Dnes jsme měli napilno.
Zabalila jsem balíčky a vydali jsme se s Jendou na poštu.
Auto jsem zaparkovala na náměstí. Z domu by to Jenda neušel, je to na něj daleko. Ale pokud parkuji na náměstí, tak pár obchodů zvládneme. A bez kočáru!
Na poště Jeníček přežil v pohodě... maloval si u stolečku. To jsme se učili loni (nezlobit, malovat si, zaškrtávat čísla ap.) a Jenda to nyní má jako rituál. Je fajn vědět dopředu co dítě bude dělat.
Poštu tedy Jenda zvládl v pohodě, ale když jsme vyšli ven, tak nadával, že na něj koukali lidi.
Stát u bankomatu, než jsem vybrala peníze, ho už nebavilo.
S nákupem to nebylo o moc lepší.
Dělal blbosti a lezl mi na košík.
Když jsem mu to zakázala, tak si sedl na zem a točil se dokola.
Uklidnilo ho, že jsem mu vzala kuřecí šunku. Ta je teď u nás v oblibě.
Venku dostal Jenda za odměnu Fidorku a jeli jsme domů.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem nemohla odemknout vchodové dveře.
Číslo na zámečníka nemám, a tak jsem potřebovala sednout do auta a jet zpátky na náměstí do zámečnictví.
Jenda to nechápal, plakal a schovával se dolů pod sedačky. Nechtěl jet zpátky, chtěl domů.
Když zámečník přijel, tak se Jenda chvíli schovával v autě, ale zlobil tam Šárku, a ta pak vylezla z auta, což se Jeníčkovi nelíbilo. Nechtěl být v autě sám..
Jenda chvíli běhal okolo domu, chvíli posedával na kameni a pak už ječel.
Plakal, že je mu zima, že chce domů a na iPad.
Asi po půl hodině se podařilo zámečníkovi nějakým šperhákem otevřít dveře.
Nebyly zamčené, jen zabouchnuté.
Šárka nechala zevnitř klíč, proto nešlo odemknout.
Nakonec všechno dobře dopadlo. Šárce se asi ulevilo, že nedostala vynadáno a objala mě.
A ten malý skřítek se přidal a objal zezadu Šárku.
Byl na ně krásný pohled. Většinou se hádají a perou a tulit se je moc nevidím.
Pak Šárka zkoušela focení na samospoušť... a docela se jí to povedlo...
Byl to náročný den, ale hlavně že se máme rádi, ne?
Tak to jsou zámečníci v našem městě šikovnější. Sousedka si zabuchuje dveře každou chvíli a přivolaný zámečník je za minutku hotový, jen kdyby nebyl tak drahý, sousedku už ta její nepozornost stála fůru peněz.
OdpovědětVymazatNa fotkách vám to rodinko móc sluší. Máš pravdu. Důležité je, že se máte rádi!! ;-)
Krásný konec:-)
OdpovědětVymazatTo je hezký!!!
OdpovědětVymazatA konečně jsi taky někde na fotce .-)
Ale strašně nerada:-P
VymazatTa poslední fotka je absolutně úžasná:))Jste krásná rodinka:)) Další důkaz toho, že něco zlé ( zabouchnuté dveře) je pro něco dobré ( objetí z úlevy) :))
OdpovědětVymazatI já to říkám. Zatím se mi to vždy osvědčilo: "Všechno zlé je k něčemu dobré..."
Vymazathlavně že to dobře dopadlo,poprvé se ukazujete,proč nerada ?Je to odvážné,máte bod.Dveře si zabuchuji také docela pravidelně,hu,jednou,to mi přijde i vtipné,jsme takhle stáli se zámečníkem,před mými dveřmi,ať to prý zkusím,jak to jde odemykat a nešlo to,nářadí měl uvnitř,to jsem se málem potrhala smíchy !!Ale vždycky je člověku v té chvíli úzko,pak přijde úleva.No vidíte,jak jste se krásně zachránili,hurá.Dopadlo to parádně,tak přeji klidný večer.
OdpovědětVymazatNerada se fotím a kdo se fotí rád? Ale určitě tu nejsem poprvé, naopak již poněkolikáté:-P
VymazatMarciiiiiiiiiiii, dlouho jsem tu nebyla, posilam pusu z autobusu, myslim na tebe. Pekny foto, Jenda je malej dabel i ta cepize tomu odpovida. Marcela
OdpovědětVymazatKrásné objímací fotografie. Tvé srdíčko se určitě tetelilo radostí. To by byl krásný rituál!
OdpovědětVymazatTo je naprosto fascinující, úžasný nápad, dokumentovat celý den fotkami. Asi to občas pomůže najít odhodlání a novou energii. Jako ostatně můj blog také, no, asi jako většina. :)
OdpovědětVymazatbtw kuřecí šunka, jo? Dobrý vkus :))
S dovolením si vás přidám do oblíbených :)
KLIDNĚ SI MĚ PŘIDEJ, JE MI CTÍ.
VymazatMarci výborně jste to zvladli, je vidět, že se máte rádi. Fotečka s tebou moc pěkná, jsi kočka:)
OdpovědětVymazatKrásné tulící fotky :-)
OdpovědětVymazatTo byl tedy akční den. Nám se to stalo myslím předloni, akorát v neděli v 7 ráno, kdy se zámečník shání blbě :-).
OdpovědětVymazatHlavní je, že vše dobře dopadlo a konec je jako z pohádky :-).
To jsou ale krásná tuleníčka. Maci, je to jistě strašně povzbuzující! Měj krásné dny. Tina
OdpovědětVymazatTak vidíš, po nerváku takový krásný zakončení! To se mi moc líbí!
OdpovědětVymazatJeštěže to tak dopadlo! Až jsem se zapotila, jak jsem četla o zamčených dveřích... naštěstí to bylo jen "zaklapnuté" a nemusíte měnit celý zámek.
OdpovědětVymazatByl to náročný den, ale dopadl dobře.
Měli jste náročný den, ono stačí mít jen zabouchnuté dveře, ale pro Jeníčka to asi muselo být dvojnásob nepříjemné.Hlavně že se mají děti rády :-)
OdpovědětVymazatHlavně, že všechno dobře dopadlo. Skoro jako v pohádce. :))))
OdpovědětVymazattak to je pohádkový konec!
OdpovědětVymazatNič príjemné ostať pred dverami, to sa stane raz za čas každému. Som rada, že ťa vidím naživo Marci. Aj v skutočnosti taká ako v príspevkoch - milujúca MAMA :-)
OdpovědětVymazatPapa, Jana
krásné moc vám to sluší:-)držte se a nedejte se .-)
OdpovědětVymazatTo musel být teda den, hlavně, že se to brzo vyřešilo, je na vás krásný pohled.
OdpovědětVymazatNám se to o prázdninách stalo taky :-D