Pro benzín bez řevu

Dnes mě Jenda mile překvapil.
Jeli jsme dopoledne k mamince. Máme to asi 18 km.
Sedla jsem do auta a zjistila jsem, že nemám navigaci. JE TO JEHO rituál.
 Dřív v autě vždycky ječel, ale od té doby, co mi jedna dobrá duše loni dala navigaci, tak pozorně sleduje čísla a (většinou) nebrečí.
Už se mi to stalo asi dvakrát a Jenda plakal. Dnes ráno jsem sedla do auta a navigace nikde.
Řekla jsem jen: "Jeníčku, zapomněla jsem navigaci".... (a přemýšlela jsem o tom, že se pro ni domů vrátím, než poslouchat dvacetiminutový řev) a Jenda na to:
- "To nevadí, vemem ji píště..." :-)

Věta, kterou jsem mu několikrát opakovala a on mi ji tak krásně zopakoval....
..a NEVZTEKAL SE....
Přežil cestu tam i zpět bez navigace.
Sice cestou zpět se pořád dokola ptal, jestli už budeme doma, očividně z toho byl nervózní, ale dobrý...

Dřív řval i tehdy,  když jsem šla natankovat benzín.
Nechtěl čekat. Nechtěl sedět sám v autě.
Několikrát jsem (marně) prosila manžela, aby mi natankoval, když jsem měla před nějakou jízdou (do školky, k doktorovi), když bylo v nádrži prázdno... Marně jsem vysvětlovala, že autista mi nepočká... že by mi to ušetřilo práci i nervy.

V poslední době vozíme iPad.

Jenda na mě chce u benzínky VIDĚT.

 A dnes mi jen řekl:
"NECHOĎ platit!! Nechoď platit!!!"

Odpověděla jsem, že musím, že by se paní zlobila a zavolala by na mě policajty....

..a s tím jsem vystoupila. Zdůraznila jsem, že se brzy vrátím.

Za to, že je Jeníček v autě hodný a počká na mě, dostává vždy bonbónek....
Už to má za ta léta jako rituál.

Někdy v autě pláče, ale dnes ani nemuknul...

Pochválila jsem ho a dostal lízátko.
Měla jsem koupené dvě barvy - žluté a růžové.
Vždycky jedl růžové, ale zvykám ho na změny a v rámci toho jsem mu dala (mu dávám) vybrat.
Vybral si žluté a ani neprotestoval.

Lepší se.
Dělá pokroky. Jde pomalými krůčky vpřed....
Není to ideální, ale je to lepší než to bylo posledních pár let....