Hrála jsem s Jendou Šmouly na iPadu.¨
Sklízeli jsme zeleninu a ovoce a sázeli jsme další.
Hotovou úrodu (na Jendův povel) sbíral dudánek...
Jenda mi vždycky řekl, co mám zasadit...
A jednou jsem byla rychlejší a bezmyšlenkovitě jsem "něco" zasadila já....
Ječící Jenda s řevem utekl do postele a řval jak na lesy.
.... plakal, házel hračkama, kopal okolo sebe....
...vyplazoval jazyk...
...a vyčítavě se na mě díval.
Notnou chvíli trvalo, než se uklidnil a začal si zase hrát....
No, není každý den posvícení. Musí to být únavné pro Vás pro oba, ale jak jsem viděla minule, máte i hezké chvilky. A možná právě proto jsou ty hezké chvíle kouzelnější, když jich není mnohem více. Přeji Vám, ať je ale chvilek s řevem stále méně!
OdpovědětVymazatJe to nerváček ten Jeňour! Musíš mít silné nervy, určitě to není žadný med. Krásné však je, když přijdou ty hezké chvílé, Jenda ti udělá radost a ty víš, že za to všechno to stojí. Přeju, aby bylo "řevu" čím dál méně a Jenda se i rád čachtal =)
OdpovědětVymazatzkus to taky.plácni s sebou a řvi.pomůže to?Hodně síly ti přeji
OdpovědětVymazat