Když je Jenda v klidu, umí si (občas) říct, co chce.
Když je ve stresu nebo unavený, tak to neumí.
Buď pláče (a já metodou "pokus - omyl" zjišťuji co tak asi chce) ...nebo - jako v tomto případě - začne "jíst" lodičky i s papírem.
"Jeníčku, podej mi to".
Jenda sice slyší a podává, ale já čekám na OČNÍ kontakt.
Rozbalím mu to a on začne jíst všechny tři lodičky naráz.
"Nenápadně" ho usměrním, aby lodičky jedl po jednom kuse.
Jenda si je vyskládá do řady...
..a já mu jednu lodičku podávám...
..a zase čekám na oční kontakt... jinak mu NIC nedám.
Jenda si nakonec vyskládá na postel všechny lodičky...
..a pečlivě si je spočítá.
Když má náladu, tak se umí o něco podělit. Dnes ne, dnes to nešlo.
Lodičky Elišce nedal.
Ale ta samozřejmě nebude bez nich.
Pokud bude Eliška chtít, může si je klidně vzít v kuchyni.
Vždycky je lepší si všechno spočítat. :D
OdpovědětVymazatS tím očním kontaktem je to docela potíž,Alex zase kouká přímo do očí kdykoli mluví a strašně to vyžaduje i od druhých,když se na něj při mluvení nedívám tak huláká mami,mami,mami já s tebou mluvím--někdy(no často) mluví pořád dokola o tom co zajímá jeho a nebere že mě to neba,ale chce abych na něj koukala,trénuju s ním jak se dá,zatím tedy právě v tomhle všechno selhává :)
OdpovědětVymazatMarci, proč si to Jeníček nerozbalí sám? (Možná rád do něčeho kouše?)S tím mluvením dokola to je někdy k zbláznění.Lída je často jak zaseklá gramofonová deska,v lepším případě mluví výhradně o sobě a zřídka se dá strhnout k jinému tématu.Zajímalo by mne, jak je možné, že Jeníček i Alex (oba o hodně mladší) užívají správně gramat.osoby.Já už víc než 14 let (více-méně důsledně) dceru opravuji (někdy stačí jen se zeptat "kdo?").Mluví totiž tak, jako by mluvila druhá osoba: Když mi něco podává, např.říká "Dej mi to",místo "Pojď sem" řekne "Půjdu sem" nebo "Maminka sem půjde".A to je jí 20 let a ve škole se dobře učila. Jarmila
OdpovědětVymazat