Za prvé má svátek Luděk, takže by můj tatínek měl dnes svátek... Bohužel v lednu to bude 15 let, co zemřel. A vzpomínky jsou dnes silnější než jindy.
A za druhé: Umřel nám křeček. Jen tak z ničeho nic se poroučel do křeččího nebe. Ani náznakem nedal najevo, že se k takovému kroku chystá.
Křečky máme tři a tento byl nejmladší. Úmrtí tedy velmi nečekané.
A protože to bylo Elišce moc líto, vystrojili jsme tomu malému členovi rodiny důstojný pohřeb.
Teď už je mu dobře. Už ho nic nebolí.
J: "Kde je keček?"
- "Umřel."
J: "Ploč umžel?"
- "Asi byl nemocnej."
J: "Co ho bolelo?"
- "Asi bříško nebo hlavička."
J: "Ploč spí? A kdy se vzbudí?!"
- "Nikdy".
J: "Ale jo, nebleptej!"
J: "Kde spinká?"
- "V hrobečku."
J: "A jak tam spí?"
- "Asi na boku."
J: "Ploč umžel?
Ploč ti je smutno po kečkovi?
A kdy umže Knedlíček?
Koupíme novýho kečka?"
J: "Čuňajs, kdy si umžel?"
- "Ale já jsem neumřel."
J: "A kdy umžeš?"
- "Nevím, já nechci umřít."
J: "Ploč ne? Umžeš, až se čiklát vypinkám."
- "Proč?"
J: "Plotože to žikám, už nikdy neuvidíš maminku.
Koupíme si jinýho."
- "Ale já chci žít."
J: "A ploooč? A ploč? ...žikám ploč, tak ploč...???
NIKDY neuvidíš maminku a nebleptej!"
- "Já chci vidět maminku."
J: "Ploč?"
- "Protože je hodná."
Jenda to celý večer řeší. Má tisíce nekonečných otázek a ne a ne usnout...
Sladce spi, Pošuku.
Měli jsme Tě rádi.
(Já vím, asi divné jméno.....ale když si ho Eliška přinesla, tak několikrát řekla, že lítá jak "pošuk" a už mu to zůstalo.)
Pošuk měl hezký kožíšek, byl to moc pěkný křeček. Je smutné, že umřel, ale mě se ten článek moc hezky četl, protože jsem si zas mohla poslechnout Jeníčka, je to malý rozumbrada, ty jeho otázky, mě vždycky dostanou.
OdpovědětVymazatTo je mi moc líto. Odchod každého malého tvorečka bolí. A co se týká "divných" jmen - my máme činčilu - Čumáka :-)
OdpovědětVymazatČumák je taky super jméno. :-)
VymazatTo je mi nesmírně moc líto. :-( Musel mít v sobě nějakou nemoc a nebo než jste si ho domů donesli, tak v obchodě snědl něco, co mu moc nesedlo a do rána uhynul. A i když jste ho měli krátkou dobu, tak stejně jste mu uspořádali pohřeb. Je hold vidět, že u vás se lásce nesmírně daří. :-)
OdpovědětVymazatZa to si tě nesmírně moc vážím Amélko, ty víš, jak šíleně moc miluji zvířátka. Jednou jsem dostala morčátko, byl to albínek a tak jsem mu i říkala, jenže jsme nevěděli, že mládě nesmí mlíčáky (mamča jako holka chovala morčata a hned od mala je mlíčáky krmila a žádnému se nikdy nic nestalo). Albínek do rána dostal šílený průjem a také na něj uhynul. Strašně jsem to obrečela a to jsem ho měla asi "jen" týden. Tak jsem dostala za Albínka jeho bratra, kterého jsem pojmenovala Dýdý, byla to obrovská láska. :-)
Líbí se mi, ak je Jeníček zvídavý. ;-)
Tak se držte a Pošuku, ty se v nebíčku měj krásně.
Šavrdo, máme ho několik měsíců a krmíme všechny 3 stejně - jen krmivem z obchodu určeným pro křečky. Ale byl nejhezčí, fňuk.
VymazatAha! Já myslela, že je teď za čerstva pořízený. :-(
VymazatHmm, tak to bylo něco v něm. :-( Někdy to tak křečci bohužel mají. :-(
Neplač, Pošuk se na vás určitě s láskou dívá. ;-)
Amélko, tak musíte pořídit Pošuka 2. A bude zase veselo. ;-)
Ahoj,je mi líto,že vám umřel křeček.pro holky je to asi dost smutný.Je dobře,že máte ještě další křečky,že jim nebude tolik smutno.Ahoj Jana
OdpovědětVymazatTo nešťastné Ploč.
OdpovědětVymazatU toho si vždycky vzpomenu na scénku (nebo povídání)Vlasty Buriana, tam bylo taky pořád Ploč.
Nakonec, sami jsme taky byli samí Ploč, žejo, co si budem nalhávat...
Křečíka je mi líto, je to přece jen živý tvoreček a měli jste ho rádi.
Je moc pěkné, že jste ho nechali spinkat u vás na zahrádce. To mi připomíná moje dětská léta, my měli zase morčata a taky oblíbená housata a kočky... nojo, i pejsky.Taky zůstali s námi, na zahradě.
To je mi líto, mně brzy odejde myška a ani na to nechci pomyslet... je pravda, že takoví hlodavci umírají velmi brzo a nečekaně :(.
OdpovědětVymazatTak nám dneska taky umřel křeček. Děti to ještě neví, nechtěla jsem jim to říkat před školou. Odpoledne uděláme taky pohřeb :-(((
OdpovědětVymazatTo mě mrzí. My jsme pořídili hned náhradu, tak děti neměly moc času smutnit. Jendovi to bylo jedno, ale Eliška plakala.
Vymazat