to vždy osvědčilo: "Všechno zlé je k něčemu dobré..."

      Vymazat
  4. hlavně že to dobře dopadlo,poprvé se ukazujete,proč nerada ?Je to odvážné,máte bod.Dveře si zabuchuji také docela pravidelně,hu,jednou,to mi přijde i vtipné,jsme takhle stáli se zámečníkem,před mými dveřmi,ať to prý zkusím,jak to jde odemykat a nešlo to,nářadí měl uvnitř,to jsem se málem potrhala smíchy !!Ale vždycky je člověku v té chvíli úzko,pak přijde úleva.No vidíte,jak jste se krásně zachránili,hurá.Dopadlo to parádně,tak přeji klidný večer.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nerada se fotím a kdo se fotí rád? Ale určitě tu nejsem poprvé, naopak již poněkolikáté:-P

      Vymazat
  5. Marciiiiiiiiiiii, dlouho jsem tu nebyla, posilam pusu z autobusu, myslim na tebe. Pekny foto, Jenda je malej dabel i ta cepize tomu odpovida. Marcela

    OdpovědětVymazat
  6. Krásné objímací fotografie. Tvé srdíčko se určitě tetelilo radostí. To by byl krásný rituál!

    OdpovědětVymazat
  7. To je naprosto fascinující, úžasný nápad, dokumentovat celý den fotkami. Asi to občas pomůže najít odhodlání a novou energii. Jako ostatně můj blog také, no, asi jako většina. :)

    btw kuřecí šunka, jo? Dobrý vkus :))

    S dovolením si vás přidám do oblíbených :)

    OdpovědětVymazat
  8. Marci výborně jste to zvladli, je vidět, že se máte rádi. Fotečka s tebou moc pěkná, jsi kočka:)

    OdpovědětVymazat
  9. To byl tedy akční den. Nám se to stalo myslím předloni, akorát v neděli v 7 ráno, kdy se zámečník shání blbě :-).
    Hlavní je, že vše dobře dopadlo a konec je jako z pohádky :-).

    OdpovědětVymazat
  10. To jsou ale krásná tuleníčka. Maci, je to jistě strašně povzbuzující! Měj krásné dny. Tina

    OdpovědětVymazat
  11. Tak vidíš, po nerváku takový krásný zakončení! To se mi moc líbí!

    OdpovědětVymazat
  12. Ještěže to tak dopadlo! Až jsem se zapotila, jak jsem četla o zamčených dveřích... naštěstí to bylo jen "zaklapnuté" a nemusíte měnit celý zámek.
    Byl to náročný den, ale dopadl dobře.

    OdpovědětVymazat
  13. Měli jste náročný den, ono stačí mít jen zabouchnuté dveře, ale pro Jeníčka to asi muselo být dvojnásob nepříjemné.Hlavně že se mají děti rády :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Hlavně, že všechno dobře dopadlo. Skoro jako v pohádce. :))))

    OdpovědětVymazat
  15. Nič príjemné ostať pred dverami, to sa stane raz za čas každému. Som rada, že ťa vidím naživo Marci. Aj v skutočnosti taká ako v príspevkoch - milujúca MAMA :-)
    Papa, Jana

    OdpovědětVymazat
  16. krásné moc vám to sluší:-)držte se a nedejte se .-)

    OdpovědětVymazat
  17. To musel být teda den, hlavně, že se to brzo vyřešilo, je na vás krásný pohled.
    Nám se to o prázdninách stalo taky :-D

    OdpovědětVymazat

Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...