Včera jsem měla v plánu víc "akcí" naráz.
Nějak se mi to "nechození" do "města" vymstilo.
Asistenti o prázdninách moc nefungují.
Asistentce jsem psala už dvakrát smsku, aby přišla...a nic...žádná odezva.
Kdyby aspoň napsala, že nemůže...
Můj brácha by hlídal, ale toho jsem "musela" vyhnat. Pán domu ho tu nevidí rád. :-(
Mohla jsem nechat Jendu Šárce a rychle oběhat to, co jsem potřebovala, ale Jenda je na ni v poslední době nějak "vysazený", tak jsem si netroufla nechat je spolu.
Všechno jsem mu jednoduchými větami vysvětlila a vzala jsem iPad.
Před prvním obchodem zůstal Jenda v autě. K těmto vietnamcům chodím ráda. Zaparkuji přímo před obchodem, nakoupím a hned jsem zpátky v autě. Jenda si cvakal na iPadu a byl spokojený.
Pak už ho to v autě nebavilo, tak jsem ho vzala k bankomatu vybrat peníze. To se mu líbí, dívá se na čísla a je v pohodě.
Za ruku na poštu - pět a půl roku nesplnitelný sen....
Ani si nevzpomněl, že v kufru auta máme golfový kočárek, na kterém ještě nedávno jezdil...
Na poště se mu nelíbilo a to jsem byla první a jediná v celé místnosti. Pořád volal, že chce pryč.
Venku říkal, že paní jsou "hnusný".
Na náměstí dokonce dělal blbinky....seběhl po schodem s čuníkem v ruce a vracel se druhou stranou.
Měl z toho děsnou legraci.
Na úřadě jsme vyjeli do prvního patra.
Pěšky se mu jít nechtělo.
Ve výtahu si kousal ruku a evidentně nebyl ve své kůži.
Před matrikou už toho měl plné zuby.
Polehával, skláněl hlavu...
...objímal čuníka...
..přivíral oči a opakoval, že chce domů.
Naštěstí "nikde" nebyli žádní lidé.
Dostala jsem razítko a rychle pryč.
Jenda úřednici zdařile ignoroval. Ani ji nepozdravil.
A jako odměna oblíbený nanuk...
Zvládli jsme 4 "věci" zaráz - nákup (Jenda bez řvaní čekal v autě), výběr peněz z bankomatu, poštu a návštěvu na úřadě. To by dřív bylo nemyslitelné.
Všechno dohromady trvalo asi půl hodiny a na Jendu to byl úctyhodný výkon.
Ještě mám v živé paměti, jak loni na úřadě vyvádět, házel tam čepicí, vybíral hlínu z kytek, poléval zeď vodou z lahvičky a ječel...
A teď? Blýská se na lepší časy.
Líbí se mi, jak se vyvíjí, jak se lepší a jak jde pomalými krůčky dopředu....
šikovní jste:))
OdpovědětVymazatMajko, díky.
VymazatTo je hodně pozitivní článek. myslím, že pravidelní čtenáři taky vidí pokroky.:) to je super. Mám z toho radost
OdpovědětVymazatRoste a je (i díky Tvému tréninku) trpělivější a otrkanější na různé situace.
OdpovědětVymazatBude líp.
Marci Jeníček opravdu udělal velký pokrok.
OdpovědětVymazatMám z toho radost s Tebou.
Míša
Děkuju.
VymazatBezva, povedlo se vám to oběma.Zvládnout tolik institucí za půl hodiny je úspěch a navíc Jenda celkem v pohodě, to je moc prima.
OdpovědětVymazatA krtkovo-sněhový Čertík je fešák (nebo fešanda? :-))) ), tak ať se mu u vás daří.
fešák nebo fešanda? Taky jsem zvědavá. :-)
VymazatNa tom úřadě, už toho měl Jeníček opravdu plné zuby, ale kdo by neměl, taky je nemám ráda, ještěže jste nemuseli dlouho čekat. Na lepší časy už se opravdu blýská, ani nevím, jak k tobě chodím dlouho, ale ten Jeníčkův pokrok, je markatní!
OdpovědětVymazatRozdíl teď a před dvěma lety je obrovský.
VymazatMilá Amélie, gratuluji k takovému pokroku,je to všechno tvoje zásluha, jsi úžasná, trpělivá a hlavně milující máma. Máš můj obdiv. Přeji ti další alespoň trochu prosluněné dny.Alča
OdpovědětVymazatTo se krásně čte, jste šikulky :-)
OdpovědětVymazatGratuluji k dalšímu krůčku kupředu. :-) Je fajn, že když píšete blog, můžete se tak vracet v čase a porovnávat, jak je Jeníček šikovný a co všechno už zvládá. :-)
OdpovědětVymazatMoc vám to přeju, fandím Vám. :) Mějte se hezky. Doufám, že je u vás lepší počasí než u nás, na severu Čech. :-)
Markéta B.
Jsem ráda, že si píšu blog a to srovnání je úžasné. Dokonce mě mrzí, že jsem nezačala psát dřív.
VymazatA že už běhá po městě a drží se tě i za ruku, je opravdu hezké. Musíš mít radost.
OdpovědětVymazatMám velkou radost. Z každého pokroku. A tohle je super. Když se (konečně) neválí po zemi, nemusím ho sbírat ze země a nosit...paráááda.
VymazatTak to je skvělá zpráva. Vidíš, trpělivost přináší růže a to je tvoje zásluha. :)))
OdpovědětVymazatDěkuju...snad...
VymazatAhoj Marci, moc a moc tleskám!!!!!!!!!!!!Jeníček jde obrovskými kroky dopředu!!! A to nejdůležitější.. ty pokroky dělá jen kvůli Tvé úžasné péči a trpělivosti!!!!! Ještě hodně takových pokroků!!!!!
OdpovědětVymazatPokroky dělá, ale na druhé straně i pěkně zlobí...
VymazatTo nejsou pomalé krůčky, ale přímo mílové kroky!!
OdpovědětVymazatJe to výborný deník. Kdybych měl někdy děcko s podobným problémem, určitě by mi Váš blog pomohl. Líbí se mi jaké děláte pokroky, působí to na mne pozitivně. Je skvělé, že jste se rozhodla poodhalit své soukromí a ukázat jak se žije Jeníčkovi, určitě to chtělo odvahu. Přeji do budoucna mnoho úspěchů.
OdpovědětVymazatChtělo to odvahu a chce to odvahu i nadále. Možná to tak nevypadá, ale jsem uzavřený introvert a dávat denně nahlížet do svého soukromí skoro tisícovce lidí je těžké. Zvlášť když píšu o těch negativních zkušenostech s autismem, mí anonymové na mně pak nenechají nitku suchou. Ale budiž - když je to baví a na chvíli je to vytrhne z jejich splínu, budiž. :-) Každý máme nějaký projev a oni holt plivou jedovaté sliny na matky handicapovaných dětí. Je to jejich "reklama".
VymazatTo je mi líto, já nejsem lěkař a ani nemám doma handicapované dítě, proto nemohu určovat jaké kroky děláte správně a naopak, proto nerozumím postoji některých anonymů jak píšete. Dále jde o individuální přístup, který se nedá hodnotit pokud dotyčný nezná konkrétní případ. Asi kdybych viděl Jendu poprvé na veřejnosti jak se vzteká, tak by mne také napadali různé myšlenky, i když neteř si také uměla lehnout v krámě a kopat nohama, když nedostala co chtěla a to nemá žádnou diagnózu, dnes je z ní chytrá mladá slečna. Váš blog mi pomohl se seznámit s tímto druhem handicapu. Vaše dokumentace života Jeníčka je jednoznačně přínosná. Děkuji že píšete.
VymazatV určitém věku je určitá míra vztekání u dětí normální. :-) Ale není to jen o vztekání, patří k tomu i strachy, úzkosti, obavy z lidí, rigidní myšlení, odpor ke změnám, nepochopení sociálních situací, zájem o zvláštní předměty, spousta rituálů ap.
VymazatNení zač. Píšu ráda, hlavně když se to někomu líbí. :)
Moc ráda jsem si přečetla, že Jeníček dělá pokroky - určitě bude lépe a lépe. Díky Vašim stránkám se dnes dívám na neznámé "zlobící a neposlušné" dítě jinýma očima. Vím, že to vůbec nemáte jednoduché a moc obdivuji, co všechno dokážete udělat pro své děti. Držím Vám všem palečky a doufám, že bude pozitivních zpráviček o pokroku víc a víc.....- ještě jeden dotaz - Zdenička je ještě v nemocnici v HK? Zuzana
OdpovědětVymazatZuzko, ANO, Zdeňka je pořád v nemocnici (a vděčná za jakýkoliv pohled).
VymazatZaplaťpámbu za Ipad;)
OdpovědětVymazatTo je fakt a za o.s. Život dětem...
VymazatJen tak dál. Je to super! :)
OdpovědětVymazatJá smekám. Naprosto před tebou a Jeníčkem smekám! :-) Úžasná práce, úžasný postup! Ale to je tak, když nevyžaduješ po Jeníčkovi okamžité zázraky, ale jsi neskutečně trpělivá. :-)
OdpovědětVymazatKrása!!!!