Jenda se naučil jíst jahodové knedlíky.
Jenže má problém, že jídlo ostatních má vypadat stejně jako to jeho.
Jenda s Eliškou si dali na knedlíky nejen skořici a cukr, ale i tvaroh.
Můj brácha ne.
Místo tvarohu si dal Granko.
Jenda se začal vztekal, ječel, přestal jíst a utíkal řvát do ložnice.
Když se uklidnil, dala mu Eliška perník, který jsme mu koupili dnes při nákupu.
Začala mu ho rozbalovat a Jenda chytl hysterák znovu.
Plakal v ložnici v posteli....
...pak v koupelně....
...kopal do lavóru na prádlo....
...schovával se pod stůl....
...a s brekem zalézal pod deku....
Pak kopal do křesílka a do hraček....
...převracel křesílko...
... začal mlátit bráchu....
...a házel po nás pavoukem...
Dnes Jenda neměl nejlepší den....
Měl špatnej den a ty s ním. :(
OdpovědětVymazatJá ne, TOHLE mě nerozhodí.
VymazatMňam, závidím jahodové knedlíky! Jendovi nenáladu nezávidím,tak doufám,že bude dnes líp.
OdpovědětVymazatMarci ty jsi s Jeníčkem udělala veliký kus práce.
OdpovědětVymazatAle na tohle budete narážet pořád.
Proto je dobře, že byl Jeníček na táboře.
Musí si zvykat na nové prostředí a že nebude pořád po jeho.
I já doma razím zásadu, že některé věci bude Peta dělat sám.
Včera se mu nechtělo převlékat si cejchy u sebe sám.
Zkoušel to zkoušel.
Ale nedala jsem se.
Nakonec to udělal.
Míša
Samozřejmě že spoustu věcí bude dělat sám. Jsem na něj tvrdá. Tvrdá, ale s láskou. Stejně tak nebude řešit, KDO má co na talíři, to je každého věc. Na to si musí zvyknout.
VymazatPrávě že není pořád po JEHO. Kdyby bylo, nevztekal by se tak často. ALE protože po JEHO není, tak se (často) čertí. Ale nám už to nevadí. Necháme ho vyvztekat (většinou v ložnici) a on se dříve či později uklidní.
Marci, musím napsat, že fakt před tebou smekám a obdivuju tě strašně, strašně moc! Já jako cholerik bych měla docela problém to vztekání "ustát", i když bych si mohla říkat stokrát, tisíckrát cokoli...A moc ti fandím, že vytrváš a Jeníkovi v těch "důležitých" věcech prostě neuhneš i za cenu těch scén a výbuchů, protože pro něj tím děláš strašně moc dobrýho!
OdpovědětVymazatMilá paní Amelie! Skoro rok chodívám na Váš blog, sleduji Jeníčka, jaké pokroky dělá a řeknu Vám jedno: buďte na sebe hrdá, protože vítězíte, přes všechnu bolest, deprese, únavu, beznaděj, přestože jste na vše sama a je na Vás naloženo jak na deset jiných. Obě Vaše děvčata v sobě mají Vaši lásku, Vaši schopnost radovat se i z maličkostí i Vaši skromnost. Jeníčka připravíte pro život jak nejléoe to půjde, pro jeho život v našem tvrdém světě. Přeji Vám hlavně zdraví, aby Vás nezradilo tělo, a každé ráno co nejvíce síly do nového dne. Zdraví Vás Jitka
OdpovědětVymazatTak snad zítra bude líp...
OdpovědětVymazatManželka onehdy udělala tvarohové knedlíky s meruňkami. Pochutnal jsem si, i když na sladké moc nejsem.
OdpovědětVymazat