Eliška se chtěla s Jendou dívat na pohádku.
Jenda neměl náladu.
No ...o prázdninách ji nemá velmi často.
Ke scénám dochází snad stokrát za den... Jenda ječí kvůli každé maličkosti.
Někdy mi z něj třeští hlava už v jedenáct dopoledne.
Heslo letošních prázdnin je "přežít"...
Divím se, že ještě nerozmlátil dveře od ložnice, když vidím, jakou silou s nimi tříská.
Vlastně se kolikrát divím, že ještě nejsem v blázinci.
Jeden autista by stačil ke "štěstí", tři jsou často nad lidské síly.
Ale pořád to zvládám bez antidepresiv a podobných "kouzelných" pilulek.
- "Elino zlá, hnusná, vypadni!!!
Nekoukej na moji pohádku!!!" vyháněl Jenda Elišku a stoupal si před obrazovku.
To mu samozřejmě netrpím, žádné nadávky a urážky sourozenců netoleruji, tak jsem Elišku bránila.
Pak se lavina jeho slov sypala na mě:
- "Seš hnusná, zlá, nesnáším Tě.
Běž někam...
.... šla pič....
.... mamko zlá, pldlá, odpolnááá.....
....běž, běž...
Běž...běž...
....běž.... okamžitě!!!
Vypadni odsud, nesnáším Tě.
Vypadni!!!!
Vypadniii!!!!"
A tak ho "násilím" odvádím do ložnice, klidným hlasem mu říkám, že maminka je hodná a že má Jeníčka moc ráda.... a on další půl hodinu vříská v ložnici jako tygr v kleci... a mlátí dveřmi.
Po (zhruba) půl hodině sice přijde do obýváku, ale během pár vteřin (minut) se naštve kvůli něčemu jinému a jsme zase na začátku...
Blázinec hadra...
Uf, nevím co bych dělala a určitě bych to nezvládala. Jeníček může být ráda, že dostal takovou maminku, jako jsi Ty!
OdpovědětVymazatDěkuju a těším se na středu.
VymazatTak si říkám, jak je moc dobře, že bydlíte Marcelko ve vlastním domečku, v panelácích, kde se všechno rozléhá z patra do patra, by to bylo mnohem horší. :-( Prázdniny už jsou za polovičkou, tak už to snad vespolek nějak přežijete a příjdou zase klidnější dny. Tak pevné nervy a hezký den. ;-)
OdpovědětVymazatNo právě. :-( To je to, na co myslím posledních několik let, kdy toužím odejít.... copak můžu?! Do paneláku?!:-(
VymazatS dětského křiku dostávám taky bolest hlavy, tak tě jen lituji.
OdpovědětVymazatS bráchou se taky občas čertíme kvůli tomu, na co se budeme dívat. Ne a ne se shodnout. V poslední době se ale na televizi nedívám, takže je většinou jen v obležení bráchy.
OdpovědětVymazatAmelie, ani nevíte,jak na vás myslím, skoro pořád...a jak mi pomáháte těmi popisy Jeníčkových dnů.
OdpovědětVymazatNapř. před chvílí na pískovišti, byly tam dvě menší děti, a s nimi jedna starší holčička je měla na starosti.Ti malí byli velice neklidní, nehráli si, jenom po sobě i jiných dětech házeli písek, starší neměla na ně vliv. Ani dospělí cizí s nimi nic nesvedli.
Neznat tyto stránky, vyjela bych na ně...takto vím, že asi nebylo v jejich moci chovat se jinak...tak jsme poodešli a byl klid. Protože když je člověk poučený hledá řešení a zbytečně se nerozčiluje.
Přeji vám radost z pokroků Jeníka a hodně sil a velký dík, že s námi sdílíte svůj život.
Jarka
Jarko, děkuji za myšlenky i za pochopení. Ano, tohle je přesně jeden z důvodů, PROČ píšu tento blog. INFORMOVAT lidi o projevech autismu. Odejít je lepší než nadávat...ale ani nevíte, KOLIK lidí "nadává"...
VymazatPři pohledu na Jeníkovu zlobu jsem si vzpoměnla - jednou jsem viděla nějaký pořad a tam maminka klidnila podobného syna tím, že ho doslova zalehla, spoutala ho svýma rukama a hučela do něj, jak ho má ráda, v podstatě mu nedovolila žádný pohyb a on se uklidnil. Určitě tuto metodu znáš - co si o ní myslíš? Je to použitelné?
OdpovědětVymazatA chtěla jsem se zeptat, jak dopadla výzva Jitky k finančním příspěvkům.
Ještě jednou bych ráda apelovala na všechny tvé návštěvníky, jestli by nezvážili možnost zřídit si trvalý příkaz na jakoukoliv částku, kterou by ti mohli pravidelně měsíčně přispívat. Z vlastní zkušenosti vím, že se najde částka, i když by byla pro každého jiná, kterou člověk tak jako tak vydá za blbosti, ani si to neuvědomí a takhle by snad pomohla. I kdyby jen na nějaké výchovné pomůcky....nebo cokoliv, co potřebujete.
Prosím ostatní - zamyslete se - je nás hodně, určitě by se A+J ulevilo. Zda i do budoucnosti, to záleží I NA NÁS!!!
Možná, že každý nečte všechny komentáře, ráda bych to zveřejnila třeba u sebe (i jiní by mohli), aby se to dostalo mezi lidi.
Platí přece DEJ A BUDE TI DÁNO, PŘEJ A BUDE TI PŘÁNO.
PEVNÉ "objetí"? NIKDY bych TOHLE na svých dětech, tím spíše na těch dvou s autismem, nepraktikovala. Moje děti nemají rády doteky a tohle hraničí s týráním. Odmítám "terapii pevným objetím".
VymazatKdyž byly dceři tři roky,psycholog po mně tvrdě vyžadoval pevné objetí. Pokusila jsem se o to jen jednou a po chvílce to vzdala: byla jsem na hrudníku na několika místech pokousaná do krve a na hlavě několik boulí od její tvrdé hlavičky (ona sama má snížené vnímání bolesti). Jarmila
VymazatMarcelko, tak jsem si všechno pozpátku přečetla až k lodičkám a mám jen jeden dotaz: Nemáš už svatozář? Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, JAK to všechno zvládáš? A ty nohy v tom článku o nemocnici - to jsou ty Tvoje? Bolí mne celý člověk, jen se na to kouknu. Vydrž, prosím! Určitě musí být jednou líp!
OdpovědětVymazatJežurko, jestli myslíš tohle: http://auticekjenicek.blogspot.cz/2011/09/na-interne.html
Vymazat...tak ano, ta noha je moje...
Já jen doufám, že už to aspoň vypadá líp, i když vím, že to stále bolí.
Vymazatchjo no nevím co je za konstalaci hvězd nebo co,ale u nás to také není o moc lepší,mám pocit,že je něco ve vzduchu :((((
OdpovědětVymazatAhoj,mám taky sen,kvůli Klárce mít vlastní domeček se zahrádkou.Pravděpodobně se mi to nikdy nevyplní a tak zatím využíváme zahrádku u babičky.Bydlím v bytovce kde jdou 4 byty.Někdy je mi sousedů opravdu líto,ale jsou zatím dost tolerantní.Mně osobně zatím nikdo nic neřekl,všichni vědí,že je Klárka nemocná.Ovšem co si říkají mezi sebou nevím a asi ani nechci.Ahoj Jana
OdpovědětVymazatAchjéje. Co na to říct... děláš správnou věc. Eliška má stejné právo dívat se na pohádky jako Jeníček. A že se to Jendovi nelíbí, to je možné, ale jsou věci, kdy i on musí ustoupit. A jestli to řeší křikem, tak ať se vykřičí, ale ustoupit mu nemůžeš... nezbývá, než vydržet.
OdpovědětVymazatDrž se! Já vím, mně se to mluví, ale opravdu ti přeji, abys to přečkala ve zdraví a těšila se z každého dobrého kroku dopředu a každého úspěchu s Jeníčkem.