Je to asi měsíc, co jsem Jendovi koupila barvičky na tělo.
Holky je před lety měly a moc rády si s nimi hrály.
Jenda je zpočátku odmítal, nechtěl je a rval se se mnou, že NEEEE.
Malovali jsme na vanu, na moji ruku a pak i chvilku i na něj....
Chvíli to pozoroval...
..a pak si to vyzkoušel sám.
Malování na vanu se mu líbilo.... i když to nebylo moc vidět.
A pak už chtěl barvy smýt...
...kontroloval, jestli mu někde nějaká barvička nezůstala.
A ještě červenou na kolínko....
...a opláchnout....
A tak jsme se necelých 5 minut bavili malováním....
Vypadalo to, že se mu to docela líbí, ale je to skoro měsíc....
...a od té doby barvy odmítá vzít do ruky...
Někdy mám pocit, že máme skoro všechno (kromě dudlíků, čuníka a magnetické stavebnice) jen na jedno použití....
Dlouho jsem tu nebyla ale jak tak sleduju, udělala jsi s Jeníkem velký krok dopředu. Jó je to nahoru a dolů, jak na houpačce ale jsou věci které jsou o dost lepší než byly a to je tvoje obrovská zásluha....:-)
OdpovědětVymazatSice si s barvičkama Jeník dlouho nehrál, ale na druhou stranu je vidět, že je čistotný. Snad se chytne jiná hračka.
OdpovědětVymazatBarvičky jsou moc dobrý nápad, nebavilo by Jeníčka s nimi třeba kreslit po vaně, umyvadle nebo kachličkách?
OdpovědětVymazatTak je to známka, že jde s konzumační dobou:-D Třeba se zase jednou k této zábavě vrátí. Hlavně, že přistoupil na hru, alespoň jednou. Malý úspěch, dobrý úspěch. Hezký w.e.
OdpovědětVymazatStejně je to zajímavé, v některých případech Jeníček nemá nové věci rád, ale když se jedná o jeho hry a učení, je potřeba vymýšlet pořád něco nového. Proto je moc dobře, že se dá spousta těch pomůcek a her půjčovat. Barvičky na tělo neznám, ale to já neznám víc dnešních her a lákadel, je znát, že už dávno doma nemáme malé děti. ;-))
OdpovědětVymazatAle aspoň chvíli si s nimi hrál! A je vidět, že se mu to líbilo. Není tak nepřístupný novým věcem.
OdpovědětVymazatJé, barvičky jsou bezvadné:-) Třeba k nim zase někdy najde cestu:) ... Mamka učí ve speciální škole a o prázdninách u nás byl na návštěvě její žáček, taky autíček. Hodně mě potěšilo, že rád vybarvoval, kreslila jsem mu, na co si vzpomněl a on to pečlivě barvil, oblíbeným obrázkem se stal meloun. Pravda, během toho dělal milión jiných věcí:) Vážně obdivuji všechny, kteří mají doma takovéhle děti a dokážou se o ně postarat. Přeji mnoho sil a trpělivosti!
OdpovědětVymazatTy fotky z vany jsou opradu úžasné. Vypadá tam jak andílek. :) Každopádně - já tyhle barvičky taky mělaa. :D Teda né úplně já, koupili jsme je mladší sestřičce, ale vyhrát jsem si s tim zvládla i já. :D
OdpovědětVymazatAmélko, už dlouho (několik let) sleduji Váš blog a posledních pár měsíců sem chodím opravdu denně, ale až dnes poprvé píšu. Dokud jsem nenarazila na Váš blog, ani jsem přesně nevěděla, co pojem "autismus" znamená. Díky Vám mohu lépe pochopit chování a vcítit se do lidí s touto nemocí, a tím jim i porozumět. Jen Vám chci říct, že Vám moc držím palce ve všem, co děláte, a přeji do života hodně štěstí. Máte můj největší obdiv! Pokračujte a bojujte dál, ono se Vám to všechno vrátí! Posílám hodně štěstíčka, Veronika H.
OdpovědětVymazatVeroniko, pokaždé mám VELKOU RADOST, když se nějaká dobrá duše odhodlá a poprvé napíše komentář. Děkuji za několikaleté čtení mých článků. Jsem ráda, když se sem lidé vrací a když je to baví, pak má moje práce SMYSL. Děkuji za komentář i za přání.
Vymazat