Nácvik a rozvoj hry u dětí s PAS

Nácvik a rozvoj hry u dětí s PAS s pomocí videa U dětí s poruchami autistického spektra (PAS) se setkáváme s potížemi ve třech oblastech. Určité odlišnosti oproti vrstevníkům nalézáme nejčastěji v oblasti komunikace, sociální interakce, představivosti a hře. Hra a trávení volného času jsou u dětí s PAS nápadně odlišné od vrstevníků. Hra je ovlivněna narušenou představivostí a problémy s nápodobou a fantazií. Důsledkem toho je, že si děti s PAS hrají mnohdy odlišně, často nefunkčně a stereotypně. Hračky využívají neobvyklým způsobem, například je stále dokola roztáčejí, stereotypně je pozorují z určitého úhlu, řadí je do řad, seskupují je podle určitého klíče apod. Dalším důvodem jejich časté bezúčelné hry je pocit bezpečí a jistoty, kterou jim tato manipulace dává. Hra v životě dítěte hraje velmi významnou roli. Nejen že mu dává prostor učit se něčemu novému a naplňuje jeho volný čas, ale je nesmírně důležitá také pro socializaci. O dětech s PAS se říká, že nejeví zájem o vrstevníky, praxe však ukazuje, že by o děti stály, ale často nemají prostředky, jak se k nim připojit. Dítě, které si neumí hrát, nemá vrstevníkům co nabídnout a ty o ně ztrácí zájem. Pokud si dítě s PAS bude umět hrát smysluplně s hračkami, mnohem snáz se ke svým vrstevníkům bude umět později připojit. Bude jim mít co nabídnout.  Proto poradci RP tak často doporučují začít co nejdříve hru rozvíjet a podporovat. Jednou z efektivních metod pro rozvoj a nácvik hry u dětí s PAS je nahrávání scénářů her na videa. Tuto metodu lze využít jak pro nácvik hry, tak pro nácvik sebepojetí. Metoda vznikla úplně náhodně, kdy jedna z maminek (MUDr. Věra Havelková) natáčela svému synovi s PAS videa k nácviku sebepojetí a řekla si, že zkusí natočit jednotlivé předměty a hračky v chlapcově pokoji a bude je pojmenovávat. Zjistila, že synek na to velmi dobře reaguje. Nácvik hry pomocí videí Co je principem: - Principem je, natočit postup hry, nebo manipulaci s hračkou na video (lze využít fotoaparát, kameru či mobilní telefon). - Klip se natáčí jakoby z pohledu dítěte (tedy jen hračku a ruce, které si s ním hrají). - Sekvence činnosti by neměly být příliš dlouhé, cca 2 – 3 minuty. - Videa je dobré doprovázet zvuky (ťukat kostkami), hlasem (napodobovat hlasem př. zvuk auta). Hru doprovázet jednoduchými větami typu „Auto jede do garáže – „brm brm“). - Lze natočit scénáře různého charakteru, ty se pak dětem mohou pouštět opakovaně. - Pro nácvik hry pomocí videa se využívají totožné hračky jako na videozáznamu. - V činnosti zachycené na videu se dítě snáze orientuje a nápodoba hry je pro něho snazší. - Nácvik probíhá tak, že dítě sleduje natočení scénář hry, před sebou má autentické předměty a manipulaci s nimi může přesně imitovat. Jak to funguje: dítě se podívá na jeden scénář                          podruhé se scénář zastavuje a čínnost děláme s dítětem                          dále dítě necháme, ať to zkouší, pokud bude chtít                          frekvence pouštění scénářů je individuální Zpočátku se využívá jednoduchých krátkých scénářů, postupně lze tytéž scénáře. Například lze postavit ohradu pro zvířata, zvířata jdou do ohrady, traktor přiveze seno, nakrmí se zvířata, traktor odjede apod.   V okamžiku, kdy dítě zvládne několikrát ve své hře zopakovat předvedenou činnost, pokračuje se s natáčením dál a scénář se rozšiřuje. Různé scénáře na sebe mohou navazovat. Celkově mohou být dlouhé i hodinu, kdy dítě sleduje video a zároveň opakuje jednotlivé činnosti v pokojíku. Scénáře mohou být různého charakteru od jednoduché manipulaces hračkou (auto jede, letadlo letí, plyšový medvěd bručí apod.) po složitější (postavíme silnici pro auto, auto po ní přejede, auta zajíždí do garáže apod.) Scénáře jsou pro děti s PAS návodem, co s hračkami můžou dělat. To jim pomáhají odbourávat stereotypy ve hře apod. Hru se snažíme postavit na činnostech, které má dítě rádo, zná je, rozumí jim nebo ho zajímají v běžném životě. Podmínkou je, že hra musí vždy zohlednit vývojovou úroveň dítěte. Nácvik hry by měl vždy vycházet ze zájmu dítěte.   Náměty scénářů her:   - Krmení panenky - Krmení plyšových zvířat - Stavění silnice pro auta - Stavění hangáru pro letadlo - Stavění ohrádky pro zvířata - Auto jede do myčky - Parkování aut - Stavění věže z kostek - Nakládání určitého počtu kamínku do popelářského auta - Převážení zvířat nákladním autem do chléva - Koleje a vláčky apod. Tato metoda se v praxi velmi osvědčila. Rozvoj sebepojetí a komunikačních dovedností za využití videa a fotografií K rozvoji komunikačních dovedností a sebepojetí výborně poslouží tzv. prožitkový deník nebo video nahrávky. Prožitkový deník je sešit, kde je na stránce nalepená 1 - 3 fotografie dítěte v situace, kterou prožil, a líbila se mu. Fotografie jsou opatřené jednoslovnými popisky. Prožitkový deník i videonahrávky plní zároveň několik funkcí: 1. Prostřednictvím fotografií či videí lze trénovat schéma Otázka-Odpověď. (Jednotlivé sekvence na videích se zastavují).  Zpočátku může dítě pouze ukazovat. Postupně lze začít trénovat jednoduchou odpověď. Př. „Kdo myje auto?“ – „Táta“.  „Jakou barvu má auto?“ apod. 2. Další funkcí je rozšiřování slovní zásoby. V deníku dítě vidí napsaná slova, lépe si pojem zapamatuje, neboť si slovo pojí s obrázkem. Na videích si dítě pojí viděné se slyšeným. 3. Další neméně důležitou funkcí deníku je nácvik sebepojetí. Na fotografii vidí dítě sebe v kontextu situace. (To jsem Já a okolo mne je vše to, co jsem viděl, zažil a co si pamatuji.) K nácviku sebepojetí je ještě lepší než fotografie video. 4. Do deníku lze nafotit také situaci, ze které mělo dítě s PAS strach a překonalo ho. Příkladem může být fotografie či video dítěte ve vaně, jak si nechá mít vlasy a nebrání se tomu. Pokud se to podaří vyfotit, natočit, lze to pak dítěti ukazovat a říkat mu, jak je šikovné, že to dokázal, že se vůbec nevztekal a že už se toho nemusí příště obávat. Výklad byl prokládán videoukázkami scénářů her, ukázkami nácviku hry pomocLí videa, ukázkami videí na sebepojetí a rozvoj komunikačních dovedností. Dotazy rodičů na toto setkání: Lze využít video na rozvoj sebepojetí a komunikaci i u dětí které nekomunikují verbálně? Ano, i pro děti které nekomunikují verbálně, je video velmi dobrým prostředkem k uvědomění si sebe sama, k budování sebevědomí a k rozvoji pasivní slovní zásoby. U zrcadla dítě s PAS často nechápe, že je to ono. Na videu vidí kdo je, jak vypadá, co dělá, co dokázal. Je také prokázané, že v kontextu situace se dítě vnímá lépe. Jak postupovat při nácvicích komunikace prostřednictvím videí? Jednoduché otázky, zpočátku dítě ukazuje. Poté otázky s jednoslovnou odpovědí typu: Jakou barvu má auto“. Dále komunikační schéma nacvičit na stále stejných otázkách („Kdo je v bazénu?, „Co tam dělá“ apod). Využívat různé videosekvence, postupně rozšiřovat a dávat nové otázky. Pokud dítě zlobí ve škole při jídle, lze využít videa? Ano, lze natočit dítě ve chvíli, kdy jí hezky, poté mu to pustit a komentovat to. Hezky si jedl apod.    Zapsala:  Petra Jůnová http://www.praha.apla.cz/zapis-ze-setkani-rodicu-a-pracovniku-rane-pece-19-4-2012.html